Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych odůvodnil návrh České strany sociálně demokratické na vyjádření nedůvěry vládě České republiky. Důvodem, proč sociální demokracie přišla s požadavkem na to, aby dnes Poslanecká sněmovna hlasovala o vyjádření nedůvěry vládě Petra Nečase, je selhání vlády, ke kterému došlo v souvislosti s amnestií, která byla vyhlášena k 1. lednu letošního roku. Jsme přesvědčeni o tom, že vláda tady nedostála odpovědnosti, kterou má na základě ústavy, za podobu a rozsah amnestie a že jediný, kdo může vyvodit závěr a odpovědnost vůči vládě, je právě tato Poslanecká sněmovna.

Prezident republiky Václav Klaus v okamžiku, kdy 1. ledna letošního roku oznámil amnestii a velmi stručně ji odůvodnil, se odvolal na dvacetileté výročí vzniku České republiky. Shodou okolností ke stejnému výročí dvaceti let vzniku republiky byla vyhlášena také amnestie na Slovensku. Myslím si, že pro popis naší domácí situace je na místě srovnání s amnestií, tak jak byla uskutečněná u našich sousedů.

Prezident Gašparovič vyhlásil amnestii, která se týkala trestných činů, u nichž byla sazba do 18 měsíců. Týkala se pouze těch trestných činů, u kterých už bylo rozhodnuto, to znamená, že nedošlo k zastavování žádného trestního řízení. Slovenská amnestie se totiž týkala zejména nedbalostních trestných činů a netýkala se žádných trestných činů, které patří do činů závažné kategorie. Slovenská amnestie se svým rozsahem dotkla cca šesti set odsouzených. Byla to amnestie, která se na Slovensku nesetkala s žádnou polemikou. Proti této amnestii u našich sousedů neprotestovali ani občané, ani opozice, ani soudci, ani státní zástupci, ani veřejnost. Byla příkladem uměřené amnestie. Jsou zkrátka v Evropě ještě země, kde ústavní činitelé zvládají svoji ústavní odpovědnost.

Bohužel česká amnestie v podobě, tak jak se na ní shodl prezident republiky Václav Klaus a předseda vlády Petr Nečas, parametry uměřené amnestie nenaplňuje. Tak jak byla amnestie schválena ze strany prezidenta i premiéra, vyvolala výrazný nesouhlas, dokonce velkou vlnu nesouhlasu v celé české společnosti. Proti amnestii protestovali občané, protestovali právní experti. S amnestií vyjádřili nesouhlas také zástupci policie, státní zástupci. Výrazně se nad ní podivili soudci.

Tato amnestie narazila na výrazný nesouhlas a polemiku ve všech vrstvách naší společnosti, a já se domnívám, že je zcela namístě, že dnes tady na půdě Poslanecké sněmovny budeme tomuto aktu prezidenta republiky, který kontrasignoval předseda vláda, věnovat pozornost.

Amnestie prezidenta republiky vyvolala nesouhlas zejména kvůli článku 2, který umožňuje a vlastně nařizuje zastavení neskončeného trestního stíhání u závažných trestních kauz.

Často se zde hovoří a hovořilo se ve veřejné debatě o srovnání této kontroverzní amnestie s amnestií prezidenta republiky Václava Havla, ke které došlo na začátku devadesátých let. Myslím si, že je důležité připomenout, že amnestie prezidenta republiky Václava Havla se týkala úmyslných trestných činů, u kterých trestní sazba nepřekročila tři roky a nedbalostních trestných činů, u kterých trestní sazba nepřekročila pět let. Článek 2 současné amnestie zasahuje a dotýká se poprvé takto závažných trestních činů, u kterých trestní sazba nepřekračuje deset let.

Důvod, proč široká veřejnost, ale i zástupci opozice, polemizují s podobou amnestie, je fakt, že článek 2 zasahuje do mimořádně závažné trestné činnosti a prakticky se dotýká kauz, které souvisejí zejména s hospodářskou trestnou činností.

