Proč je český státní rozpočet znovu nereálný? Proč vláda trvá na návrhu rozpočtu s nadsazenými příjmy, když odbory, analytici, finanční instituce, centrální banka a naposled i expertní týmy MMF rychle snižují vyhlídky hospodářského růstu pro nejbližší období? Představě ministerstva financí, že česká ekonomika posílí o 2,5 procenta, už nikdo nevěří. DPH vzroste, platy klesnou, ale spotřeba má podle navrhovaného rozpočtu vzrůst. Jak to má udělat? Proč se vláda bojí reality? Odpovědi jsou nasnadě.

Vláda potřebuje Potěmkinovu vesnici, aby vytvářela iluzi, že její vražedné škrty a asociální nájezdy na občany s nízkými a středními příjmy dělají ekonomice dobře. Skutečný stav ať zakryje jásavý obraz, který je pro tu chvilku z protější strany podepřený prknem.
V koalici nejspíš převážil názor, že realita může počkat. Čas pro odsávání desítek a stovek miliard se krátí, veřejnost dává najevo, že toho má dost. Ekologická velká rána, církevní majetek, stíhačky, Temelín, uhlíkové kredity zadarmo, předražené státní zakázky, arbitráže. Další Kalouskova mystifikace Jediné, na co se lze v tomto navrhovaném státním rozpočtu spolehnout, je smutný fakt, že schodek nepůjde pod 105 miliard. Ministr financí Miroslav Kalousek sice slíbil, že schodek tuto cifru naopak nepřekročí, ale berme to jako mystifikaci. Fakticky slíbil jen to, že to slíbí, a tento slib splnil. A začíná naznačovat, co tím myslel doopravdy. Až se přiblíží okamžik, kdy potřeby ještě budou, ale peníze už nikoliv, vezme tužku znovu a začne škrtat potřeby. Udeří s dalšími úspornými balíčky.

Jenže i tady musí říci onu slavnou větu profesora Zelí: Nechci slevu zadarmo. K mohutné porci státního dluhu, který lze pokrýt cennými papíry, tak přidá i vnitřní dluh v podobě nenaplněných potřeb, které se zcela jistě ozvou o to hlasitěji v budoucnosti. Také tento dluh si žádá úhradu. Buď ji budeme brát vážně a musíme ji do schodku započítat, nebo i tento vnitřní dluh sáhne po exekuci a připraví nás o kus konkurenceschopnosti. Čím chce konkurovat republika, kterou se trmácíte po vytlučených silnicích? Jakou šanci má země rušených škol a zdravotnických zařízení, policistů bez práce, demoralizovaných úřadů, které nezvládají svoji agendu a nechávají volnou ruku korupci? Země opuštěných regionů, kde si chudí lidé vybíjejí svoji bezmocnost tím, že se perou sami mezi sebou?

Šetřit nemohou všichni. Jsme jediná, nepříliš zadlužená evropská země, které pokračuje v rozpočtové restrikci - a vrší přitom další dluhy. Zdravý rozum říká, že peníze si mohu půjčovat jen tehdy, pokud s jejich použitím vydělám víc, než kolik mě to stálo. Tříprocentní schodek nemůže vadit, pokud ekonomika roste o šest procent a bez schodku by nerostla. Jenže pravice se chystá do roku 2014 zdvojnásobit státní dluh a vůbec není jasné, co za to.