Sebekriticky přiznávám, že i některá má vyjádření mohou na zastánce jiné pravdy působit podobně, jako červený hadr na býka, a proto se v zájmu Šumavy budu snažit nejitřit city a pocity těch, kteří zastávají jiný názor. Apeluji na to, abychom s chladnou hlavou a na základě faktů, nikoli emocí, hledali konsenzus.

Opakování loňské hysterie totiž nepřinese užitek nikomu a nejméně samotné Šumavě.

Je ale otázkou, zda je možné ještě nějaký kompromis najít. Oceňuji samozřejmě, že se odehrála jednání mezi vedením parku i zástupci aktivistů o způsobu a rozsahu zásahu proti kůrovci. Výstupy z těchto jednání mne ale rozhodně žádným klidem nenaplňují, ba právě naopak. Dle vyjádření odpůrců těžby jsou připraveni znovu organizovat blokády, pokud vedení parku nevyhoví jejich požadavkům. Druhá strana, současné vedení parku a obyvatelé Šumavy, se zase připravují na blokádníky a posílají je protestovat domů. A do toho všeho promlouvá z Bruselu pan komisař pro životní prostředí Janez Potočnik, který se obává, aby celoplošné kácení stromů kvůli kůrovci vážně nepoškodilo místní ekosystém a nezanechalo trvalé stopy na lesním porostu a zvířectvu, které se v něm skrývá.