Pomalé tempo, v němž vláda připravila tuto ústavní novelu, dává tušit, že si strany vládní koalice zavedení přímé volby hlavy státu ve skutečnosti nepřejí. Jak jinak si vysvětlit jejich počínání, když hlasy svých poslanců v prosinci 2010 zamítly návrh ČSSD na zakotvení přímé volby prezidenta, předložený vzápětí po loňských volbách do Poslanecké sněmovny? Kontury současného vládního návrhu se přitom v podstatných rysech od předlohy ČSSD neliší.

O postojích a činech ČSSD ve vztahu k přímé volbě hlavy státu nemůže být pochyb. Tento způsob volby byl již v roce 1992 obsažen v návrhu Ústavy ČR, předloženém poslanci ČSSD tehdejší České národní radě. Od té doby pak ČSSD prostřednictvím svých poslanců znovu opakovaně předkládala ústavní návrhy obsahující přímou volbu prezidenta - v letech 2001, 2002, 2007 i 2010. Takový návrh předložila i koaliční vláda Vladimíra Špidly. Žádný z našich návrhů však nebyl úspěšný, neboť vždy ztroskotal na odporu pravicových stran, zejména ODS. Vrcholem licoměrnosti byl přístup druhé Topolánkovy vlády, která si přímou volbu prezidenta vložila pod tlakem Zelených do svého programového prohlášení, aby se za necelý rok po vzniku této vlády její předseda v Senátu veřejně vyslovil proti ní.

ČSSD o přímou volbu prezidenta dlouhodobě usiluje a nikdy to nebyly hlasy sociálních demokratů, které v Parlamentu přijetí této změny Ústavy zmařily. ČSSD reflektuje, že prezidenta si trvale většina našich občanů přeje volit přímo. Nemáme důvod pochybovat o tom, že občané po více než dvaceti letech demokratického vývoje dokážou sami nejlépe vybrat vrcholného reprezentanta státu, když dokáží odpovědně zvolit poslance a senátory, nebo krajské i obecní zastupitele. Snahou ČSSD je vnést do jednání o takto závažné změně Ústavy fundované návrhy, opřené o stanoviska ústavních odborníků, které budou odpovídat jak logice našeho ústavního systému, tak osvědčeným zahraničním vzorům, zejména evropských parlamentních republik. S demokratickým ústavním systémem totiž nelze experimentovat.