Váňa (ČSSD): Havel měl pravdu, naše země nevzkvétá

Pane místopředsedo, já vám děkuji za udělené slovo. Dámy a pánové, než přejdu k obsahu mé interpelace, tak mi věřte, že jsem zvažoval, mám-li hovořit do zdi, mám-li hovořit k nepřítomnému panu premiérovi, mám-li hovořit k předsedovi vlády, který pohrdá lidem, který pohrdá občany, který pohrdá opozicí, který pohrdá v podstatě celou Poslaneckou sněmovnou. A já přesto hovořím. A já vám řeknu proč. Já totiž mám obavu, že už tady dlouho nebudeme. Já mám obavu, že kdybych na pana premiéra čekal, tak se ho vlastně taky už nemusím dočkat. Já když vidím, v jakém stavu se nachází vládní koalice, jak to má pevně v rukou, tak si říkám, že je zapotřebí hovořit i tehdy, když tady pan premiér není, protože není jistota, jak to s vládní koalicí bude dál po další dny.

Vážený pane premiére, já vyslovuji nespokojenost s vaší odpovědí na moji písemnou interpelaci, kde jsem se zamýšlel nad tím, v jakém stavu se nachází společnost, naše společnost po 23letém budování kapitalismu v České republice. Já jsem vám psal, pane premiére, že vy a vaše ODS překrucujete hodnocení celého stavu, dnešního stavu, ve kterém se naše společnost nachází, že vy zaměňujete příčinu s následkem, že vy zcela záměrně matete lidi, abyste veřejnost odvedl a pozornost veřejnosti abyste odvedl od skutečně pravé příčiny toho, v jakém stavu se ta naše dnešní společnost nachází. Pane premiére, já musím vzpomenout výroku prvního porevolučního prezidenta z jeho prvního novoročního projevu Václava Havla, který řekl: "Naše země nevzkvétá". A já musím říct. Po 23 letech budování kapitalismu v České republice, žel bohu, i dnes po uplynutí 23 let naše země, občané, vážně nevzkvétá. Naše země po 23letém budování kapitalismu vážně nevzkvétá. A proč vážně nevzkvétá? Protože drtivá většina lidí v naší zemi je nejen nespokojená, ale doslova dře bídu, žije od výplaty k výplatě, většina rodina po 23letém budování kapitalismu je na tom setsakramentsky mizerně. A vy to svým smíchem, svým křikem, vy to vůbec nezměníte. A já se domnívám, že to pravice ví, ale zcela záměrně před tou skutečností zavírá oči. Prostě obyčejné lidi trápí celá řada problémů, které jim zužují a ztrpčují ten běžný, obyčejný život. Lidé jsou naštvaní, jsou parádně naštvaní. Jsou naštvaní na politiky, na politiku, a lidé z drtivé většiny nám nevěří. Lidé nevěří vaší vládě, ale co je nejhorší, že lidé přestávají rozlišovat podle politického spektra a nevěří v politický systém jako takový. Nevěří v principy zastupitelské demokracie, ztratili zcela víru v politiku, ztratili víru ve spravedlnost a to je, dámy a pánové, smutný obrázek budování kapitalismu v naší společnosti po 23 letech.

Dámy a pánové, pojďme se velmi lehce podívat do historie a pojďme pohlédnout do 90. let po roce 1989. Tehdy to byla vláda, vláda pravice, která bez ostychu tunelovala peníze ze státního rozpočtu, které byly určeny na výplatu důchodů. Ano, pravicová vláda dlouhodobě a systematicky tunelovala státní důchodový účet, obírala de facto důchodce o jejich důchody, obírala důchodce o peníze, protože těmito penězi tiše pravicová vláda lepila dluhy, lepila díry vyráběné ve státních podnicích.

