Jak jsem tak procházel městem dívám se dívám a spousta krámků, hospůdek a kaváren zeje prázdnotou. Nevím proč i můj kamarád drobný podnikatel naříká, že zákazníka neviděl již 3 týdny. Nějak se nám ten ráj to na pohled ztrácí. A není sám. Mnoho lidí již dnes přemýšlí k čemu bylo cinkání klíči.

Ano krize je na postupu. Stavební výroba klesá a hledá dno. Průmysl po poklesu poptávky pomalu ale jistě hledá dno.  Kam tato země může až jít pod taktovkou současné koalice? Myslím, že hodně na okraj lidské společnosti Lhostejnost druhých k lidem, kteří v důsledku ztráty zaměstnání, ale to se i týká drobných podnikatelů, kteří si myslí, já říkám že bláhově, že se vše v dobré obrátí. Já vím, že ne. I našim mladým se to snaží namluvit ti současně mocní.

S jakou hrůzou zjišťuji, že po 23 letech svobody jsou mezi námi lidé, kteří mají „svobodu“, ale nemohou si dovolit již základní zdravotní péči. A je jich mnoho. Připomíná mě to, že se z nás vytrácí lidskost a solidarita. Ano jsou mezi námi i tací, kteří umí využívat a zneužívat současný systém, ale doplácí na to neviní. A společnost je k těmto věcem slepá a hluchá.