S Václavem Havlem jsem se měl poprvé sejít před Sametovou revolucí, ale krátce před tím ho bohužel zatkla opět STB, takže jsme se poprvé setkali až na Letenské pláni. Od té doby jsme se viděli mnohokrát, jak na Hradě, tak na Hrádečku, v Kramářově vile i v Lánech.

I když se naše názory mnohdy lišily, vždy jsem si ho nesmírně vážil, obzvlášť v době disentu a za schopnost naslouchat, když byl u moci. Na všech svých zahraničních cestách jsem se setkával s obdivem tamějších státníků vůči osobě Václava Havla. A neustále znovu jsem si uvědomoval, jak velkým přínosem je z tohoto hlediska pro jméno České republiky.