Ano, dělala to vláda ODS. Zcela potichu, nepozorovaně. Dělala to dlouhodobě a systematicky. Jako konkrétní příklad uvedu České dráhy, kde byl vyprodukován tehdy dluh v 90. letech 50 miliard a Českým drahám byla poskytnuta státní půjčka. V roce 1996, uvádím další konkrétní příklad, tehdy velmi významný člen ODS, ministr financí Ivan Kočárník poskytuje státní garance vůči České národní bance v částce 22 miliard korun a celý vtip byl v tom, že garance byla na deset let. To už v roce 2006 nebyl Ivan Kočárník ani významným členem ODS a ani ministrem financí. A tak bych, vážený nepřítomný pane premiére, mohl zkrátka pokračovat dál. To byla praxe vaší předchůdkyně, to byla praxe pravicového vládnutí.

Pane premiére, já musím odmítnout to, co vy osobně a vaše ODS velmi často proklamujete, že tuto zemi zadlužili sociální demokraté. To je lež jako věž. To je lež jako věž. Nebyli to sociální demokraté, ale byli jste to vy, byla to ODS. Vy jste zadlužili tuto zemi. Naopak vláda sociálních demokratů zachraňovala to, co tady ODS zbabrala a zpackala. Vláda sociálních demokratů zachraňovala, aby lidem nebyly prošustrovány jejich peníze, které si lidé s důvěrou ve stát uložili do banky. Ano, přišla vláda sociálních demokratů a musela tady řešit to, co zpackala ODS. Musela řešit a ozdravovat celý bankovní systém, zachraňovat Investiční poštovní banku, zachraňovat peníze lidí, které měli v této bance a v bankách uloženy.

Povedlo se to. Vláda sociálních demokratů zachránila naspořené peníze lidí, jejich celoživotní úspory, zachránila i podnikové finance. Tehdy ale už se nedalo nic dělat s tím, že tady byla vytvořena díra, díra nikdy nikým nesplácených úvěrů v částce 600 mld. korun. To byl dárek pro sociální demokraty od ODS. Právě proto, aby se tato díra začala ozdravovat, aby se veřejné finance začaly léčit, což realizovali sociální demokraté, byl vytvořen Fond národního majetku, kam se tato žumpa nikdy nesplácených úvěrů postupně sváděla.

Vážený nepřítomný pane premiére, ještě je dlužno připomenout, že státní dluh od roku 1990 do roku 2006, čili státní dluh za celých 16 let, byl v částce 0,9 bil., čili 900 mld., a když se vlády chopila, vládní odpovědnosti, vláda Mirka Topolánka - to je rok 2007 - tak do dnešní doby se tento dluh vyšplhal na částku 2 bil. Čili dluh za 16 let je tady přebit dluhem za 6 let. Dluh za 6 let se vyšplhal k částce 2 bil. a to je dědictví umění vlády, současné vlády a předchozí vlády Mirka Topolánka. To je třeba si připomenout.

Zkrátka základní stavební kámen celého dnešního dluhu je jednak v loupeživých privatizacích, v kupónové privatizaci, a jednak neutěšený stav financí spočívá právě v úvěrech, které zde byly poskytovány a nikdy nebyly nikým spláceny, protože takový záměr ani nikdy nebyl. (Poslanec v pravé části sálu reaguje.) Bum, bum, bum, ano, pane poslanče, bum, bum, bum.

Vážený pane premiére, to byla situace, která se tady odehrála po roce 1989. Je třeba si také připomenout, co bylo výsledkem kupónové privatizace. Do kupónové privatizace byl postoupen majetek v rozsahu 1 bil. korun, to je 1000 mld. Kupónová privatizace proběhla a výsledek úspěšnosti celé kupónové privatizace byl 350 mld. korun. Jinými slovy, nepřítomný pane premiére, 650 mld. bylo ukradeno novodobými privatizátory. 650 mld. bylo rozkradeno, 650 mld. skončilo v kapse novodobých privatizátorů. To byl výsledek privatizace státního majetku, to byl výsledek kupónové privatizace, to byl výsledek toho, že jsme nerozlišovali čisté a špinavé peníze.To byl výsledek, který dnes vlastně v podstatě celý národ ještě dlouhou dobu bude splácet.

