Dobré poledne, vážený pane předsedo, dámy a pánové,

jistě pro nikoho není žádným tajemstvím, že znechucení české veřejnosti naší politickou scénou dosahuje rekordního stupně. Těch důvodů je samozřejmě mnoho - objektivních i uměle živených. Já bych se dnes rád zastavil jen u jednoho jediného, a tím je v současné době minimální ideové zakotvení, a tím pádem i důvěryhodnost většiny našich politických stran, které často podléhají představě, že stačí ovládat technologii moci a v době předvolební kampaně si zaplatit dobrou agenturu. Na toto jsou lidé stále více citliví. Již nevěří slibům, které slyší jen v době voleb. Zásady, ideály a vize se většinou z naší politiky vytratily. Nejen z naší - například v Bruselu je již také dlouho nevidím, zde jde jen o větší a větší centralizaci a regulaci.

U nás si však sociální demokracie, komunisté a všichni ti, kteří jsou populističtí, mohou dovolit dlouhodobě žít z laciných krátkodechých slibů. Permanentní populismus vždy osloví dostatek lidí, pro které sentimentální vzpomínky na husákovský socialismus, pasivita, závist, ale - a to si přiznejme - u některých i reálné osobní sociální problémy, budou vždy vodou na mlýnské kolo levicových slibů, na které nebudou mít peníze.

Některé strany se potom také snaží, zvláště když zjistí pokles svých volebních preferencí, rozdávat v panice sliby všeho druhu všemi směry a ignorovat svůj politický profil, ale zde již většinou není naděje na úspěch. Vzpomeňme si na všechny malé strany ODSkou počínaje.

Byl bych velice nerad, kdyby se do této či podobné pasti někdy v budoucnu dostala i Občanská demokratická strana. My sice máme své stálé, kvalitní programové pilíře, ale otázka zní, zda je umíme dostatečně a srozumitelně prezentovat. Respektive věnujeme tomu dostatek energie na úkor někdy hloupých žabomyších válek ve svých organizacích nebo koaličních rozmíšek.