Novelu nelze než uvítat a komentáře hlavních médií ji také vcelku kvitují kladně jako správný počin. Nezaškodí ale připomenout, co už v komentářích slyšet příliš není a to zejména, že česká novela nespadla z nebe, ale de facto pouze reaguje na novelu evropské směrnice o spotřebitelském úvěru, kterou máme za povinnost sladit s naším právním řádem.

Je také dobré připomenout, že do roku 2008, kdy Evropská unie přijala směrnici o spotřebitelském úvěru, podle které Česká republika přijala v roce 2010 zákon o spotřebitelském úvěru, byl tento kvetoucí business u nás regulován zcela nedostatečně. Důsledky vidíme všude kolem nás. Je dobré připomenout i to, že evropská směrnice stanovuje pouze minimální pravidla, na kterých se jsou schopny jednotlivé členské státy shodnout. Vyšší míře ochrany nikdo nebrání, což také řada států dělá. Pokud říkáme, že to nejde, není to pravda, jako například v případě maximální výše RPSN, kterou na rozdíl od ČR má zavedeno několik evropských států. Osobně bych si přála, aby úprava byla ve všech členských státech EU stejná a naši spotřebitelé se těšili stejné míře ochrany jako třeba ti v Belgii nebo Itálii. Vůle ze strany států k tomu zatím, k naší škodě (u někoho radosti), není. Ale ruku na srdce, nebýt evropské směrnice, dočkali bychom se vůbec nějaké české zákonné regulace? Takže, až budeme zase v nějaké anketě hodnotit nejzhůvěřilejší nápady Bruselu, vzpomeňme si i na něco jiného než zakřivení banánů nebo pomazánkové máslo. Třeba na větší ochranu spotřebitelů před predátorskými půjčkami, kterou po nás Brusel nesměle vyžaduje.