Obchodní vztahy mezi Čínou a celou EU jsou poznamenány zejména nekalou konkurencí komerčních padělatelů z Číny. Nekvalitní napodobeniny evropských značek poškozují zdraví našich obyvatel. Zatímco výrobci z členských zemí EU musí nekompromisně dodržovat pravidla a hygienické limity, Čína si s takovými opatřeními příliš hlavu neláme. Podpora obchodníků státními subvencemi, nízké náklady na pracovní sílu a zneužívání dětské práce snižuji jejich ceny až o 75 %. Navíc konkrétné Čína často brání zahraničním firmám v pronikání na vlastní trh.

 Neméně vážným problémem v Číně je stav lidských práv. Nejde o žádný módní "dalajlamismus". Podpora lidských práv ve světě byla od začátku 90. let díky autoritě Václava Havla jedním z pilířů české zahraniční politiky. Nedávný proslov premiéra Nečase a teď i nejvyššího představitele státu jenom potvrzují, jak moc nám autorita Václava Havla chybí. Nebo jsme ochotni kvůli sporným ekonomickým výhodám zaprodat i naši vlastní hrdost a charakter?

 Považuji za svou povinnost připomínat, že před šesti desítkami let Čína obsadila s pětinásobnou vojenskou přesilou pokojnou oblast Tibetu, že Dalajláma musel uprchnout do exilu a že 98 % klášterů bylo vyklizeno či zničeno. Je důležité připomínat i čínské represe vůči křesťanům. Málokdo ví, že Čína je domovem sedmé největší křesťanské komunity na světě. 67 milionů křesťanů přitom představuje 5 % celkové populace Číny. Křesťané jsou tu ale cílem šikany úřadů, jejich náboženské svobody jsou potlačovány, věřící musí nezřídka přežívat ve formách podzemní církve. Není náhodou, že vztahy mezi Vatikánem a Pekingem jsou tak vyhrocené.

 Bagatelizovat všechny tyto problémy v okamžiku, kdy jsme si připomínali svátek sv. Václava, mi přišlo – diplomaticky řečeno - nemístné.