Kdykoliv usednu za volant, mohu si být jistý, že prožiji několik infarktových situací. Český národ se totiž na silnicích neumí chovat. Setkávám se tam se vším od bezohlednosti, hlouposti, nepozornosti až po komplexy méněcennosti.

Už když vyrazím od domu, zažívám první nepříjemnost u poměrně nepřehledného přechodu. Pokaždé mě může doslova trefit šlak, když vidím, jak se k bílé zebře belhá důchodce, který když uvidí přijíždějící auto, ze všech sil se rozběhne, aby přímo před něj mohl na přechodu skočit a řidiče tak donutil zastavit. Vždyť on má přeci v takovém případě přednost.  Na protějším chodníku pak spokojeně oddychuje a říká si: „Jsem ještě pořád dobrej, donutil jsem ho zastavit".

Přednost chodců na přechodech je nesmysl, který zpomaluje dopravu a některá místa se stávají neprůjezdnýma. Například odbočit z Václaváku do Jindřišské je téměř nemožné, protože na určených místech přechází přes ulici neustálá „kolona" chodců, kteří do vozovky vstupují postupně a jednotlivě a všem musí dát řidič přednost. Tyto ulice se tak stávají neprůjezdnými a vznikají nekonečné fronty. Jediným možným řešením je přednost chodců na přechodech omezit a to například počtem přecházejících na minimálně pět, jak je to v některých zemích.