U nás je ale problémů víc. Článek 1 amnestie umožňuje propouštět recidivisty, kteří páchali násilnou trestnou činnost. Byli puštěni bez jakýchkoli podmínek, bez probačního (ochranného) dohledu. Řada z nich jen pokračuje ve své zločinné kariéře a ohrožuje spoluobčany.

Podobně sporný je článek 3 amnestie, který se týká trestu odnětí svobody až na dva roky nepodmíněně. Jedná se o řadu odsouzených poměrně nedávno za korupci. Marně se někteří v poslední době radovali, že se zvýšil počet lidí, kteří byli odsouzeni za korupci. Sláva nazdar výletu. Co se podařilo vypátrat a odsoudit, je s amnestií zase spánembohem doma.

Tohle vše by ale ještě nebylo tak tragické. Co je daleko nejhorší a co se rovná spáchání zločinu, to je článek 2 amnestie – zastavení trestního stíhání, které trvá déle než 8 let a vztahuje se na trestné činy se sazbou maximálně 10 let. Tady se veřejnosti nejvíc lhalo. Naprosto falešně se z hradu a ministerstva spravedlnosti tvrdilo, že se nejedná o zastavení trestního řízení těch nejzávažnějších hospodářských kriminálních deliktů. To je ta hrozná lež. Každý, kdo se podívá do trestního zákoníku, zjistí, že sazba deset let je maximální sazba u nejzávažnějších majetkových trestných činů. Ať si vezmete cokoli – podvody, úvěrové podvody, podvody v konkursech či výběrových řízeních - ať si vezmete tunelování, tedy zneužívání informací v obchodním styku, všude platí stejná maximální trestná sazba. Pokud jde o škodu tzv. velkého rozsahu (5 mil. a výše), nikdy nemůžete dostat větší trest než deset let. Prostě pokud byste u nás vytunelovali celý stát, podvedli úplně všechny a ukořistili všechno, co lze vytunelovat, tak dostanete maximálně deset let. To je nový trestní zákoník, který prosadila tato vládní koalice. Dříve bylo maximum alespoň dvanáct let, v Americe byste dostali za takové krádeže a podvody doživotí, u nás kdopak by se vlka bál – nikdy nemůžete mít víc než deset.

Proto do Klausovy a Nečasovy amnestie spadají všechny největší hospodářské kriminální kauzy – omilostňují se ty nejtěžší hospodářské zločiny. Sto padesát jich je celkem, osmnáct největších na Vrchním státním zastupitelství. Odhadovaná škoda sto padesát, dvě stě miliard a víc… Proto jsou mezi omilostněnými všechna „slavná“ kriminální jména – Pitr, Chvalovský, Karel Srba, gang soudce Jiřího Berky, největší český kuplířský gang obchodující se sto třiceti ženami, Union Banka, manažeři fondů Trend, Quantum, H-Systém a další. V této zemi se odehrálo mnoho podvodů. U řady z nich už sotva bude šance něco vyšetřit. Ale ani ten zlomek, který se dařilo šetřit a stíhat, nebude dotažen do konce a nebude potrestán.

Pravdu má kdo říká, že tohle je Klausova, Nečasova či ODS tečka za českou privatizací devadesátých let. Počátek řady těchto kauz je skutečně v devadesátých letech. Máme tu vše - investiční fondy a kampeličky. Ty jsou z prvního období, kdy se rozkrádal majetek podniků a státu. Pak tu máme případy z druhé etapy – rozkrádání bank. To jsou kauzy Union Banky, Moravia Banky. Desetitisíce postižených a miliardové škody. Nad tím se má také zavřít voda. Dostávám řadu dopisů od neuvěřitelně rozhořčených občanů, které tyto kauzy postihly a kteří tuší, že amnestií jim zhasla naděje na jakoukoliv náhradu škody.