Děkuji. Přeji vám dobré odpoledne. Já jenom poprosím pana poslance Laudáta prostřednictvím paní předsedající, že jakmile skončím, tak jsem připraven poskytnout mu text, který máme dnes hotový a kde máme v základních obrysech představu toho, jak chceme dělat politiku daňovou, zdravotnickou, jak chceme postupovat v oblasti penzijní reformy, v oblasti boje s korupcí. Máme to už dneska zhruba na 50 stránkách a je to text, na kterém budeme pracovat dále.

Teď jenom aby tady neznělo, že sociální demokracie nemá nic, co by nabízela jako program v případě, že by dostala šanci něco měnit v této zemi.

Teď mi dovolte, abych reagoval na průběh rozpravy a na to, co vyvstalo v průběhu debaty tady nad zákony, které se týkají sloučené rozpravy. Já bych chtěl reagovat na dopis, který jsem dostal. Dostal jsem poměrně obsáhlý dopis vašeho kolegy, mého kolegy poslance dr. Borise Šťastného. Dostal jsem od něho dvoustránkový dopis, ve kterém reaguje na mé vystoupení, které jsem tady měl - tuším - už nevím, kdy to bylo, v posledních dnech, a podstatné, co ho zaujalo v tom mém vystoupení, bylo to, že jsem mluvil o případu více než 90leté babičky, která se dostala do sporu, přišla o dům díky obratnému právníkovi a nakonec ji vystrnaďoval z jejího původně vlastního bytu a hrozilo jí, že zůstane na ulici.

Pan Boris Šťastný mi napsal dopis, ve kterém se zajímá o to, abych mu přesně uvedl, o jaký případ se jedná. V podstatě jde o to, že chce potrestat ty úředníky, kteří v této kauze selhali. Já bych rád řekl, že tady tento případ je zaplať pán bůh už nějakým způsobem vyřešen, ale na mě ten dopis pana poslance dělá dojem, že se vlastně vůbec nechápe, o čem jsem tady mluvil. Tady, vážení kolegové, vůbec nejde o to potrestat nějakého úředníka. Ten dopis totiž vyvolává dojem, že celý systém je naprosto dokonalý a pokud se někde stane, že se tam vloudí chybička, tak ji prostě hned napravíme. Kdo si tohle myslí, tak neví nic o realitě, jak se žije v této zemi. Takových to lidí, kteří dneska propadají roštem a kteří zůstávají bez pomoci v nejrůznějších, velmi těžkých situacích, jsou tady stovky, tisíce. To není tak, že systém je v pořádku a občas se stane chyba. To je tak, že je stále více těch, kteří dneska neznají způsobe, neví, a není nikdo, kdo by jim pomohl. Tento dopis vytváří dojem podobný, jako to bylo v komunistických časech, kdy v televizi se vysílaly relace, ve kterých se líčila poměrně spokojená společnost, kde se občas objevil nějaký hřích, který se spektakulárně pranýřoval a říkalo se, tady nám to ještě úplně neklape. To je způsob, jak je psán tento dopis. A opravdu ta odtrženost od reality mi připadá neuvěřitelná,.

Ve skutečnosti už je ta situace pro mnoho lidí, ať se to týká nájemného, ať se to týká sociálních dávek často velice tíživá. A to, co my tady kritizujeme, protože tady zazněla otázka, co vlastně chceme, tak já se to pokusím ještě jednou říct, co vlastně chceme. A řekl jsem to, zopakuji to. Chceme zabránit tomu, aby se tady spustil systém, který bude ještě nehumánnější, než je to, co je nyní, co už dneska vytváří situace, které jsou pro lidi neřešitelné. Jsou konkrétní příklady, na kterých se dá ukázat, jak zákony, které tady navrhují ministři, které jsou v sloučené rozpravě, jak ztíží, zkomplikují vážně situaci celé řady lidí. Znovu tady připomenu, pokud to pořád není jasné, když se ptáte, co chceme. Když vezme například změnu v zákonu o pomoci ve hmotné nouzi. Řeknu vám jenom několik ukázkových příkladů. Podle tohoto návrhu zákona se např. říká, že když někdo přijde o sociální dávku nebo o nějakou její část, tak se může odvolat takovým způsobem, že odvolací řízení bude přeneseno na Ministerstvo práce a sociálních věcí.