Oslav se zúčastňují především lidé, kteří toho dne na Národní třídě nebyli a o to halasněji mluví o odkazu 17. listopadu. Musím se bohužel poněkud vymknout z této tradice. Na národní třídě jsem byl, a i když z Albertova a z Vyšehradu nás na Národní třídu šel poměrně vysoký počet, tak v okamžiku, kdy policie a statní bezpečnost začala uzavírat ulice, nás na Národní třídě všehovšudy zbylo asi 2 000 osob. Trochu mi to připomíná situaci, kdy bojovníci Pražského povstání byli i ti, kdo v pražském povstání nikdy nebojovali a dokonce v některých případech byly konfidenty gestapa, poté se opásali rudými páskami revolučních gard a šli rabovat a vraždit německé civilisty. A právě proto položím 17. listopadu 1989 svoji skromnou kytičku k památníku těm, kdo tam tehdy skutečně byli a usměji se nad hrdiny poslední hodiny, kteří neměli odvahu přijít demonstrovat proti komunismu v době, kdy zde komunismus ještě skutečně vládl a kteří se stali o to vášnivějšími antikomunisty v době, kdy byl komunismus poražen.

Miloš Zeman