Stávající vláda se bohužel chová jinak. Její nejvýznamnější členové dlouho občanům programově tvrdili, že hospodářská krize Českou republiku jakýmsi zázrakem mine.

Místo toho nás stiskla způsobem, který je nanejvýš nepříjemný a naplno se teprve projeví. O to silněji, že korupčními skandály a nesvorností „dědičně zatížený“ kabinet nekoná. Nebo hůř: dělá, co nemá. Ubírá například peníze těm, kteří mají obvykle málo, rodinám s dětmi či vozíčkářům, ale movitým přitom ulehčuje. O miliardy „odkloněné“ do Švýcar se začíná starat, až když si to tlak médií a veřejnosti vynutí.

V neschopnosti by spolu mohli mnozí ministři závodit. Rekordmanem ve vymýšlení pošetilostí je vrchní šéf školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš. Šance, že se od něj nadějeme něčeho rozumného, snad ani není. Tentýž den zpět vzatý nápad na zkrácení vyučovací přestávky z deseti na pět minut patří mezi jeho počiny k úsměvným maličkostem. Aspoň proti podivně liknavému nečerpání peněz z EU. Což je stav, který snad nevadí jedině prezidentu Václavu Klausovi, jenž bývalého vězeňského psychologa prohlásil nejlepším polistopadovým ministrem v oboru.