Mají za sebou léta odvedené práce a nyní by měli spokojeně odpočívat. Jenže realita je jiná. Z důchodu každý měsíc pečlivě oddělí částku na nájem a další náklady na bydlení, což v Praze dělá 60 až 80 procent jejich příjmu, a u zbytku počítají, jestli si budou moci dovolit jídlo i nutné léky.

V podobné situaci se však nenacházejí jen oni. V naší zemi žije v chudobě 1,5 milionu lidí, tedy zhruba každý desátý. Nejvíc ohroženi jsou samoživitelé, senioři, nezaměstnaní, zdravotně postižení. Většina má práci s velmi nízkými příjmy nebo práci vůbec nemají. Další statisíce pak na kraji propasti chudoby balancují. Mnohdy spadnou do dluhové pasti, která nezřídka končí exekucí. V loňském roce dolehla na 714 tisíc lidí. Někteří z nich končí na ulici. Odhaduje se, že takových, kteří nemají domov, je třicet tisíc. Dalších 200 tisíc občanů je bezdomovectvím v blízké době přímo ohroženo. Některé případy končí tragicky. Před pár dny vyšla zpráva v novinách, že strážníci zachránili člověka, který stál v Praze na mostě, třásl se a plakal. Beznadějnou situaci, kdy neměl na základní životní potřeby a dostal se do spirály dluhů, se rozhodl ukončit skokem z mostu. Tentokrát strážníci zasáhli včas, 64letý muž je nyní v péči lékařů. Kolik však takových případů je kolem nás, kolik sebevražd má na svědomí tento režim?