Slovenská politika byla od počátku samostatného slovenského státu vždy levicovější, ale byla také iliberálnější, autoritativnější a emocionálnější, než ta pražská. Zatímco v Praze vládl uhlazený a úlisný Klaus a jeho privatizátoři na úvěr poměrně klidně až do chvíle, než nad „otcem české privatizace“ Klausem vyhrál heslem o spálené zemi mluvčí „dolních deseti milionů“, předseda ČSSD Miloš Zeman, nejpopulárnějším slovenským politikem byl po Dubčekovi zakladatel samostatného slovenského státu, právník a boxer Vladimír Mečiar a jeho HZDS. Mečiara přitom VPN doporučili Alexandr Dubček a jeho Klub za socialistickú prestavbu Obroda a „tribún revolúcie“ Milan Kňažko. S Mečiarem se hladce domluvil i předseda tehdejší KSS Peter Weiss.

Pozn. autora: Termínem levicovější myslím to, čemu mainstreamová politologie říká populismus. Důraz na priority přerozdělovacích procesů státu odvislých od výběru daní – sociální témata: zaměstnanost a důstojnou mzdu, solidární sociální a bezplatnou zdravotní péči státu či obcí, péči o znevýhodněné, handicapované, seniory a rodiny s dětmi, důraz na rovný přístup ke vzdělání a uplatnění, práva žen a svobodu rozhodovat o interrupcích.

Slovenská politika byla nicméně daleko bezohlednější a krutější, poznamenaná „východňárskými“ manýry místních kápů, hajzlů z tajné služby a soudních a policejních mafiánů. Už od doby privatizace Nafta Gbely a dalších státních podniků. Od doby, kdy tehdejší prezident Michal Kováč kritizoval Mečiarovu vládu, a tak mu v roce 1995 SIS pod vedením Ivana Lexy údajně na přímý rozkaz tehdejšího slovenského premiéra Vladimíra Mečiara unesla syna do rakouského Hainburgu a stíhání únosců znemožnila amnestie. Korunního svědka, policistu Remiáše, zabili. Zemřel v dubnu 1996 po výbuchu automobilu značky BMW. Další Imrich Oláh byl zavražděn několik měsíců poté, třetí obviněný Jozef Roháč, vyšetřovaný i pro podezření z dalších vražd, byl zadržen v Česku a později převezen do Maďarska. Mečiar tyto činy amnestoval v roce 1998.