Vláda ovšem v této situaci místo racionálních návrhů řešení přichází s velkorysým návrhem vyrovnání škod způsobených minulým režimem. Zvolila navíc přístup, který je diametrálně odlišný od filozofie předchozích restitucí. U restitucí majetku fyzických osob se běžně stávalo, že se nepodařilo všechny škody nahradit. Z toho prostého důvodu, že společnost na to nemá, pokud nechceme podvazovat další vývoj naší ekonomiky.

Nebezpečí prolomení hranice

V případě církví se volí jiný postup. A kdo je proti němu, tak dostane nálepku populisty, který se příčí rozhodnutí Ústavního soudu. Ale Ústavní soud ve skutečnosti neřekl, jak se má vyrovnání s církvemi provést. Pouze konstatoval, že k němu má dojít.

Evangelický farář Miloš Rejchrt nedávno prohlásil v podstatě to samé, co tvrdí ČSSD: že pojem „ukradení majetku“ je účelově zneužíván, aby se odpůrci navrhovaného způsobu vyrovnání s církvemi očernili před veřejností. Podobně kritická k současné podobě návrhu vyrovnání s církvemi je i petice ze 14. srpna podepsaná řadou renomovaných teologů, religionistů a věřících. Poradce prezidenta republiky Jaroslava Kuba otevřeně hovoří o nebezpečí prolomení hranice 25. února 1948 a Benešových dekretů.

Řešení, které se vůči církvím navrhuje, je zejména v oblasti finanční kompenzace mnohem velkorysejší, než to narovnání, které se provádělo u ostatních restituentů. I to může vyvolat řadu soudních sporů, protože tito restituenti budou mít oprávněný pocit, že byli znevýhodněni.