Tato analogie však kulhá na obě nohy. Loni ODS cílenou obstrukcí zabránila přijetí pouze šesti poslaneckých návrhů ČSSD, které by s podporou komunistů destabilizovaly schválený rozpočet státu na rok 2010. Tento postup znemožnil další zadlužení státní kasy o 23 miliard.
 
ODS zvolila legitimní postup, který neohrožoval schvalování ostatních návrhů, zejména vládních. O jeho přiměřenosti svědčí to, že se týkal jen zlomku projednávané legislativy. Tehdejší obstrukce měly smysl, protože občanští demokraté disponovali dostatečnou silou, aby přijetí socialistických návrhů zabránili.

Tuto sílu dnes ČSSD a KSČM nemají. Zašpuntováním sněmovny dali sociální demokraté najevo vůli zcela ochromit zákonodárný proces až na několika měsíců. To je projev krajní politické nezodpovědnosti v době, kdy v celé Evropě, i u nás, hrozí další hospodářská recese. ODS nikdy neobstruovala návrhy vlády, která měla důvěru sněmovny. Naproti tomu se ČSSD rozhodla blokovat kompletní balík reforem, se kterými spojil kabinet Petra Nečase smysl svého vládnutí, a nikoli jen vybrané návrhy zákonů. Je logické, že koaliční většina zareagovala a nelegitimní a nepřiměřené kroky ČSSD zastavila. Využili jsme přitom obranné mechanismy, které jednací řád dává většině: sloučení rozpravy a stanovení limitu 20 minut pro vystoupení jednotlivého poslance. Poslanci ČSSD v předchozích 42 rozpravách vystupovali neomezeně. Obstrukce jsou také nepřehlédnutelným příkladem toho, že socialisté nedokázali přijít s vlastní propracovanou alternativou vůči politice koaliční vlády a uchylují se pouze k technokratickému zaplevelování parlamentní debaty. Snahou paralyzovat vládní reformy nekonečným představením živých "čtecích zařízení" však ukázala ČSSD především svou ideovou vyprahlost a programovou neschopnost. Sociální demokraté upřednostnili své krátkodobé stranické cíle před zájmy naší země.