Skupina poslanců ČSSD podala k Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona o církevních restitucích, protože má za to, že je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Stejné argumenty předtím zazněly ve sněmovní debatě, ale byly ignorovány vládní většinou, která už je ochotná odhlasovat cokoliv, protože nepočítá s politickou budoucností. Reakce vládních stran na uvedené podání k Ústavnímu soudu ostatně toto chování potvrzují.

„Zákon je platný a účinný,“ konstatuje suše Petr Nečas (ODS). „Zákon je schválený,“ reaguje podobně Miroslav Kalousek (TOP), jako kdyby rozhodování Ústavního soudu bylo pod rozlišovací schopnosti představitelů pravicové koalice. Překvapivě rychlý podpis smluv o finančních náhradách s představiteli Církve římskokatolické (80 procent) a 15 dalšími církvemi (20 procent) však svědčí o tom, že si jsou vědomi rizika protiústavnosti svých kroků a chtějí občany i soudce postavit před hotovou věc.

Vláda se teď zavázala vyplatit 59 miliard korun v ročních splátkách během 30 let, ovšem s pravidelným navýšením o inflaci. To může ve skutečnosti přerůst ve výplatu bezmála 100 miliard korun. Proč se má dát za státního právě tato částka a za co, to nelze ze zákona ani z parlamentních vyjádření vládních představitelů či zákonodárců zjistit. Přitom v příštích 17 letech má být souběžně vyplácena ještě státní pomoc církvím, nejprve tři roky v nezměněné výši, a pak s ročními sníženími o 5 procent.

Za vrchol vládní arogance lze označit fakt, že ve stejné době předložila Sněmovně návrh ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti („dluhové brzdě“).  Posuďte sami – finanční náhrady církvím navýšily státní dluh nad hranici 45 % HDP, kdy už by měly dopadnout na vládu a veřejný sektor velké sankce. Jenže to může být Nečasovi jedno, protože zákon nemá brzdit stávající vládu, ale až tu, která přijde po ní.

Klíčový úkol, jak v očích veřejnosti zaměnit nerozvážné rozhazování za „rozpočtovou odpovědnost“, která „uleví i státní kase“, převzali i někteří novináři.