Dámy a pánové, na této velké privatizační zlodějně, protože jinak než zlodějna se to nazvat nedá, se podíleli - a to je pravda - i bývalí vysocí exponenti minulého režimu, kteří se rychle tiše infiltrovali do všech politických stran, i do ODS. S tehdejší dobou kupónové privatizace jsou spojena jména, a to je třeba si tady říct, protože tak to je, Václav Klaus, Ježek, Dlouhý, Dyba, Kočárník, Čermák, Macek, Pilip, Rubáš, Ruml, Stránský, Vodička - tito všichni byli u tehdejší velké privatizace, tito všichni byli spjati s kupónovou privatizací.

Vážený pane premiére, to je základní stavební kámen celého státního dluhu, to je opravdu historická prapůvodní příčina, proč je dnešní dluh 2 bil. korun. Také je dobré si připomenout, že v důsledku celého tohoto privatizačního řádění jsme zlikvidovali celou řadu značek - Zetor, Tatra, Jawa a tak bych mohl pokračovat dál. Zcela nesmyslně jsme vyklidili celé odvětví zbrojního průmyslu, zlikvidovali jsme jednu výrobu po druhé. Nebudu hovořit o domácím zemědělství. Dnes je nám všem zcela normální a běžné, že jíme zahraniční potraviny a vůbec nepřemýšlíme o jejich kvalitě. Vážený pane premiére, to je prapůvodní příčina současného dnešního dluhu.

Je dobré vzpomenout, že v roce 2006 nastupuje vláda, pravicová vláda Mirka Topolánka, která vítězí podvodem a lží. Která vítězí podvodem a lží. Podvedla občany smlouvou s voliči. Tato vláda slíbila, že daně klesnou 100 procentům daňových poplatníků, podle tehdejších slibů ne prý těm nejbohatším, ale všem že stoupnou příjmy. To bylo dáno na papíře.Tato vláda Mirka Topolánka lidem slíbila, že se nemusejí bát úpravy daně z přidané hodnoty, že to bude jenom takové kosmetické, dokonce že u 70 % zboží a služeb daňová sazba klesne, to bylo také na papíře, důchodci že budou mít kompenzaci - tisícikorunu přídavku k důchodu, že se nezavede školné, že se nezvýší finanční spoluúčast lidí ve zdravotnictví a naopak, že se zastaví snižování životní úrovně důchodců a dalších rodin, že se zvýší prosperita vícepočetných rodin a že se zvýší zisky podnikatelů. To byly sliby z billboardů, z plakátů, to byly sliby tehdejší Topolánkovy vlády, to byly sliby kabinetu Mirka Topolánka, kabinetu, který zde určitou dobu pracoval bez důvěry, bez důvěry v Poslanecké sněmovně, a teprve až na druhý pokus v důsledku politické korupce se podařilo tuto vládu zprovoznit a získat ve Sněmovně důvěru.

Přichází rok 2007. Tato pravicová vláda Mirka Topolánka přichází s reformním batohem zákonů. V podstatě šlo o zavedení rovné daně, snížení daně nejbohatším, snížení daně z příjmů právnických a fyzických osob, snížení daně nejbohatším a přenesení daňového břemene na bedra obyčejných lidí. Celý reformní batoh byl šit horkou jehlou, nebyl dokonce projednán nejen v koaliční vládě, ale ani uvnitř ODS. Vládní reformní batoh v prvé fázi nepodpořili ani vlastní poslanci z ODS. Takové to bylo dílo. Topolánkova vládní reforma ročně obrala příjmy státního rozpočtu o 90 mld. Zkrátka ODS poslala do kapes 90 mld. těm nejbohatším škrtem pera, snížením daní těm nejbohatším, abychom dneska řešili těžký úkol, kde vzít chybějící miliardy. Jeden rok je vláda pošle do kapes těm nejbohatším, kdy škrtem pera jim sníží daně, a následně deset let to bude tahat z kapes střední třídy, z kapes nízkopříjmových skupin občanů, z kapes těch nejchudších lidí.

