Přesto, že tato částka je na historickém minimu, stále existují politici, kteří by náklady na armádu ještě snížili, a to bez ohledu na nutnost obrany naši svrchovanosti i plnění si mezinárodních závazků ze Severoatlantické aliance a z Evropské unie.

Když byly přijímány nová Bezpečnostní strategie ČR a z ní vycházející Vojenská strategie ČR upozorňoval jsem na nutnost politické shody na financování úkolů a cílů v nich uvedených. Jelikož se tyto strategie neprojednávaly na plénu poslanecké sněmovny, lze konstatovat, že k politické shodě nedošlo a že plnění či neplnění přijatých závazků leží výhradně na politicích současné vládní koalice a na bedrech současné vlády.

Problém není ani tak ve výši výdajů, kdy potřeba investic přes 100 miliard korun v letech 2015 až 2020 neustále narůstá, ale zejména struktura nákladů vycházejících z praxe NATO. Mandatorní výdaje stoupnou již na 59,1%, běžné výdaje se udrží sice na 27,5% ale s tím, že budou pozastaveny opravy a údržba techniky a na investice se spotřebuje toliko 13,4%. A to za situace, kdy namísto dříve požadovaných 36 200 osob bude naplněnost pouze 32 602 osob.

A když jsme u těchto čísel, pak ještě stručné mezinárodní srovnání. Pokud se v roce 2007 podílely evropské země a Kanada na rozpočtu NATO 32%, pak v minulém roce to bylo jen 28%. Evropské země a s nimi i ČR neplní nejen doporučená 2% HDP, ale ani 20% armádního rozpočtu na nutnou modernizaci vojenské techniky.