Prokazuje se, že nový systém výplaty sociálních dávek přes jedno výplatní místo je zcela funkční. Zbývá jen zanedbatelné 1% nevyplacených dávek. Zbývá vyplatit jen nějakých 10 až 12 tisíc dávek pomoci v hmotné nouzi“. Tak nějak v poslední lednový den ministerstvo práce a sociálních věcí komentovalo první měsíc fungování nového sytému.

Reprezentanti ministerstva zapomínají doplnit, že totálnímu kolapsu se podařilo zabránit jen díky mimořádnému úsilí tisíců zaměstnanců úřadů práce, počínaje specialisty IT/IS a konče pracovnicemi na přepážkách. A to nemluvě o tom, že leckde přispěchali na pomoc pracovníci městských úřadů, kteří měli výplatu dávek na starost do konce prosince. Slibované finanční úspory, prezentované ministrem Drábkem jako odpověď na kritiku měst a krajů, se tak jasně rozplývají ve vícenákladech, které představují mimořádné odměny početné skupiny pracovníků, kteří se musejí postarat o naplnění Drábkových ambicí. Připomíná mi to populární hlášku z povídky Návštěva ZOO Šimka a Grosmmana: „Nechci slevu zadarmo“.

Krize systému je označována za přirozené porodní bolesti a systém si prý už „sedá“. Že opak je pravdou, ukazují dílčí prohlášení odborářů a pracovníků z jednotlivých úřadů práce a především prohlášení jejich informatiků, které snad ani není nutné komentovat.