Rippelová (ČSSD): Alespoň naše Ústava by měla v tomto chaosu představovat pevný bod

Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Čas strašně utíká a zanedlouho tomu bude 14 let, kdy naši předchůdci – někteří současníci, já myslím, že asi tak čtyři nebo tři sedí tady za mnou – rozhodli o zřízení ústavní komise. A rozhodli o ní proto, že Senát tehdy měl výhrady vůči takovému přístupu ke změnám ústavního pořádku, který by hrozil její nestabilitě a vyváženosti.

A všichni, jak tady dneska sedíme, tak víme, jak je náš právní řád – v uvozovkách – stabilní. Novelizujeme novely novel, novelizujeme zákony, které ještě ani nenabyly účinnosti. A v tomto chaosu a legislativním marasmu by měla alespoň naše ústava představovat pevný bod, k němuž se upírá ústavní a politická praxe.

Před ústavou bychom se měli, vážení, uklonit, protože byť je naše ústava mladá, je teprve dvacetiletá, to není pro ústavu žádný věk. Já jsem přesvědčena o tom, že její tvůrci velmi pečlivě vážili, a ona je přece založená na vyváženosti mocí, a dělba moci v ústavním systému představuje hru s nulovým součtem. A pokud jeden aktér posílí, může se tak stát pouze na úkor toho druhého.

V současnosti jsme však bohužel svědky rozšíření pocitu toho, že ústavní zákon je zákon jako každý jiný. Jsou naprosto podceňovány dopady možných změn na její koncepci.

Já jsem poměrně klidný člověk, ale když tady pan ministr hovořil o koncepčnosti přípravy těchto změn, tak musím říci, že jsem se velmi rozčílila.
Prosím, jak jinak si máme vysvětlit postup vlády, která během svého funkčního období předložila, anebo zamýšlí předložit návrh na zavedení přímé volby prezidenta, který máme na stole, změnu působnosti NKÚ, tak zvané konstruktivní vyslovení nedůvěry vládě, přímou volbu starostů, tak zvanou finanční ústavu. A dále hodlá do ústavy zasáhnout v důsledku přijetí ústavních zákonů o referendu, o vstupu do eurozóny a o obecném referendu.

Je z iniciativy této vlády by se ústava měla měnit sedmkrát. Přitom přímá volba prezidenta nás, ať chceme nebo nechceme posouvá k poloprezidentskému režimu, zatímco konstruktivní vótum nedůvěry k takzvanému kancléřskému modelu. A pokud nevíme, jakým směrem se chceme vydat, tak se radši nevydávejme nikam. Ono totiž k žádné jiné systémové otázce ve vztahu k ústavě neexistovala tak fatální názorová propast mezi odbornou a politickou veřejností.

Ústavní komise vždycky v minulosti doporučovala ke změně ústavy komplexní přístup, v jehož rámci by byly relevantní náměty probírány ve vzájemných souvislostech. A to se týká i změny ústavy, kterou dnes projednáváme. Tak jako jsme v minulosti učinili vícekrát, vyžádali jsme si k této předloze, a máte všichni k dispozici, předpokládám, 16 vyjádření expertů ze 4 právnických fakult našich veřejných vysokých škol. Jsou tam jména typu profesor Gerloch, který tady byl zmíněn, pan profesor Jirásek, pan doktor Winter, pan doc. Šimíček, a mohla bych jmenovat další a další. Z těchto 16 vyjádření expertních 3 z těchto stanovisek považují přímou volbu prezidenta za důvodnou a žádoucí. Uvádějí, že prezident bude vždy zvolen, což v nepřímé volbě být nemusí.

Ale tady mi dovolte malou odbočku. V předešlém funkčním období připravila naše komise návrh stykového zákona, jehož součástí byl také volební řád, který řešil i volbu prezidenta republiky. Zde v Senátu prošel návrh stykového zákona téměř jednohlasně. Opak už byl v Poslanecké sněmovně. Zde prošel v prvním čtení, byl přikázán ústavně-právnímu výboru, a tam také skončil s doporučením, dále jej neprojednávat.

