Dobrý den, dámy a pánové. Dovolte mi, abych zareagoval na vystoupení premiéra Nečase a pak také ministra spravedlnosti. Já vlastně nevím, proč pan premiér Nečas ve svém vystoupení tak překvapivě zakončil to vystoupení tím, že začal mluvit o tom, jak si Česká republika stojí dobře, co se týče úrovně chudoby. Hledal jsem souvislost mezi tématem dnešní schůze - hlasování o nedůvěře vládě - a mezi tím jeho vystoupením, které skončilo tím, že tato země má velmi příznivá čísla, co se týče chudoby. Možná tu souvislost vidím v tom, že tato amnestie vlastně v tom svém základním zaměření zase znamená přerozdělování prostředků ve prospěch těch nejbohatších od těch tisíců obětí a tisíců postižených, které o své peníze přijdou. Takže pravděpodobně nám chtěl pan premiér říci, že jsme na tom tak dobře, co se týče průměrné chudoby, že si můžeme dovolit tento přesun peněz a majetku od těch nejchudších k těm nejbohatším. A protože pan premiér říkal příklady o té naší údajně skvělé situaci kolem chudoby tady opakovaně, tak bych chtěl začít - ještě než začnu mluvit o amnestii - korekcí toho, co tady pan premiér neustále opakuje. Rád bych tedy Sněmovnu upozornil, že v roce 2011 podle mezinárodních standardů příjmovou chudobou v České republice je ohroženo 1 008 000 českých občanů, že hmotná bída v tomto roce dolehla již na 630 000 občanů, především v neúplných rodinách, jako jsou důchodci a rodiny nezaměstnaných. To znamená, že 630 000 našich spoluobčanů dnes není schopno včas platit účty za bydlení, jejich byty nejsou dostatečně vytápěny, nejsou schopni hradit mimořádné výdaje, nemohou si dovolit k jídlu maso, ryby či nějaký proteinový ekvivalent alespoň jednou za dva dny, nemohou si dovolit strávit v rámci roční dovolené alespoň týden mimo domov, nemají automobil, pračku, barevný televizor, telefon apod. V těchto podmínkách v této zemi vyrůstá zhruba 170 000 českých dětí. Zatímco se pravicové vlády a pan premiér Nečas tak často chlubí, že míra ohrožení chudobou podle ukazatele, který uvádí, je jedna z nejnižších v Evropě, nechlubí se tím, že po reformních zásazích této vlády jsou sociální systémy v naší zemi stále méně schopny chránit občany před propadem do hmotné bídy. A tady naše republika zaujímá každým rokem stále horší místo v Evropské unii. To znamená pan premiér se v těch opakovaných řečech o slušné míře úrovně chudoby opírá o jediný ukazatel, který nevypovídá nic o tom, že v současné době značná část české společnosti se nachází v rizikovém pásmu těsně nad tou definovanou hranicí chudoby a vůbec se tedy nezmiňuje o výskytu absolutní chudoby, o tom, kolik zbývá v této zemi důchodcům po uhrazení nájmu, po poplatku za vodu, energii, léky, poplatků za zdravotní péči, jak krutě zasáhne rodinný rozpočet dlouhodobě, když onemocní živitel, kolik zbývá matkám poté, co si sami odepřou lepší jídlo, jen aby mohly nakrmit a ošatit děti. Nemluví nic o tom, jak velká část je těch, kteří živoří za dávky v nezaměstnanosti a jsou to lidé, kteří se dnes velmi často do té situace vůbec nedostali vlastní vinou a stát jim naopak odebírá stále osekávanou podporu v nezaměstnanosti. Ty nůžky se prostě v naší zemi stále více stále nebezpečněji rozevírají a ta bezhlavá destrukce sociálního státu, které jsme svědky, zvyšuje napětí ve společnosti.

A k tomuto zvyšování napětí přichází amnestie, která je tím hlavním dnešním tématem ve Sněmovně a přispívá k němu poměrně velmi dramatickým způsobem. A na tom nic nezmění ani konejšivé vystoupení pana ministra Blažka, které bylo plné velice pozoruhodných manipulací. Pan ministr Blažek tady mluvil velmi dlouho a bylo velice zajímavé, jak si i v těch jednotlivých kauzách vybíral pouze ta fakta, která se mu hodila a zamlčoval, naprosto nezakrytě zamlčoval ta, která se mu nehodila do krámu. Mluvil o tom, že v jedné kauze byli obžalovaní omilostněni, nemluvil o tom, že byli už pravomocně odsouzeni, nemluvil o tom, že v jedné z kauz, o kterých mluvil, dokonce na základě dovolání Nejvyšší soud řekl, že trest je nedostatečný a na této cestě k soudu první instance přišla amnestie a ti, jejichž tresty se měly zvýšit, vlastně vůbec o jakékoli potrestání přicházejí. To znamená to, co nám předvedl pan ministr Blažek, byla opravdu velmi rozsáhlá manipulace s fakty.

