Jejich prosťoučká představa světa se ukázala jako nebezpečná a ničivá. Teď už bylo jasnější, že systém má zásadní chyby. Každý měsíc se objevovala nová odhalení, kolik bank se podílí na světové korupci, o masivním vyhýbání se daním u korporací, o tajném monitorování našich e-mailů, které provádí americká NSA. Přesto nikdo nebyl ani stíhán, s výjimkou několika osob na nižších pozicích. A za tím vším stále narůstala obrovská nerovnost. Přesto struktura moci zůstávala stejná. Nic se nikdy nezměnilo, protože ničemu nemohlo být dovoleno destabilizovat systém.

Ale pak najednou proměny začaly. Kampaň, kterou rozjel Donald Trump, byla v politice něčím naprosto novým. Nic nebylo pevné. Co říkal, na koho útočil a jak útočil, se neustále přesouvalo a proměňovalo. Trump své republikánské rivaly torpédoval, že jsou všichni součástí zkorumpovaného politického systému, kde každý může být koupen, a používal slova, která klidně mohla zaznít od hnutí Occupy. Ale Trump zároveň používal i jazyk americké rasistické extrémní pravice, napojoval se na nejtemnější lidské strachy, povzbuzoval je a vytahoval na světlo. Mnohé skutečnosti, kterými se Trump oháněl, byly zcela vylhané. Ale Trumpovi to nevadilo.

Trump i jeho obecenstvo věděli, že mnohá jeho slova nemají vazbu na skutečnost. To znamenalo, že bývalý (a po čtyřleté pauze současný) americký prezident porazil novinařinu, protože ústředním kamenem novinářské práce bylo, že novinář má odhalovat lži a prosazovat pravdu. U Trumpa to najednou bylo nepodstatné. Není překvapivé, že Vladimír Putin to obdivoval, zatímco liberálové byli Trumpem rozzuřeni. Ale vyjadřovali svůj hněv v kybernetickém prostoru, a to nemělo žádný dopad, algoritmy zajistily, že oslovovali pouze ty lidi, kteří už s nimi stejně souhlasili. Namísto toho, ironicky, vlny rozhořčených výroků a tweetů přinesly prospěch velkým korporacím, kterým patřily sociální sítě.