Zdeněk Zbořil o nenávistných intelektuálech, skutečném rozsahu průšvihu s uprchlíky a o Martinu Konvičkovi

22.06.2015 7:47

ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA Chování koaličních sociálních demokratů a lidovců v kauze vicepremiéra Andreje Babiše a poslance Ladislava Šincla připomněl politologu Zdeňku Zbořilovi filmové týdeníky za druhé světové války, kdy německá armáda ustupovala na všech frontách a komentovalo se to jako zaujímání nových strategických pozic. Frekventované téma uprchlíků považuje za živou vodu pro novou generaci radikálů, aby mohli znovu povstat a jít na někoho útočit.

 Zdeněk Zbořil o nenávistných intelektuálech, skutečném rozsahu průšvihu s uprchlíky a o Martinu Konvičkovi
Foto: Hans Štembera
Popisek: Politolog Zdeněk Zbořil

Domácí politickou scénu v uplynulém týdnu rozčeřila kauza, v níž měl ministr financí Andrej Babiš použít složku kompromitujících materiálů na poslance ČSSD Ladislava Šincla poté, co přednesl pozměňovací návrh k zákonu o pojišťovnách. Sociální demokracie jeho praktiky důrazně odmítla a vyzvala předsedu hnutí ANO, aby se jejímu poslanci omluvil. S kritikou se přidali i koaliční lidovci, pozadu pochopitelně nezůstaly opoziční TOP 09 a ODS. Andrej Babiš se však omluvit odmítl a na čtvrtečním brífinku hnutí ANO rozhořčeně vysvětloval, že si nepřipravuje proti nikomu žádné materiály a o poslanci Šinclovi si nechal jen vytáhnout veřejně dostupné články z médií.

„Já jsem člověk, který nepoužívá počítač. A jelikož jsem starší, tak si dávám takovéto barevné papírky na jednotlivé složky. Takže já jsem tu zložku měl takhle a na té složce je napsáno Šincl. Takže to jsou vaše články, na nichž jsem měl tenhle papírek,“ vysvětloval Andrej Babiš novinářům, proč mohl na jeho materiálech poslanec ČSSD vidět lísteček se svým jménem. A ohradil se i proti Šinclovu tvrzení, že všechny informace nebyly z veřejně dostupných zdrojů. „Není to pravda. Seděl na druhé straně a nemohl to vidět. Takže pan Šincl lže. Takhle jsme seděli proti sobě a já měl u sebe tyto materiály. A jenom jsem četl z médií. Žádná složka. Je to lež,“ tvrdil předseda hnutí ANO.

Zapomnělo se, že složky k diskreditaci se používají od roku 1990

Útočnost ho neopustila ani později soudě podle sobotního rozhovoru pro deník Právo, v němž ho rozlítila zmínka, že víc než ministerstvo ho zajímá shromažďování informací o lidech. „Přestaňte lhát, pane redaktore, to není pravda! Já si žádné složky nevedu! Žádné složky neexistují!“ reagoval Andrej Babiš. V klidu ho nenechal ani dotaz, proč nedá pokyn, aby Agrofert neusiloval o státní zakázky. „Nejdřív mi upíráte právo jít do politiky a teď mi upíráte právo podnikat? To je ten váš systém, který jste si tu vybudovali, tedy tradiční politické strany a média… Proč bych to dělal?! Já mám čistý stůl i čisté svědomí.…Kolik je zlodějů ve sněmovně? Co vím, tak minimálně čtyři pět,“ prohlásil ministr financí.

Politický analytik Zdeněk Zbořil upozorňuje, že se jako obvykle v mediálním prostoru podařilo na nějakou dobu zatemňovat pravý účel té neshody. „Debata ve sněmovně se díky paní Němcové a panu Kalouskovi samozřejmě soustřeďovala na estébácké metody pana Babiše, čímž se poukazovalo na jeho nejasný životopis. Ale všichni ti, kdo tomu věnovali takovou pozornost, zapomněli, že se v České republice a vlastně už i v Československu od roku 1990 užívají složky. Dokonce složky zločinecké organizace, tajné Státní bezpečnosti, slovy prorežimních komentátorů. A že se užívají k diskreditaci naprosto záměrně, počínaje aférou Bartončík, kdy vedle pana prezidenta Havla byl jen Bůh svědkem a v dalších případech kdokoli, kdo se za svědka prohlásil,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Koaliční poslanec přišel s pozměňovacím návrhem, o němž ministr nevěděl

Ti lidé prý rovněž zapomněli, že máme také systém tzv. prověřování osob v několika variantách, na kterých pracují státem bohatě dotované agentury, které shromažďují informace o lidech, kteří chtějí pracovat ve státních službách nebo na místech, pro která jsou prověrky povinné. „To trvá někdy až celý rok, v případě pana Mynáře snad už rok a půl. Sám mám zkušenost s prověrkou jenom na tom nejnižším stupni, ale musím konstatovat, že ty otázky a životopis, jak se pro tyto účely vyžaduje sepisovat, jsou tak triviální až blbé, že to nemůže sloužit ničemu jinému než případné diskreditaci,“ myslí si politolog.