Co se týče rozboru, jako např. práv obětí a poškozených, nepřinesl nic nového než věci, které už byly v médiích ve veřejné debatě mnohokrát opakovaně popřeny a vyvráceny. Chápete, to, co tady pan ministr mluvil o civilních řízeních, to přece už bylo v rozborech právníků jednoznačně ukázáno pro každého, kdo o to měl zájem, že ve chvíli, kdy se trestní řízení zastaví, tak v tom civilním řízení, pokud ten dotyčný nemá v ruce výsledek toho, že ten dotyčný spáchal trestný čin, tak protože jeho spor se odehrává mezi firmou, často vytunelovanou, tak ve chvíli, kdy nedonese potvrzení, že manažer spáchal trestný čin, tak není způsob, jak by se dobral náhrady škody. Tato jednoduchá konstrukce, která platí, tak ta zřejmě panu ministrovi nevadí, on nám tady znovu opakuje pohádky o tom, že přece je civilní řízení, tam se mohou přihlásit a uplatňovat nějaké nároky. Realita dneska v této zemi je taková, že je to mýtus, sen a krmení lidí sny, které se nezakládají na pravdě.

Není divu, že mi tady v průběhu vystoupení pana Nečase a Blažka zavolala jedna z těch postižených nebo spíš mi poslala SMS zprávu, ve které mi napsala: "Dělá se mi z toho zle, co poslouchám. Je mi opravdu špatně z vystoupení pana Nečase a Blažka. Jsem jeden z těch poškozených Union Banky, kteří vyhověli státu s výkupem pozemku pro dálnici. Ten stát nám poslal peníze do banky a my již deset let čekáme na odškodnění a tahle amnestie nás o všechny ty peníze připravuje." A ona se ptá: "To mám tady teď poslouchat tyhle řeči o milosrdenství? Připravili nás o všechny peníze, které jsme si uložili do Union Banky. To nám tam uložil stát po tom, co jsme vyhověli státu a teď mám tyhle kecy o milosrdenství poslouchat?" Říká, že je to nehorázné, že to je sprosťárna ze strany státu. Tolik na ta konejšivá slova a teď se na to podívám systematičtěji.

Přátelé, kdybych řekl - my, když jsme hlasovali a když jsme rozhodovali o tom, že svoláme toto hlasování o nedůvěře vládě, tak jsme netušili, jak v průběhu dní se vlastně potvrdí všechny ty nejčernější obavy, protože zatímco na začátku se říkalo, že ty kauzy, klíčové kauzy, nespadnou do amnestie, tak dneska už víme, že tam prakticky všechny významné kauzy spadly a teď už víme, že to nemohlo být jinak, ať se to týká pana Pitra, Chvalovského, soudce Jiřího Berky, Trendu, Union Banky, největšího kuplířského gangu v České republice, který obstarával 130 žen. A víte, proč to je, proč tam spadly všechny ty největší kauzy? To je to úplně základní, o čem tady nikdo nemluví, a to je první věc, kterou vám tady sdělím jako zásadní informaci.

Není pravda, co tvrdila prezidentská kancelář a ti, kteří interpretovali to její rozhodnutí o amnestii, že to rozhodnutí o amnestii, zejména článek 2, se nebude týkat těch nejvážnějších hospodářských trestných činů. Není to pravda.

Já jsem si tady dokonce přinesl trestní zákoník, akorát jsem ho nechal tam, kdyby mi ho pan poslanec Hamáček hodil, tak bych mu byl vděčný.

Děkuji za spolupráci. Stálo mi to prostě za studium, trestní zákoník, který jsme schválili ve sněmovně. Jak je to tedy s tím, když si vezmeme trestné činy proti majetku a hospodářskou kriminalitu? Jaké jsou v této zemi nejtěžší tresty za majetkovou kriminalitu a hospodářské činy?

