Stejně tak nepřekvapuje, že mu chybí peníze už i letos. Tvrzení, že za to může krize, lze přijmout zejména v tom rozsahu, v jakém tuto krizi způsobily svými zásahy Topolánkova a Nečasova vláda a hlavně on sám.

Bylo by to k smíchu, kdyby nešlo o miliardy. Když v roce 2008 začaly v Americe padat největší světové investiční banky a škody den za dnem narůstaly o desítky miliard dolarů, jedině česká vláda zůstala klidná a slibovala, že snižování daní představuje tak silná anabolika pro hospodářský růst, že se jeho tempa přiblíží tomu, jaká vykazovala předchozí vláda levého středu. U nás krize nebude, budeme ostrůvkem stability, tvrdili občanům, které se snažili omámit v předvolební kampani ( schylovalo se tehdy ke krajským a senátním volbám). Nyní se karta obrátila a je třeba neúspěch ekonomické politiky na někoho shodit. Najednou je to západní krize, kdo může za to, že Kalouskovi jako obvykle nevycházejí čísla.

Premiér Nečas a ministr Kalousek před několika dny dramaticky věštili zlé časy s odkazem na Řecko. Jak by se ale projevila krize, která by k nám přicházela zvenčí? Postihla by nás buď jako pokles zahraniční poptávky nebo jako nákaza z finančních trhů, poklesem ratingu a růstem úrokových sazeb. Jenže českým exportním firmám se daří, jejich přírůstky dovozu byly dvouciferné a zakázky stále rostou, byť v posledním měsíci zpomalily. A český rating dokonce posílil, jak se nedávno pyšnila česká vláda. Úrokové sazby ČNB jsou blízko nule. Na obsluze státního dluhu letos ušetříme asi 15 miliard korun oproti původně rozpočtované částce - a jsou to vítané peníze na zalepení děr, které způsobila neschopnost ministerstva vybírat daně. Kde je tedy krize?