Václav Klaus využil svého práva a udělil milost stovkám a tisícům souzených a odsouzených. Rozsah amnestie nechává Ústava na prezidentovi a je na něm, jakou míru soudnosti projeví. V daném případě se na svobodě vedle pachatelů dopravních nehod ocitnou i lidé, kteří mají na svědomí úmyslné trestné činy a například také tři manažeři bývalého H-systému, tedy skupiny, která se stala symbolem organizovaného okrádání občanů. Jejich omilostnění navíc přichází krátce poté, co Nejvyšší soud vyhověl podání nejvyššího státního zástupce JUDr. Zemana a rozhodl, že tresty za vytunelování H-systému byly nepřiměřeně nízké. O soudnosti se tedy opravdu nedá mluvit.

Prezident oznámil svou první hromadnou amnestii v posledním novoročním projevu, v němž současně uvedl, že „skutečnou změnu může přinést návrat ke starým dobrým hodnotám, tradicím, návykům, ale i povinnostem, které pod heslem modernosti a pokroku tak nezodpovědně znevažujeme a opouštíme.“ Já osobně považuji za jednu ze základních hodnot demokratické společnosti spravedlnost – Václav Klaus jí ale dal „na frak“; tisícům poškozených znemožnil domáhat se na někdejších manažerech H-systému odškodění a zastavil procesy, v nichž se rozplétala klubka zákulisních dohod a padala jména lidí typu Miroslava Šloufa a dalších „kamarádů kamarádů“.