Kdo je nadán viděním barev a souvislostí, všimne si bulvárních odstínů a umělého očerňování.

V liberecké nemocnici skutečně chybí heliport, který je nutný pro udržení statutu traumacentra. V našem kraji skutečně nevznikl hospic. Nemocnicím stále zůstal statut akciové společnosti. To nikdo nezpochybňuje. Pak ovšem následuje klasická polopravda, totiž že „Budovy českolipské nemocnice jsou za hranicí životnosti“. Pokud by tomu tak ale opravdu bylo, nemocnice by jako nevyhovující byla zavřená. Nezpochybňuji potřebu důkladně rekonstrukce, té se českolipští samozřejmě dočkají.

Již před dvěma lety se Libereckému kraji podařilo získat evropskou dotaci ve výši 42 milionů korun a nyní kraj jedná o úvěru. Obavy, zda ho získá, jsou přitom liché – Liberecký kraj není žádné „zadlužené hokynářství“, ale jako veřejnoprávní korporace s vyrovnaným rozpočtem ve výši 2,33 miliardy je seriozním partnerem pro největší tuzemské i zahraniční banky. V tomto volebním období se sice již českolipskou nemocnici rekonstruovat nepodaří, ale důležité je, že vedení kraje dalo přednost kvalitě takového projektu před pouhou sebeprezentací.

To se týká i dalších „letitých problémů“ s nemocnicemi. Ty jsou obvykle letité proto, že jsou složitější než jiné, například kvůli tomu, že se na jejich řešení musí shodnout více partnerů. Konkrétně v případě krajských nemocnic jde o zdravotní pojišťovny, kraje a ministerstvo zdravotnictví. Řekněme, s nadsázkou, že jde o spolupráci typu „jeden volá hot a druhý čehý“.

A tak zatímco vedení (nejen) Libereckého kraje chce pro své občany kvalitní a dostupnou síť zdravotnických služeb, zdravotní pojišťovny i ministerstvo volají po jejich redukci. Ministerstvo například připravilo novou úhradovou vyhlášku a nyní se ve spolupráci s pojišťovnami chystá některá zdravotnická zařízení v kraji rušit nebo – ještě hůře – k likvidaci postupně dovést.