Vadí nám samozřejmě, že se vyrovnání s církvemi netýká pouze půdy zabrané zákonem o Nové pozemkové reformě z března 1948. Vadí nám, že se vyrovnání má týkat také 265 tisíc hektarů, o kterých ještě demokraticky zvolený parlament rozhodl už v roce 1947. Vadí nám, že se ze včerejších neúplných vlastníků vytvářejí vlastníci úplní, že se nerespektují zákony prosazované prezidenty Benešem a Masarykem. Ale v tom vlastně stále ještě není podstata věci.

To, co činí současné rozhodnutí tak skandálním a nehorázným, je to, že se z církví mají stát normální obchodní společnosti, které se budou chovat ne jako např. současné nadace, které podle zákona o nadacích musí sloužit účelům, ke kterým byly založeny, ale že církve budou moci se svým majetkem činit prakticky cokoliv, že se dokonce budou moci ve své činnosti stát čímkoliv. Pokud bude zákon přijat, vzniknou v této zemi nové podnikatelské subjekty, které mohou být velmi mocné a získat privilegované postavení. Jejich klíčovými hybateli mohou být úplně jiné figury, než současní představitelé církví. Současné církve většinou vůbec nemají schopnost spravovat, administrovat majetky, které získaly, nemají lidi s podnikatelskými a manažerskými zkušenostmi. Už dnes se v katolické církvi dějí obchody, které vyvolávají vážné pochyby. Olomoucké biskupství prodalo objekt ve Vidnavě anonymní společnosti v Lucemburku. Otázky jsou okolo některých ekonomických operací Strahovského kláštera.

Pokud církve dostanou od státu majetky do úplného vlastnictví, nebudou muset při jeho zcizování dělat žádná výběrová řízení, prodají to prostě komukoliv za jakoukoliv cenu, co si usmyslí. Tento krok otevře neuvěřitelný prostor korupci a rozkrádání v této zemi. Proslýchá se, kolik šíbrů už se na tyto operace chystá. Církve se často stanou obětí dobře připravených kmotrů. Podobně jako se při kupónové privatizaci stali drobní střadatelé obětí dobře připravených žraloků.