Pozastavuje se nad tím, že jsme se tři, čtyři dny dovídali o tom, jak je to nebezpečná metoda, ale nikdo neřekl, že tuto metodu používáme a že na to máme jeden kvazivědecký ústav a několik agentur, které nijak nešetří soukromí občanů. „A pokud jde o vlastní kauzu, tak je pozoruhodné, že poslanec koaliční strany vystoupil s pozměňovacím návrhem, o kterém pan ministr financí nebyl informován, ačkoli se ho to dotýkalo. Tak se tomu jeho rozčilení vůbec nedivím a samotný konflikt se pak na té verbální úrovni už rozvíjel tak, jak je ve sněmovně zvykem. A protože naši poslanci a vládní činitelé neoplývají zrovna taktem a obecnou slušností, tak to mělo takovou podobu, jakou známe z mnoha jiných podobných záležitostí,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.

Koaliční ČSSD a KDU–ČSL se daly radši na strategický ústup

Nicméně začátek kauzy byl dramatický a poté ji vystupňovala tisková konference ČSSD, na níž stranické špičky vystoupily v sandinistické podobě. „Když jsem zaslechl první informaci, tak jsem si myslel, že se hroutí vláda a že zase budeme chystat nějaké volby. Ale ukázalo se, že ten spor byl takovou trošku hysterickou reakcí a že koaliční vláda má větší soudržnost, než si někteří její kritici myslí. Ze začátku to skutečně vypadalo na bouři v koaliční vládě, z níž se pak stala bouře ve sklenici vody. V okamžiku, kdy pan Babiš řekl, ať si vyberou, s kým chtějí vládnout, začal strategický ústup. Připomnělo mi to válečné týdeníky za druhé světové války, kdy německá armáda ustupovala na všech frontách a komentovalo se to jako zaujímání nových strategických pozic nebo jako pružnost obrany,“ přiznává politický analytik.

Dozvukem koaličního sporu bylo hlasování o připomínkách, které se sešly k projednávaným změnám zákoníku práce a novele zákona o zdravotním pojištění, což jsou normy s velkým vlivem na stát. Na dílčích změnách koalice ve sněmovně nefungovala, hnutí ANO hlasovalo s TOP 09 a ODS, sociální demokraty a lidovce museli zachraňovat komunisté, což nebylo po chuti KDU–ČSL. „Myslím, že se té své odvahy zalekli nebo spíš už převládne strach z rozpadu koalice. To odlišné hlasování bylo ovlivněno tím, že proběhlo ve velice krátké době po tom střetu a neměli čas si to ani mezi sebou všechno vysvětlit,“ konstatuje Zdeněk Zbořil.

Když neumíme odborníky u policie udržet, nemůžeme nad tím plakat

V souvislosti s informacemi o pracovním i soukromém životě Ladislava Šincla se objevily spekulace, že je Andreji Babišovi mohli připravit lidé, kteří se sbíráním citlivých informací zabývali léta jako elitní detektivové různých policejních útvarů. Například bezpečnostní divizi Agrofertu vede někdejší náměstek ředitele protikorupční policie Jiří Veselý, bývalé policisty lze nalézt v hnutí ANO i v úřadech spadajících pod ministerstvo financí. „Pan Babiš v tom podle rozhovoru pro sobotní Právo nevidí nic špatného. My v tom něco špatného vidět můžeme, ale ne ti, kteří mají máslo na hlavě. Vždyť je to proces, kterému při těch různých útocích na policii dochází nejméně dvacet let, kdy ti lidé, co odejdou od policie, nebo jsou vyhozeni, přecházejí do různých soukromopodnikatelských struktur,“ podotýká politolog.