Řeknu vám, přátelé, listoval jsem tím horem dolem a když si vezmu krádež, za škodu velkého rozsahu, což je pět milionů až miliardy, až nekonečno, pět až deset let, Zpronevěra, velký rozsah, pět až deset let. Podvody dva až osm a pět až deset let taky. Podvody pět až deset let.

Další. Legalizace výnosů z trestné činnosti, tady je maximum osm. Porušení povinnosti při správě cizího majetku, tady ten trest není tak vysoký. Porušení povinnosti při správě, opět tady je maximum osm.

Ještě vám tady najdu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby na pět až deset let u škod velkého rozsahu. Zneužití informace a postavení v obchodním styku pět až deset let u škody velkého rozsahu. Pletichy při zadávání veřejné zakázky maximum tři až deset let. Pletichy při veřejné dražbě tři léta až deset let. Toto jsou nejtěžší trestné činy proti majetku v hospodářské kriminalitě.

Všimněte si, víte, co je na nich zajímavé? Že nikde, přátelé, nikde nenajdete větší trest než deset let. Máte to tady, můžete si to zkontrolovat. Toto je nejvyšší sazba v České republice. Kdybyste vytunelovali celý tento stát, všechno, co lze vytunelovat, nedostanete více než deset let. V Americe by to bylo doživotí. Tady nedostanete více než deset let.

Jestliže amnestie v článku 2. má limit deset let, tak jsou tam všechny nejvážnější hospodářské činy, kriminalita na majetku, která tu byla spáchána. Všechny tam jsou, všichni Pitrové, všichni Chvalovští, rozumíte, všichni tam jsou. Tam nemůže nikdo chybět. Protože žádné těžší trestné činy proti majetku hospodářské v této zemi už být nemohou. Je to lež, pokud říkal Hrad, že tam ty nejtěžší činy nejsou. Jsou tam. Ne náhodou jsou tam všechna slavná jména, protože už žádná slavnější nejsou.

Tady se prostě někdo rozhodl, že pustí z kriminálu nebo osvobodí před kriminálem a zaručí beztrestnost největším zločincům, kteří se provinili v tom základním, co má chránit stát. Přátelé, teď tady nejde o levici a pravici. Já tady dneska vůbec nebudu mluvit jako sociální demokrat.

Já jsem kdysi přednášel politickou filosofii, já jsem studoval Johna Locka a všechny ty velké obhájce majetku vlastnictví. John Locke to říkal jasně. Státy vznikají proto, a proto lidé respektují vlády, protože mají za úkol ochránit vlastnictví. Je to je z hlediska celé teorie státu, práva jedna ze základních funkcí státu. A dokonce když mluvíme o demokracii a říkáme, že demokracie má větší smysl než totalita, tak víte, proč má demokracie větší smysl než totalita? To vám řeknu definici. Protože v demokracii jsou korupce a trestné činy proti majetku a hospodářství stíhány a potrestány. A pokud se to tak, přátelé, neděje, pokud jsou ti zločinci propouštěni, tak demokracie nemá větší cenu než totalita. Nemá, protože to je její základní výsada, že v ní se to trestá a stíhá.

A já tady dokonce chráním podnikatele kapitalistické, protože tady v tom, o čem budu mluvit, zjistíte, byly tunelovány podniky, fungující podniky lidí, kteří je vybudovali a zaměstnávali v nich stovky lidí, já tady jsou na straně podnikatelů. Já tady mluvím na straně kapitalismu, toho, co je jeho pilířem. Jeho pilířem jsou ti, kteří tady zaměstnávali stovky lidí a mají fungující firmy.

A tady přijde gang, a já vám to tady podrobně popíšu, ne jako pan Blažek, to byly pohádky, co tady povídal. Já vám to povím reálně, jak funguje tento typ zločinu. Protože to je daleko zajímavější, než řeči pana Blažka. Možná vás to dokonce zaujme, protože zjistíte, že to je opravdu velmi sugestivní, co to je tzv. korupční podvod. Tady došlo k tomu, že byly ničeny fungující podniky se stovkami zaměstnanců. Pilíře kapitalismu. Škoda, že tady pravice není lépe zastoupena. Já tady mluvím v zájmu pravicové politiky. V zájmu politiky, která měla chránit vlastnictví. Já tady mluvím v zájmu politiky, která chtěla a měla bránit pilíře kapitalistické výroby. Fungující podniky. A tady je někde začal sprostě tunelovat, přepadat, likvidovat. Já jsem si dal tu práci, že jsem mluvil s těmi lidmi, které to potkalo. Manažery, které to potkalo, a mohu vám říct, že se tam naskytl opravdu neskutečný obraz toho, co se tu odehrávalo. Jsou to ty nejtěžší činy proti majetku a proti vlastnictví. Nejtěžší zločiny proti hospodářské kriminality.

