Existuje tu jedno zajímavé srovnání. Chování československých vojáků ve skutečné válce v okupovaném protektorátu. Tehdy z Británie vysazení parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš válku vedli. Měli jasný úkol. Spáchat atentát na Reinharda Heydricha a ukázat, že česká společnost se s okupací nesmířila a je na straně Spojenců.

Když oba parašutisté utíkali po provedeném atentátu z místa činu, snažili se je mimo jiné zastavit i lidé vybíhající z nedaleké tramvaje. Byli to Češi. I když to jistě pro oba bylo šokující a hrozilo, že zmaří jejich útěk, nikoho z nich nezastřelili. Když se Jozef Gabčík schovával v nedalekém krámku, nevzal si rukojmí, ale statečně se vrhl proti svému pronásledovateli. Jen se štěstím se mu podařilo dočasně uniknout.

Nakonec byl s ostatními zbývajícími druhy obklíčen v kryptě kostela v pražské Resslově ulici. Statečně bojovali do poslední chvíle, byť tušili, že šance na únik neexistuje. Ani v této chvíli však nevraždili české hasiče, kteří pomáhali německým okupantům dostat je proudem vody z jejich úkrytu. Bylo to pro ně nepochopitelné, jejich zabíjení ale nepředstavitelné. Počínání skupiny Mašínů však bylo jiné. Po prvním svém útoku, při kterém zastřelili příslušníka SNB, aby se mohli lépe vyzbrojit, přišel nejspornější okamžik. Po vylákání dalšího příslušníka SNB k fingované nehodě jej odzbrojili, spoutali a odvezli na stanici. Tam jim musel odevzdat klíče od dalších zbraní.

Následně se rozhodli, že představuje riziko, a proto na místě Ctirad Mašín tohoto omámeného muže podřezal.