Nevadí to, když se bývalý šéf kriminálky v Praze stane advokátem, protože je to vnímáno v rámci téže profese. „Někde to je ale skutečně na pováženou. Vzpomeňme na pana Lásku, o němž dodnes nevím, jestli byl ten, kterému bylo ublíženo, nebo ten, co ubližoval. Také to je bývalý pracovník represívních orgánů. Ale když nedokážeme ty lidi udržet v policii, aby neodcházeli do nějakých soukromopodnikatelských struktur, tak nad tím nesmíme plakat. Nezapomeňme také, že jsme měli agenturu, která šmírovala nevěrné manžely, jako důležitou konstitutivní část koalice, myslím tím Věci veřejné, a že se nad tím sice hořekovalo, ale nikoho to neovlivnilo tak, aby vystoupil z koalice, dokud se nepodařilo Věci veřejné rozložit zevnitř,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Odpor proti přijímání uprchlíků souvisí s nízkou mírou poznání ze strany poslanců

Vedle koaliční roztržky se i nadále řešili uprchlíci, k nimž TOP 09 a ODS spolu s Úsvitem dokonce iniciovaly svolání mimořádné schůze. Ale všechny parlamentní strany jsou proti přijímání migrantů, jako by v tomto případě velice pozorně naslouchaly hlasu voličů. „Ty strany podléhají hysterii, na kterou správně upozornil Karel Schwarzenberg, když mluvil o zbytečném strachu, který plodí neadekvátní reakce. Zároveň to svědčí o nízké míře poznání většiny členů Poslanecké sněmovny a o tom, že nevědí, co dělat. V tomto týdnu má být v Poslanecké sněmovně slyšení s panem Konvičkou. To je přece debata, o které můžeme vědět předem, jak dopadne, pokud nebude pan Konvička označen za šiřitele zášti a nenávisti,“ míní politický analytik.

Mgr. Václav Láska

  • BPP
  • Tento profil nevytvořil Václav Láska, proto zde není aktivní
  • senátor

Na úterní veřejné slyšení petičního výboru sněmovny přinesou členové Bloku proti islámu sto tisíc podpisů pod peticí proti povinným kvótám na uprchlíky a budou chtít od poslanců slyšet, co konkrétního podniknou pro zastavení nelegální migrace do České republiky, a také jim předloží návrh na zavření hranic pro nelegální migraci. „To, že s ním chtějí diskutovat, a ne třeba se sociálním demografem, který by jim na konkrétních číslech vysvětlil, jak to s migrací je a srovnal, jak to bylo v jiných obdobích, že to není tak dramatické a že se to dramatizuje mediálně, svědčí o tom, že úroveň poznání není v Poslanecké sněmovně příliš vysoká. Ti poslanci jenom ochotně naslouchají ‚hlasu lidu‘, aby neprošvihli nějaký dílek své popularity,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.

Lidé jsou denně masírovaní hrůzostrašnými historkami o migrantech

Analytik Jakub Janda z think-tanku Evropské hodnoty upozornil, že nejhorší, co se nám může stát, je oddělení inteligence od lidu. „Stav, kdy vzdělaní a liberálnější skončí u pohoršování se, jak je jejich národ xenofobní či vystrašený. Rolí intelektuálů není jen banalizace strachu ostatních, ale hledání realistických odpovědí na otázky, co budeme dělat se statisíci uprchlíků uvnitř Evropy a miliony dalších, kteří budou brzo na cestě,“ napsal na Facebooku. „I mezi intelektuály jsou lidé jak velmi agresívní, tak tolerantní, i lidé, kteří jsou ochotní uvažovat o těchto věcech z hlediska vyšší úrovně empatie. Jde jen o to, kdo má v určité době větší přístup do médií. Jednu dobu se zdálo, že to jsou ti takoví všeobjímající a vše milující, ale ukazuje se, že to tak není, že kromě nich jsou i mezi intelektuály nenávistní,“ říká politolog.

Převažujícímu odporu proti přijímání uprchlíků v české společnosti se vůbec nediví. „Lidé jsou denně masírovaní hrůzostrašnými historkami. Česká televize hned zacítila krev, a když se zdá, že na Ukrajině už té krve není tolik, tak se vrhla na téma běženců. Jako ilustrativní záběry se stále opakují stejné obrazy bídy, kterou procházejí ti lidé na své pouti Evropou. Ale například si nikdo nevšiml kromě Václava Bělohradského, že Itálie má hranice, které se vůbec chránit nedají, že povídačky o tom, že se uzavřou hranice, jsou pro Italy urážkou, protože to je nepochopení jejich situace. To, kdy se v důležitých nebo veřejnoprávních médiích toto téma diskutovalo s pochopením nebo se schopností ho studovat, se dá spočítat na prstech jedné ruky,“ tvrdí Zdeněk Zbořil.