A tyto pan prezident s podpisem pana premiéra osvobodil. Ty všechny on pustil. A dokonce ještě jim budou vracet majetek. Chápete, to je legalizace výnosů trestné činnosti. To je proti všem mezinárodním úmluvám. To je proti mezinárodní úmluvě o praní špinavých peněz. To všechno v této zemi neplatí. Tady vám prostě vybrakují podnik, jako když piráti kdysi na moři připluli, přepadli slušnou loď, úplně ji zplundrovali, zničili a nechali tu trosku někde plavat bez osádky, ta byla pobita. Tohle se tady dělo.

Jak nám to tady pan Blažek tak pěkně líčil ty kauzy, on vůbec nevylíčil ty tragédie, které se tam odehrály. Zřejmě ho to vůbec nezajímá. Jaký to je pravicový politik, kterého nezajímá, že mu tady někdo likviduje pilíře politiky, kapitalismu, pilíře, podniky, které fungovaly, a on tady klidně říká, vždyť to vlastně bylo nějaké zdržování mezi soudy a zastupiteli, trvalo to příliš dlouho, tak jsme to zastavili. (Potlesk zleva)

Amnestie byla, přátelé, chybná nejenom v bodě dva, aby bylo pro pořádek, tak vám řeknu ještě pro úvod tohle, protože tohle všechno je pouze úvod. Pro úvod vám řeknu, že normální amnestie byla ta, kterou udělal slovenský prezident. 500 - 600 bagatelní činy, to je normální. Kdyby se tohle stalo v Česku, tak nikdo ani nekecne. A nejsme tady. A na této amnestii bylo těch vad víc.

Čl. 1., v podstatě když to zjednoduším, to bylo propuštění recidivistů. Recidivistů, kteří budou dále páchat trestnou činnost. Velká část z toho, pustí-li se stovky recidivistů mezi obyvatele, velmi sporná věc. Čl. 3., to byly dva roky nepodmíněně za korupci. Celá řada kauz. Jako rozumíte, tenhle stát a vláda, která říkala, že bude bojovat proti korupci, tak tady prostě pustila celou řadu korupčníků a dala jim pardon. Budiž. To všechno je sporné.

Nicméně mám-li říct, co je opravdu nejvážnější, to je skutečně to, co se odehrálo kolem čl. 2., a na to se budu soustředit zejména.

Už jsem tady řekl, že první problém čl. 2., že nebyla pravda, že se týkal nějakých méně významných nebo ne těch nejtěžších hospodářských činů a trestných činů proti majetku. Naopak. Byly to ty nejtěžší.

Druhá věc, kterou řeknu. Připadá mi naprosto nepřijatelné to, jakým způsobem argumentoval Pražský hrad. To byla věc, se kterou jsem si dal také práci. Ta argumentace byla naprosto zavádějící, nepřesná a scestná. Nikde v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva nenajdete žádné doporučení toho, že by měla existovat nějaká hranice trestního stíhání, po které je možné trestní stíhání zastavit, protože trvá příliš dlouho. A neexistuje žádné doporučení v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, které by něco takového nějakému státu doporučovalo. Pravý opak je pravdou. Existuje celá série judikátů tohoto Evropského soudu por lidská práva, kde na všechny podobné dotazy dokonce už od roku, co jsem našel v roce 1978 ve sporu König versus Bundesrepublik Deutschland, poprvé sděluje to, co se potom opakuji všude. Že ke každému případu je třeba přistupovat individuálně, je třeba posuzovat okolnosti a není možné vytvářet žádné paušální pravidlo.

A takhle vám můžu tady číst sérii judikátů od roku 1987, aspoň já jsem schopen to číst od roku 1978 až do úplně nedávna, kdy dokonce v kauze Scordino proti Itálii byl požádán Evropský soud pro lidská práva, aby se pokusil stanovit přípustnou délku trvání pro jednotlivé procedury. Víte co odpověděl úplně nedávno tento Evropský soud? Že nic takového stanovit nelze.