Někdo vytáčí valčík vlevo, někdo vpravo, jiný se hadovitě vlní uprostřed parketu a někdo se bezhlavě žene dopředu ryzím českým dupákem, ať už si kapela hraje, co chce. Nejhorším způsobem tance je potom na parketu jen tak postávat, zakrývat tak svou dřevnatost a ještě to vydávat za poslední taneční trend.

Přesně takhle tančí současná vláda v problematice extremismu. Stojí na místě, lehce přešlapuje, ale usmívá se tak, že by to lépe nezvládli ani John Travolta s Olivií Newton John v Pomádě. Skutečné smysluplné taneční (rozuměj politické) kroky však nepředvádí. O to více se však tváří, že usilovně tancuje.

Potírání extremismu a zároveň boj proti nevítaným projevům obyvatel sociálně vyloučených lokalit jsou dvě spojité nádoby. Vláda však v současnosti nedělá v boji s extremismem skoro nic a bohužel stejně pasivní je i při řešení problémů se sociálně vyloučenými skupinami obyvatel. Výsledek je nabíledni: extrémistům roste hřebínek, protože vidí, že je část obyvatelstva přinejmenším skrytě podporuje v jejich takzvaném boji se sociálně vyloučenými a ti si, vědomi své částečné beztrestnosti, dělají, co chtějí. Nahrávají tím tak zpětně extrémistům, kteří se staví do rolí ochránců obyčejných lidí a získávají tak politické body a sympatie. O tom, že rostoucí popularita extremistického hnutí vede ve svém důsledku k radikalizaci sociálně vyloučených, kteří se cítí extrémisty ohroženi, snad není sporu.