Téma uprchlictví je pro novou generaci radikálů živou vodou

V sobotu protestovaly v Bratislavě tisíce demonstrantů proti uprchlíkům, což se neobešlo bez násilností, mezi zatčenými bylo i šedesát Čechů. „Označování těchto lidí za pravicové, nebo levicové extremisty, je nesmyslné. V každé společnosti je určité procento osob, které jsou pro radikální řešení čehokoli. Záleží na kontextu, jestli je morální, politická nebo ekonomická krize, a podle toho se rekrutují z různých společenských vrstev. Latentní nebezpečí radikální opozice tady stále existuje. Může se stát také opozicí motivovanou rasisticky či xenofobně. A situace s uprchlíky tomu přímo nahrává. Ti naši tzv. neonacisté se vybíjeli na anticikánismu a antisemitismu. Antisemitismus jim byl zatržen vysokými tresty a anticikánismus začal opadat po Vítkovu a drakonických trestech, které dostali ti odsouzení,“ připomíná politický analytik.

Ve chvíli, kdy nová generace radikálů jako by neměla téma, přichází pro ně uprchlictví v pravou chvíli. „Tím mají program a tu svoji skupinovou identitu, kterou už tady nevytváří účast na skinheadských koncertech, si mohou potvrdit i v mezinárodním měřítku. Téma uprchlíků z různých zemí bez jakéhokoli rozlišení je pro ně živou vodou, aby znovu povstali, vzali baseballové pálky a šli na někoho útočit. A tento fenomén politického radikalismu, který čerpá motivy z xenofobie, rasismu a třeba i antisemitismu, není jenom česká záležitost. To je typické pro celou Evropu. Možná kdybychom si udělali nějaký přehled, tak bychom zjistili, že v sousedních zemích, které se hlásí k demokratickému Západu a západním hodnotám, je situace ještě horší,“ zamýšlí se Zdeněk Zbořil.

Ve Francii přináší radikální postoj proti uprchlíkům politické body

Také ve Francii na rázné výroky o uprchlících část veřejnosti slyší, což si dobře uvědomuje i bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy, jenž kritizuje Evropskou komisi, že nechce přistěhovalectví omezit, ale jen přerozdělovat. Plány Bruselu jsou podle Sarkozyho takové, jako když instalatér při prasklém potrubí nezastaví vodu, ale chce ji rozvést rovnoměrně po bytě. „Sarkozy je také bývalý ministr vnitra, dostával se do kontaktu s různými excesy. Ale Nicolas Sarkozy, který se pak přidal ke koalici útočící na Libyi a stal se jedním z těch, kteří svého přítele Muammara Kaddáfího pomohli poslat do věčných lovišť, upozorňoval ještě jako prezident, na téma, kterým je Středomoří a Středozemí, jak rozlišoval,“ poukazuje politolog.

Tehdy za to sklidil všeobecný posměch, že jde o jeho individuální potřebu se zviditelňovat. „Dokonce mu předhazovali i ‚napoleonskou‘ ideu, že se chce prosadit v celém Středomoří. Přitom reagoval na události v arabských zemích a v Alžírsku, protože k tomu má blízko. My mluvíme hodně o Libyi a Eritreji, ale zapomínáme, že ti lidé přicházejí zejména do Francie také z Alžírska, které kdysi bylo jejím departmentem. Sarkozy má určitou kontinuitu v tom radikálním postoji a asi mu to ve Francii přináší politické body, protože Francie má skutečně přebujelou sociální politiku. A ti nově přicházející na jejím rozsáhlém sociálním systému budou podle názoru běžného Francouze parazitovat,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Politici si začínají uvědomovat, že řešením není odstřelení několika lodí

S napětím se čeká, co pro otázku uprchlictví přinese zasedání Evropské rady tento čtvrtek a pátek, v němž se politické špičky členských zemí zaměří na přemisťování, přesídlování a návratovou politiku. „Na plotu, který chce Maďarsko postavit na hranicích se Srbskem, si celá řada představitelů evropských zemí uvědomila, že to není tak jednoduchá záležitost, že se nejedná jenom o kvóty a nějakou zeď. Protože ta zeď je jedno z velice naivních opatření, neboť každá zeď se dá přejít a dokonce se utíkalo i přes dráty nabité elektrickým proudem. Ale přece jen přichází nějaké poznání a může se to konstatovat na nadcházejícím summitu, že to není událost, která se dá vyřešit odstřelením nějakých lodí ve Středozemním moři, nebo ze dne na den,“ očekává politický analytik.