To je výsledek vlády pravice. Je také dobré si vzpomenout, že rovná daň, která byla zavedena za vlády Mirka Topolánka jako ekonomické geniální počínání, tak byla zavedena pouze na Slovensku, kde ztroskotala, ve Finsku a v Litvě.

Dámy a pánové, výsledek Topolánkovy vlády je 90 mld. snížených příjmů státního rozpočtu ročně. To je velký experiment s českou veřejností. Tento velký experiment postihl naprosto každou rodinu, naprosto každého občana, protože lidé byli svědky zdražovacího šílenství. Zdražovacího šílenství, kde v důsledku právě zatěžování daní, nepřímých daní, které byly přenášeny na bedra občanů, tak se zdražovaly potraviny, oblečení, elektronika, služby, doprava, zkrátka lidem se zdražilo úplně vše. Prostě si ODS udělala z lidí jakési pokusné králíky. ODS tehdy vyhrotila sociální napětí ve společnosti, přestala vést dialog se sociálními partnery. ODS se rozhodla jíti cestou nekompetentní politiky, nekompetentní politiky, v žoldu finančních elit, v žoldu privilegovaných vrstev miliardářů a zbohatlíků. Ještě před krizí ODS utlumila koupěschopnou poptávku občanů, snížila spotřebitelskou poptávku a podtrhla příjmy většiny obyvatel. Ano, ODS tak vybudovala v lidech strach. Strach z toho, co bude, strach z bídy, strach z chudoby. To je výsledek vlády ODS.

Za vlády ODS rychle bohatli ti nejbohatší, ale to rychlé bohatnutí těch nejbohatších, žel bohu, jim platil zbytek národa. To jim platily středně příjmové skupiny obyvatel, to jim platily nízkopříjmové skupiny obyvatel, a to šlo konec konců i z kapes chudých. Dvě třetiny důchodců dnes balancuje na hraně chudoby. Dvě třetiny důchodců se pohybuje se svým důchodem okolo sedmi osmi tisíc. Minimální mzda za dobu vlády ODS nebyla vůbec nikdy zvýšena. Je neustále na hranici osmi tisíc korun, což je 280 euro. Kupříkladu v Rakousku je minimální mzda 1 000 euro, ve Francii 1 300 euro a v Belgii 1 400 euro. To je výsledek vlády pravice.

A ta dnešní, současná vláda, vážený nepřítomný pane premiére? Ta dnešní současná vláda, ta na počátku svého vládnutí rychle postavila na nohy 40 tisíc státních zaměstnanců, 40 tisíc zaměstnanců státního sektoru vyšlo do ulic manifestovat, demonstrovat, aby vládě dali najevo svoji nespokojenost, aby dali tito státní zaměstnanci najevo, že už se nechtějí nechat ponižovat, že už se nechtějí nechat vydírat, že už se nechtějí nechat vládou nadále šikanovat.

Tato vláda vychází i dodnes z naděje, že lidé mají krátkou paměť, že lidé rychle zapomínají. Začala tedy rychle lidem vysvětlovat, že miliardy, které ODS poslala do kapes těm nejbohatším škrtem pera při snižování daní, teď vytahá z peněženek středně příjmových, nízkopříjmových občanů, z peněženek invalidů, z peněženek mladých rodin, z peněženek studentů, z peněženek policistů, z peněženek hasičů, z peněženek zdravotníků, záchranářů, celníků, daňových úředníků, zkrátka z peněženek téměř celého národa. A tak dopady krize tato současná vláda jednoznačně háže na bedra těch, kteří krizi ale vůbec nezavinili. Zejména na bedra středně příjmových a nízkopříjmových skupin občanů. A tak co tady nadrobila vláda Mirka Topolánka tím, když snížila příjmy státního rozpočtu, tak tato dnešní současná vláda léčí a řeší tupými výdajovými plošnými škrty.

