Vážený pane předsedo Senátu Parlamentu České republiky, vážený pane předsedo Ústavního soudu, vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, vážený pane prezidente Václave Klausi, vážená paní Klausová, vážená paní Havlová, milí hosté,

každý rok touto dobou se scházíme proto, abychom se zamysleli nad smyslem českých dějin a nad postavením našeho státu v Evropě a ve světě. Tyto diskuze jsou jistě plodné, ale něco mi v nich chybí. Chybí mi v nich jisté odosobnění českých dějin, malá, téměř nulová závislost dějinného pohybu na jejích skutečných nositelích.

Dovolte mi, abych připomněl jednu větu z Čapkových hovorů s T. G. M., kde Tomáš Masaryk říká: „Bez Beneše bychom republiku neměli“, a samozřejmě že to neplatilo jenom o Edvardu Benešovi, platilo to o Milanu Rastislavu Štefánikovi a v první řadě o samotném Tomáši Garrigue Masarykovi.

Byly jsme vychováváni v přesvědčení, že dějiny a jejich jakýsi samopohyb že jsou neseny železnou nutností přírodního zákona, že existuje to, čemu se říká mainstream, čili hlavní proud, a že ten, kdo z tohoto mainstreamu vybočí, se nutně utopí. Dovolte mi, abych se vrátil k Masarykově památce a připomněl vám, že to byl právě on, kdo narušoval svými myšlenkami a svojí prací onen pomyslný hlavní proud. Člověk, který se postavil proti převládajícímu myšlení, ať už to byla hilsneriáda, rukopisná falza nebo záhřebský proces. Člověk, kterému většinová populace vytloukla okna jeho bytu a kterého studenti  při jeho přednáškách vypískali. Člověk, který v šedesáti pěti letech odešel do exilu. Odešel do exilu se svým snem. Se snem samostatnosti Československa. A tento sen se téměř všem takzvaně realistickým politikům zdál jako něco naprosto nesmyslného. Přesto tento sen zvítězil.

Nezdá se mi správné, abychom české dějiny chápali jenom jako souboj abstraktních idejí. Zdá se mi správné, abychom těmto dějinám rozuměli jako souboji myšlenek, jejichž nositeli jsou konkrétní lidé. A proto  jsem pojal dnešní státní svátek nikoli jako filozofickou disputaci o smyslu českých dějin, ale jako příběhy konkrétních lidských bytostí, kterým jsem tento den udělil státní vyznamenání.