Jsem přesvědčen o tom, že vedle pečlivě vybíraných pěstounů by tu měly také souběžně působit kvalitní kojenecké ústavy. Není jistě sporu o tom, že každému dítěti nejvíc prospívá vlídné rodinné prostředí, kde o něj pečují otec a matka - mnohdy i „náhradní“. A přesto, myslím, není dobré spoléhat se výhradně na pěstounskou péči. Ty děti, které získají pěstouny poctivé a pečlivé, budou mít štěstí. V životě jsou však, bohužel, i takoví lidé, kteří chtějí být pěstouny pouze ze zištných a vypočítavých důvodů či dokonce trpí zvrácenými sklony. V takových případech je jistě pro dítě lepší péče v kojeneckém ústavu.