Vláda je nadržená na to, že provede privatizaci penzí. Vláda je nadržená na to, že provede privatizaci zdravotnictví. Třepe se na privatizaci školství, na privatizaci státních služeb. Vláda prostě nechápe, že růst ekonomiky a boj s nezaměstnaností nikdy nebude řešen plošnými výdajovými škrty. Vláda nechápe, že sociální smír ve společnosti nebude nikdy postaven na individuálním sólování jednotlivce na úkor ostatních. V tom není možno spatřovat celospolečenské štěstí. Zkrátka vláda nemá dlouhodobou vizi. Vizi celospolečenského rozvoje, vizi dlouhodobého sociálního smíru, vizi mezigenerační snášenlivosti, vizi vzájemné solidarity, dlouhodobou ekonomickou strategii. To jsou pojmy, které jsou této vládě naprosto cizí, protože si s nimi neví rady. Ne, že by je neznala, ale neumí je realizovat a uvádět v život. Naopak. Celá veřejnost velmi ostře sleduje, jak vláda znevažuje roli státu. Jak vláda znevažuje roli státu. Jak vláda osekává jednu funkci státu za druhou.

A já nechci zneužívat té tragédie, ve které se nacházíme, té alkoholové řekl bych tragédie, ale, dámy a pánové, vážený pane nepřítomný premiére, teď hovořím k vám a nevím, kde se nacházíte, i to je důsledek současné zpackané vládní politiky. I to je důsledek současné vládní politiky. Já si pamatuji, jak jsme hovořili tady o tom, že téměř zrušíme celní správu, že už ty celníky skoro vůbec nepotřebujeme. A ejhle, teď se nám ti celníci hodí. Najednou se dozvídáme, že Česká republika je první v konzumaci nelegálně vyráběného a nelegálně distribuovaného alkoholu. Najednou nám lidé umírají, když si koupí alkohol v kamenném krámě. Najednou nám lidé umírají, když si koupí okolkovanou lahev. To, co garantuje stát, tak to neplatí. To selhává. To není skandál, ale to je rozpad, to je rozklad, to je rozklad vládnutí. To je rozklad fungujícího státu. To je rozklad fungujících státních orgánů. Kdo potom má ochránit zdraví občana? Kdo, když ne stát, státní aparát a státní úřady.

Dámy a pánové, vážený nepřítomný pane premiére, lidé jsou svědky rušení sociálních jistot, rušení veřejných služeb, a tak lidé jenom smutně přihlíží k tomu, jak vydělávají ti nejbohatší, jak narůstá masový odpor k politice této vlády, jak lidé se bouří, jak lidé vycházejí do ulic, jak volají stále často hlasitěji po tom, aby se změnil způsob práce vlády.

Lidé zkrátka už toho mají dost. Vyjadřují svůj odpor kupříkladu ke krácení rodičovského. Lidé vyjadřují svůj odpor ke škrtání porodného. Lidé vyjadřují svůj odpor k vládní politice, kterou vláda praktikuje k sociálně slabým občanům. Lidé vyjadřují svůj odpor k politice vlády ke zdravotně postiženým. Lidé vyjadřují svůj odpor k politice vlády k vícepočetným rodinám. Lidé vyjadřují svůj odpor proti rostoucím cenám potravin, proti rostoucím cenám za bydlení, proti rostoucím cenám za dopravu, proti rostoucím cenám za energie, proti rostoucím cenám za rekreaci, kulturu, vzdělávání a proti rostoucím cenám za udržení svého zdraví. Vláda zneužívá jakéhosi strašáku zadluženosti. Vláda zneužívá a využívání lidi.

Vážený pane nepřítomný premiére, celá reforma-nereforma v důchodovém systému je jedna velká Drábkova loupež století. Je to další loupež za bílého dne, kdy ročně bude vyvedeno 30 mld. z příjmů do státního důchodového účtu. Třicet miliard bude posláno na soukromé penzijní fondy. A z druhé strany tuto Drábkovu loupež zaplatí všichni občané zdražením všeho v podobě nárůstu sazeb DPH. A to je způsob vašeho vládnutí.