Evropa se s tím problémem bude vyrovnávat několik let, možná i desetiletí. „Přinejmenším se bude muset zamyslet nad těmi, co do Evropy přicházejí, o nichž nevíme, jak je ubytovat nebo kam je odeslat. Podle OSN je lidí v pohybu dnes ve světě přes šedesát milionů. Ti budou také plodit nějaké děti, a ty budou zcela vykořeněné etnicky i územně. Možná je tady zaděláno na problém stěhování národů nejméně na třicetiletí. Proto se mi podle těch prohlášení různých evropských politiků zdá, že si to už lidé uvědomují a vědí, že to řešení musí být jednak společné pro Evropskou unii, ale také individuální pro jednotlivé členské země,“ konstatuje Zdeněk Zbořil.

Evropské země mohou do rozvráceného Řecka instalovat diktátorskou vládu

Závěr patří pohledu na tři země, které zneklidňují Evropskou unii. Řecko tím, jak se vypořádá se svou napjatou finanční situací a členstvím v eurozóně. „Možná to není dobré proroctví, ale řekl bych, že Řecko z toho vyjde s odřenýma ušima jako součást Evropské unie, protože je zájem na tom, aby z geopolitických důvodů Řecko v EU a samozřejmě v NATO zůstalo. Jsem přesvědčen, že ty evropské země, které dokázaly rozvrátit spoustu arabských zemí, jsou ochotné rozvrátit i Řecko a instalovat tam nějakou polodiktátorskou, nebo dokonce diktátorskou vládu, kterých ostatně už Řecko zažilo,“ nevylučuje politolog ani takovýto vývoj.

Na východě Ukrajiny se na místním obyvatelstvu projevuje únava z prožitých útrap i z omezení dodávek ze strany Kyjeva. „Otázkou je, co může Kyjev nabídnout, aby se lidé začali odvracet od místní samosprávy. Jestli obnoví chod zdevastovaných továren a výrobních závodů, nebo jim postaví nové domy. Ale Ukrajina je stále v rukou několika bohatých, těch tzv. oligarchů. A lidé na Ukrajině, ať už jsou v jižních nebo východních oblastech, v Kyjevě či na západní Ukrajině, tak jsou jen hříčkou domácích reprezentantů zahraničních politických sil. A vůbec bych se nedivil, kdyby Ruská federace prodala ten Doněck a Donbas za Krym,“ přiznává Zdeněk Zbořil.

Rusko bylo, jest a bude bohatou zemí, která se dá různým způsobem využívat

I přes prodloužení sankcí ze strany Evropské unie přineslo letošní ruské ekonomické fórum v Petrohradě pořadatelské zemi nejeden úspěch. Kromě množství evropských politiků se ho zúčastnili představitelé nadnárodních společností, kteří se s Gazpromem dohodli na výstavbě dvou plynovodů. Prvním je Turkish stream, který povede přes řecké území, druhým je trasa Baltským mořem do Německa, na němž se s Gazpromem dohodly společnosti E.ON, OMV a Shell. „Ta účast je pochopitelná, protože ti lidé shánějí informace, jsou ohroženy jejich investice v Rusku a nechtějí, kdyby se v Rusku ekonomická situace zlepšila a byla příznivější pro zahraniční investory, být posledními v řadě,“ vysvětluje politický analytik.

Vždyť smlouvy, které Rusko podepisuje s Čínou a s jinými zeměmi, mohly být podepsány s nadnárodními koncerny, které realizují své zisky v Evropě. „Takže to je přirozená zvídavost a ví bůh, jaké tam byly uzavřeny tajné dohody, o kterých nás nikdo neinformoval. Pořád se soustřeďujeme na Gazprom, ale tam působí několik stovek nadnárodních korporací, které zajímá nejen současnost nebo minulost, ale zejména budoucnost. Stále mám na paměti návštěvu nejvyššího šéfa Siemensu v pohnutých chvílích téměř na pokraji války u prezidenta Putina, kdy řekl důležitou větu, že Siemens působí v Rusku sto padesát let a že jen tak neodejde. Takže ty ekonomické a finanční vazby jsou složitější, než si myslíme. A Rusko bylo, jest a bude bohatou zemí, která se dá různým způsobem využívat,“ dodává Zdeněk Zbořil.

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Tak pozor, Milion chvilek do voleb? Jako zahrádkáři. Dostanou po papuli. Sněhurka a trpaslíci. Temná předpověď zkušených

17:25 Tak pozor, Milion chvilek do voleb? Jako zahrádkáři. Dostanou po papuli. Sněhurka a trpaslíci. Temná předpověď zkušených

ANKETA Přerodí se časem Milion chvilek v novou a nadějnou opoziční stranu či hnutí, které nahradí do…