Přímá volba prezidenta – říkají ti, kteří jsou zastánci přímé volby, ti z těch tří stanovisek – prezidenta neposiluje, zvyšuje se zapojení občanů v politických procesech, omezuje se moc politických stran. V ostatních stanoviscích, a to i v jednom z těch tří, najdeme ovšem varování. Najdeme tam varování před vychýlením rovnováhy mezi mocemi. Zakládá možnost vzniku prezidentské moci konkurující vládě a v menší míře též parlamentu, který ztratí monopol přímé demokratické legitimity. On totiž přímo legitimovaný prezident nebude mít jiné možnosti mocenského působení, než omezování jiných ústavních orgánů, zejména vlády.

V našem systému už je i tak vláda dost slabá a ve vztahu k přímo volenému prezidentovi, který nebude mít žádné pozitivní kompetence – co může přímo volený prezident slibovat občanům? V podstatě nic. On nebude mít žádné právo zákonodárné iniciativy. On jim nemůže slibovat, že postaví komunikaci tam odsud, tam odtud. On může pouze slibovat to, že bude vetovat zákony, které mu předloží parlament, že případně nebude ratifikovat mezinárodní smlouvy.
Varovali nás také předtím, že se zmnožuje počet přímých voleb. Když si spočítáme, kolikery volby se v naší České republice konají – Poslanecká sněmovna, dvě kola senátních voleb, Evropský parlament, krajská zastupitelstva, obecní zastupitelstva. Takže jsme v České republice v permanentní volební kampani. Oslabí to schopnost vlády vládnout ve stálé obavě ze ztráty voličské podpory a nejspíše sníží i voličskou účast.

Dále nás upozorňovali na to, že prezidentské volby budou svědčit spíše kandidátům, kteří se negativně vyhraňují vůči vládě, resp. vůči sněmovní vládní většině. A v neposlední řadě také nás upozorňovali na to, že volební kampaň samozřejmě nebude zadarmo, že vyžaduje finanční i organizační zajištění, kterým disponují především politické strany. Takže naděje na oslabení moci politických stran se nejspíš ukáže jako naprosto nedůvodná. A naopak parlamentní volba prezidenta Masaryka, Beneše, ale i Václava Havla ukazuje, že volba parlamentní nemusí vést ke zvolení kandidátů stranických.

A pokud se týká konkrétních připomínek, bez ohledu na to, jaký kdo máme postoj k přímé volbě hlavy státu, bez ohledu na tento názor upozorňují na konkrétní nedostatky návrhu, který nám tady pan ministr připravil. A ona už o nich svým způsobem a částečně hovořila i paní zpravodajka ÚPV.

Já začnu tím z mého pohledu nejdůležitějším. Razantně se ztíží podmínky podání ústavní žaloby. Činí prezidenta republiky ve skutečnosti téměř právně neodpovědným, to je neodvolatelným. Když si vezmeme, že dneska má Senát možnost nadpoloviční většinou přítomných senátorů odeslat prezidenta za ústavní zločin velezrady k Ústavnímu soudu, napříště by to mělo být tak, že tuto pravomoc bude mít třípětinová většina přítomných senátorů a třípětinová všech poslanců. Ale ta fikce je dána tak, že v případě, že do tří měsíců od požádání Poslanecké sněmovny se tato nevyjádří, má se za to, že prezident republiky stíhán být nemůže, nebo poslán k Ústavnímu soudu, ne stíhán, poslán. Až Ústavní soud bude rozhodovat. A jak tady bylo řečeno, za 20 roků jsme prezidenta k Ústavnímu soudu neposlali ani jednou.

