Vážená paní předsedkyně, kolegyně a kolegové, já myslím, že skutečně je potřeba vzít ten zákon v celém jeho komplexu a bavit se o všech jeho dopadech. Já bych snad ani neměl problém s tím, kdyby skutečně tento zákon dával právo obcím vymáhat pokuty lépe po těch, kteří zároveň čerpají sociální dávky. Můžeme se bavit o tom, jestli je správné, aby na to doplácely děti, za kterými jsou ty dávky směřovány, a zda bychom neměli hledat jiné opatření, které bude jasně garantovat, že pokud dávka směřuje za dítětem, tak tato částka bude skutečně využita tím, který je příjemcem, tedy tím oprávněným bude využita ve prospěch tohoto dítěte, což se ne vždy děje. Ale to myslím, že lze řešit úplně jinak. Jiným zákonem, navázáním a kontrolou toho, jakým způsobem je ta dávka čerpána. Nikoli tím, že bude odejmuta bez ohledu na to, jestli dítě chodí nebo nechodí do školy, tady bude odejmuta právě proto, že bude podléhat exekuci.

Ale ten problém je skutečně někde jinde. Já si nepřeji, abych jako daňový poplatník platil sociální dávku někomu, kdo ji potřebuje, a ta sociální dávka k tomu člověku nedoputovala, protože ji získá ten, který poskytl tomu člověku spotřebitelský úvěr, uvedl ho do složité situace, za jiných podmínek by mu nepůjčil a půjčil mu jenom proto, že má garantováno a bude mít ještě lépe garantováno tímto zákonem paní poslankyně Řápkové, že se k těm prostředkům dostane. (Potlesk poslanců ČSSD.) Protože v běžném případě by řada těch, kteří poskytují spotřebitelské úvěry a ty podivné půjčky, vůbec nikomu, kdo je v této složité situaci, nepůjčila. Jenomže ve chvíli, kdy bude mít garantováno, že se k těm prostředkům dostane, že ty peníze získá, protože bude exekuovat sociální dávky, tak mu rád půjčí. Na obrovský úrok s obrovským penále.