Pane premiére, výsledek vašeho vládnutí a stav, ve kterém se naše společnost dnes nachází, je ten, že 40 % českých domácností má vážné finanční problémy. Mezi rodinami dochází k postupnému prohlubování rozdílů v životní úrovni. Otevírají se nůžky mezi bohatými a mezi chudými, ale to tak, že už to je neúnosné. Finanční problémy, nepřítomný pane premiére, mají rodiny i z řad vysokoškoláků. Dokonce ze sociologických průzkumů je patrno, že 37 % rodin vysokoškoláků má vážné finanční problémy. Čtyřicet procent domácností, vážený nepřítomný pane premiére, má zcela zásadní problém, když má rodina vynaložit jednorázovou investici, například když se rozbije pračka, lednička, mrazák či podobné zařízení, bez kterého se domácnost neobejde. Rodiny nemají z čeho šetřit, protože nemají úspory. Jednou v režimu od výplaty k výplatě.

Je nutno si přiznat, že vaše vláda, pane premiére, akorát přihlíží k lidským tragédiím. K osudům, které se v celé řadě rodin odehrávají. Lidé mnohdy padají do sociální, ale i ekonomické nejistoty. Víte, pane premiére, a vůbec to není o tom, že by lidi byli lemplové, že by lidi nechtěli pracovat nebo že by lidé byli flákači. Lidé zkrátka se snaží, dřou, pracují, ale to, co vydělají, jim nestačí na zajištění na zajištění životního standardu, jim nestačí na to, aby udrželi chod domácností. Padesát procent rodin by nevydrželo bez pravidelného měsíčního příjmu déle jak tři měsíce.

Deset procent našich rodin už je v pásmu chudoby. A míra chudoby, ta je jasně kvantifikovaná. To je stav, kdy příjem domácnosti na hlavu nepřesáhne 60 % nejčastěji se vyskytujícího příjmu. Dokonce 20 % našich rodin dělí od chudoby pouze sociální dávky. Rodiny jsou zadlužené a dluh se šplhá k 1,7 bil. korun. Je dlužno říci, že pouze deset procent dětí z rodin si může dovolit navštěvovat v rámci volnočasových aktivit různé kroužky a kurzy. Čtyřicet pět procent dětí žádné kurzy a kroužky navštěvovat nemůže, protože rodina na to nemá peníze.

Pane nepřítomný premiére, celá řada rodin zkrátka už neutáhne provoz domácností, nedokáží si zaplatit to, co musí platit jako dennodenní položky: vodu, topení, nájemné, náklady na dopravu a tak bych mohl pokračovat dál.

Vážený pane premiére, já jsem celou interpelaci tady odreferoval, i když jste nepřítomný. A musím říct, že vaše nepřítomnost je neomluvitelná. Ta by byla omluvitelná tehdy, kdyby to byl stav výjimečný. Kdyby to bylo něco, co se stane jednou za hodně dlouhou dobu, pane premiére. Ale když je to furt, když je to slovy furt a vy nechodíte na interpelace, vy se vyhýbáte opozici, vy pohrdáte opozicí a nechcete s opozicí debatovat o problémech, tak to je prostě skandál! To je důkaz toho, že vy lidmi zcela pohrdáte. Že vám je úplně šumafuk, jak se lidem žije! Že vás to netrápí, že vás nezajímá, jaký je život obyčejných lidí! A já bych, pane premiére, vám přál, kdybyste si na hlavičku nasadil čepičku a vydal se takhle na ty naše vesnice a šel si poslechnout, co si lidi o vás myslí! Moc bych vám to přál!

A proto vyjadřuji nespokojenost s vaší písemnou odpovědí, vážený nepřítomný pane premiére! (Potlesk poslanců ČSSD.)

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.