Chci tady zmínit několik konkrétních příkladů kauz, které už nyní jsou na základě amnestie zastavovány nebo možná v krátkém čase zastaveny budou. Union banka - byla to banka, která byla vytunelována a posléze jí byla odebrána bankovní licence. Kauza Moravia banka, kauza rozkradených fondů TREND, kauza Progres Invest, kauza H Systému, kde bývalí manažeři se dopustili podle názoru státního zastupitelství a policie podvodu na celé řadě klientů této společnosti. Kauza KTP Quantum, společnosti, která byla vytunelována s mnohamiliónovými ztrátami. Kauza společnosti BENA a Tukový průmysl, které se pokusily získat podle názoru policie a státního zastupitelství neoprávněně stovky miliónů korun na České republice. Kauza Agroplast, kauza Český dům, kauza Františka Chvalovského, tedy stomiliónových úvěrových podvodů, které se týkají Komerční banky, kauza daňových podvodů spojených se jmény, jako je Tomáš Pitr nebo Provod. Koneckonců kauza gangu konkursního soudce Jiřího Berky, nebo třeba kauza První družstevní záložny, která byla rovněž rozkradena a byly poškozeny tisíce jejích klientů.

Tohle všechno jsou příklady procesů, příklady závažné trestné činnosti, která v důsledku amnestie prezidenta republiky nikdy nebude v rámci trestního řízení pravomocně skončena a pravomocně rozhodnuta.

Jsme přesvědčeni jako sociální demokraté o tom, že tato podoba amnestie je krajně nešťastná. Tento rozsah amnestie vede k tomu, že jsou zde zpochybněny základní principy právního státu. Tato podoba amnestie je velkým morálním hazardem, tato podoba amnestie fakticky maří práci policistů, soudců, státních zástupců, která byla odvedena při vyšetřování závažné trestné činnosti, při vyšetřování velkých podvodů, při vyšetřování tunelování.

Tato podoba amnestie budí podezření, že ve skutečnosti byla ušita na míru právě na základě několika konkrétních kauz závažné hospodářské trestné činnosti a že těch několik tisíc propuštěných za méně závažné trestné činy má ve skutečnosti vytvořit jenom něco jako kouřovou clonu, že to je ve skutečnosti jenom maskovací manévr, který má zakrýt pravou podstatu, a tou je ukončení celé řady procesů, které se týkají velkých podvodů a které se týkají velkého tunelování ať už státního nebo soukromého majetku.

Tato amnestie nese celou řadu rysů podivnosti. Já už jsem tady hovořil o tom, že prezident republiky amnestii odůvodnil velmi stručně. V okamžiku, kdy se zvedla vlna odporu, objevily se další argumenty, které u této amnestie odkazovaly na údajné precedenty Evropského soudního dvora pro lidská práva. Na Evropský soudní dvůr pro lidská práva se začal odvolávat jak prezident republiky, tak ministr spravedlnosti, tak i zástupci Kanceláře prezidenta republiky. Posléze, a velmi rychle, se ovšem ukázalo, že tato argumentace je falešná a že tady není žádný obecně platný precedens Evropského soudního dvora pro lidská práva, který by označoval trestní řízení, která trvají déle než šest nebo dokonce osm let za trestní řízení, která jsou v rozporu s evropskými právními principy.

V základu této amnestie prezidenta republiky a předsedy vlády tak stojí argumentace, která se v krátkém čase ukázala jako mylná. V krátkém čase se ukázala jako falešná. A pokud si uvědomíme, jak se vyvíjela veřejná debata v dalších dnech, tak je zřejmé, že žádný další skutečný argument, který by odůvodnil existenci článku 2 v rámci amnestie, se ve veřejné debatě už neobjevil. V okamžiku, kdy byli zástupci Hradu a vlády přichyceni při lži, tak už s žádným dalším relevantním právním argumentem nepřišli.

Dodnes tak není zřejmé, jak tato amnestie vznikla. Není jasné, kdo se na formování a formulování amnestie podílel, jestli amnestie vznikla na Ministerstvu spravedlnosti, na Pražském hradě, nebo na Úřadu vlády. Není zřejmé, kteří právníci, kteří experti na straně státu se podíleli na přípravě textu amnestie. Není také ani jasné, v jakém časovém rámci tato amnestie ve skutečnosti vznikla.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský označil metody a způsob, jakým amnestie vznikla, za diletantství. To je samozřejmě velká otázka. Můžeme vládu podezřívat z toho, že se jednalo o diletantství na straně ministra spravedlnosti, na straně předsedy vlády, možná na straně prezidenta, ale je otázka, jestli to skutečně byl amatérismus, neznalost, nezkušenost na straně těchto ústavních činitelů, nebo zda se jednalo o úmysl, zda se nejednalo náhodou o toleranci na jejich straně, která připustila, že se součástí amnestie poprvé naprosto precedenčně staly i velmi závažné trestné činy, které se týkají hospodářské trestné činnosti.