Jedna z těch degenerovanějších se k nám opět vtírá. Pozná se to, když se veřejné věci řídí buď po straně nebo jednou stranou. Rozsah nemocniční péče, hrazené z veřejného zdravotního pojištění, je nepochybně veřejnou věcí. Nicméně pár hochů z veřejných zdravotních pojišťoven a kdosi z ministerstva se někde v zákoutí neveřejně domluvili na seznamu nemocnic, které už z veřejných prostředků hradit nebudou nebo méně. Na eliminačním seznamu se společně ocitly nemocnice velmi tradiční i velmi netradiční, zasloužilá transplantační centra a ústavy i nemocničky doplňkové, jaksi v jednom chumlu, bez vysvětlování, bez vlivu oněch poskytovatelů i jejich zřizovatelů. Je to příkladný výraz arogantní byrokratické kryptokracie, tedy úřední rozhodovací svévole páchané z úkrytu.

Páni ředitelé zdravotních pojišťoven Horák a Gajdáček, jakož i pan pojistný náměstek ministra Nosek, pozvaní k osvětlení stavu věcí do zdravotního výboru senátu,  tedy ještě 17.10.2012 svorně senátorům a zástupcům poskytovatelů lhali jako když tiskne, že vše bude skoro při starém, klídek, vše se hezky stihne do adventu a nikdo nestrukturovanou restrukturalizací neutrpí. Snad jen tak čtyři pět nemocnic malého významu by se mohlo trošku přiomezit, špitl nejistě pan ředitel Gajdáček, nejstatečnější z vyslýchaných.

No a po diktátu oznámeném národu už za dvanáct dní poté 29.10. je vše jinak, jak nepochybně předpřipraveno někdy od července. Minus šest tisíc lůžek, minus dvanáct nemocnic, ořezání dalších osmnácti, smlouvy na méně než pět let. Naopak mnohá zbytná zařízení, z vůle a ze zvůle pojišťoven nasmlouvaná, dále radostně ponechána. To jsme s těmi doktory, občany a senátory zase vyšplouchli, chichotají se teď postranní řídící.