Šlo o slovenský nesouhlas s tzv. eurovalem. Nicméně pro spravedlnost je třeba konstatovat, že daleko víc podobných hodnocení jsem si v poslední době přečetl o jiné paní - německé kancléřce Merkelové - kterou naopak pan Palata bezvýhradně obdivuje (alespoň já mám ten pocit). A ta - jako jeden z politických lídrů Evropské unie - naopak podobné "eurovaly" vymýšlí. Jenže tentokrát jde o mnohem hlubší problém, který nevyřeší ani ten sebevyšší "euroval". Krize jednotné měny není jen "pouhou" finanční či ekonomickou krizí. Je to krize politická, krize klíčového nástroje politické integrace Evropy. A proto je to i krize doposud převládajícího modelu evropské integrace, který v několika posledních dekádách - a zejména po roce 1992 - Evropu ovládl. Je to krize evropského federalismu v jeho skryté i otevřené podobě.

Každý si dnes dělá hořkou legraci z Řeků, z jejich finanční nekázně, trousí vtipy na jejich adresu. Ale je to úplně spravedlivé? Neplatí se tady ve skutečnosti úplně jiné dluhy? Dávné politické dluhy evropských federalistů Roberta Schumana a Jeana Monneta? Jejich pozdějších následovníků Helmuta Kohla a Francoise Mitterranda? Nebo jejich soudobých pokračovatelů, jako je třeba - zrovna - Angela Merkelová? Politiků, kteří před ekonomikou vždy upřednostní ideologii? A proto od nich dnes zaznívají nabubřelé věty o záchraně eura za každou cenu, i v jeho všeobjímající, a proto neudržitelné podobě?