Rozsah působnosti obou resortů je natolik široký, že požadavek na samostatné řízení je určitě namístě.

Ve snaze uspořit veřejné výdaje a snížit počet administrativních pracovníků schválila vláda na jednání dne 16.1.2013 sloučení dvou ministerských resortů - dopravy s průmyslem a obchodem. Z proklamovaných větších ministerských rošád je na stole nakonec pouze tento jeden návrh. Ačkoli se může na první pohled zdát, že jde o neutrální krok, neboť žádné z ministerstev de facto nezanikne, ale dojde pouze ke spojení agend do jediného úřadu, přesto půjde o výrazný zásah do výkonu veřejné správy. Zkusme popsat některá fakta, každý, ať si pak na sloučení udělá vlastní názor ...

1. historické hledisko

Samostatný ministerský rezort dopravy má u nás dlouhodobou tradici. Již v období let 1918-1938 existovalo  ministerstvo železnic, které reprezentovalo v té době dominantní dopravní obor. Prvním skutečným ministrem dopravy byl 1. prosince 1938 jmenován divizní generál Alois Eliáš, pozdější ministerský předseda protektorátní vlády, kterého nacisté v roce 1942 popravili. Od té doby, s výjimkou exilové vlády za II. světové války, měl v exekutivě vždy resort dopravy své samostatné zastoupení. Docházelo pouze k úpravě rozsahu věcné agendy, a tak se k ministerstvu dopravy čas od času připojovaly také spoje. Je zcela evidentní, že doprava byla vždy ( a zůstává i dnes) natolik významným segmentem národního hospodářství, že mělo smysl její fungování řídit v rámci samostatné organizační složky státu. Rozvoj dopravních systémů, růst nároků na kvalitu, kapacitu a bezpečnost tento význam v čase ještě akcentoval.

2. evropské hledisko

Pokud vezmeme do úvahy 27 členských států Evropské unie, pak převažuje exekutivní uspořádání s přímým resortním zastoupením dopravy (například Dánsko, Finsko, Velká Británie, Irsko, Lotyšsko, Litva). Stejně tak je tomu i u všech našich hraničních sousedů. Ani u většiny ostatních států ale není doprava zcela anonymně skryta do agendy jiného ministerstva (například lucemburské Ministerstvo udržitelného rozvoje a infrastruktury, nizozemské Ministerstvo infrastruktury a životního prostředí nebo slovinské Ministerstvo pro infrastrukturu a územní plánování). Státy, které mají dopravu začleněnu pod jiné resorty, jsou například Španělsko (Ministerstvo pro rozvoj) nebo Portugalsko (Ministerstvo hospodářství a zaměstnanosti). Je třeba jít po jednotlivých agendách  a opravdu i po tradici organizování správy věcí veřejných.