Co s tím dělat? Jako jednu z nutných reforem považuji omezení možnosti lidové tvořivosti, kterou dnes v poslanecké sněmovně sledujeme. Omezení takové, aby ne každý poslanec měl právo navrhnout zákon, či jej měnit. Tak, jak je to obvyklé i v některých vyspělých demokratických zemích.
Toto právo by měla mít minimálně skupina poslanců a to v takovém počtu, který je vyžadován pro vytvoření poslaneckého klubu. Čemu se zabrání je jasné: Plevelení přijímaných zákonů nepřeberným množstvím pozměňovacích návrhů, nepromyšlenému zákonodárství. Právě proto musí Ústavní soud konat tam, kde zákonodárci pochybili.
Nyní k současné realitě - pojistka v podobě Ústavního soudu naráží na své limity. Ve funkcích máme třináct z patnácti členů této vrcholné instituce a v příštím roce vyprší funkční období dalším osmi. Je to zajisté nejzásadnější úkol, který před příštím prezidentem stojí, najít vhodné kandidáty a najít je včas. Prezident by neměl při jejich jmenování přihlížet k vlastím názorům a preferencím, měl by jmenovat soudce z více názorových proudů. Samozřejmě s tím, že půjde o lidi morálně na výši a patřičné odborníky.
Na rozdíl od jmenování soudců prezident nemá pravomoc navrhovat změny zákonů, tedy ani omezení pozměňovacích praktik. Může ale vyvolávat diskusi v otázkách, které ovlivňují celou společnost. A tvorba kvalitních zákonů je jednou z nejdůležitějších.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Schwarzenberg