Další věc. Neřeší se stávající exces v kompetenčním katalogu prezidenta republiky, to je jmenování důležité bankovní rady ČNB bez součinnosti jiného ústavního orgánu. Já se přiznám, že neznám jedinou demokratickou zemi, kde by bankovní radu národní banky jmenovala jedna jediná instituce, tak jak nyní navrhuje naše koaliční vláda. Jen prezident, jen vláda, jen jedna komora parlamentu. Jde přece o dvě základní věci. Nezávislost národní banky, aby se nevázala na konkrétní politický cyklus a byla schopná nezávisle od politiky hodnotit situaci a přijímat opatření. Národní banky mají přece dohled nad bankovním sektorem dané země. Mohou být i významným zdrojem peněz pro financování volebních kampaní, a pokud tedy tento návrh, tak jak jsem ho předložila na půdě ústavně-právního výboru, nebude přijat a pokud zůstane tak, jak je navržen, tak všechny řeči o protikorupčních snahách budou postaveny na hlavu.

Další věc. Návrh dostává prezidenta republiky do nerovného postavení vůči poslancům, senátorům a soudcům Ústavního soudu.

Ale ptám se, proč se to neřeší v této materii. A poslední věc, koncipuje se možnost 2. kola volby s jediným kandidátem, přičemž v takovém případě pojmově vůbec nejde o volbu.

Do 2. kola postupují kandidáti, kteří mají rovnost hlasů. V případě, vím, že ta situace nemusí nastat, je velmi nepravděpodobná, ale v případě, že by nastala a v případě, že by se kandidáti postupně vzdali svého mandátu nebo svého zájmu účastnit se ve 2. kole nebo že by někdo z nich ztratil volitelnost, tak pak v tom znění, které je nám předkládáno, tak se 2. kolo koná i s jedním jediným kandidátem, což pak není žádná volba. Tam pak stačí, když si kandidát dá sám sobě svůj hlas. Takže je to zase o financích. Vážené kolegyně, kolegové, já jsem vás seznámila s částí a obsahem stanoviska k návrhu změny ústavního zákona, o který byla naše komise Organizačním výborem požádána.

Celé znění stanoviska tvoří přílohu 9. usnesení z naší 12. schůze, která se konala 31. ledna, na jejímž jednání stanovisko schválila a mě pověřila předložit ho předsedovi Senátu. Já už nebudu vystupovat v obecné rozpravě, avizuji, že pokud podrobná rozprava bude otevřena, předložím pozměňující návrhy, které odstraní nedostatky, které jsem tu uvedla. A protože není pravda to, co tu pan ministr spravedlnosti tvrdil a pan premiér v tisku, že Senát nemůže vrátit návrh ústavního zákona zpět do PS, to potvrzuje minulá praxe a to tady přesně ocitovala paní zpravodajka. A pak v případě, že bychom návrh ústavního zákona vrátili, tak bude na poslancích, jak a kdy se vráceným návrhem budou zabývat. A vzhledem k tomu, že není zatím předložen prováděcí zákon, bez kterého přímá volba prezidenta nemůže být realizována, ten je zatím v připomínkovém řízení, a poslanci zasedají příští další týden, tak je podle mého názoru na nich, aby změny projednali a novela ústavy mohla platit, protože když se chce, tak to jde. A to jsme si vyzkoušeli u článku 35 ústavy, kdy se řešilo rozpouštění PS. A během dvou týdnů jsme tady tehdy měli před sebou úpravu na základě nálezu Ústavního soudu, který zrušil tu úpravu, že když něco v ústavě nefunguje, tak ne abychom to upravili jinak, my jsme radši zkrátili funkční období PS. A na úplný závěr mi dovolte ještě jednu osobní poznámku. Když se zeptáte občanů této země, zda si přejí přímou volbu prezidenta republiky, 80 % vám odpoví, že ano. Ale pokud se jich zeptáte, co je v jejich životě nejvíce trápí, tak vám garantuji, že odpověď "přímá volba prezidenta" to určitě nebude.