„Evropa se Mariny Le Penové bojí, a tak o ní stále dokola mele a mele,“ uvedl také v souvislosti s prvním kolem francouzských voleb politolog Zdeněk Zbořil, kterého při sledování výsledků překvapil snad jen „ústup Fillona“. Do druhého kola postupují Marine Le Penová a Emmanuel Macron. François Fillon uznal porážku a vyzval své stoupence, aby hlasovali v druhém kole voleb pro centristu Macrona. Ke stejnému kroku vyzýval i kandidát tradiční francouzské Socialistické strany Benoit Hamon.
Na první výsledky, které favorizovaly Emmanuela Macrona, v neděli rychle reagoval premiér Bohuslav Sobotka na Twitteru: „Tak to by byla dobrá zpráva :) Pro Francii, Česko i Evropu...“ „Slova pana Sobotky nejsou důležitá. Ukazuje se, že kromě zvolení/nezvolení Mariny Le Penové ho nic víc nezajímá a uvítal by stejnými slovy nejen Macrona, ale i Fillona. Pokud usuzuje na budoucnost česko–francouzských vztahů z toho, že asi dvakrát zmínil ve svých projevech o EU Václava Havla, není to nejpodstatnější. Vztahy ČR s Francií jsou dlouhodobě na nízké úrovni a kterýkoli z prezidentů Francouzské republiky je bude posouvat na vyšší úroveň jen za mimořádných okolností,“ uvedl Zdeněk Zbořil.
Kdo vyhraje 2. kolo prezidentských voleb ve Francii? (ptáme se na váš odhad, ne preferenci)Anketa
„Francouzský prezident nebude dělat jen to, co chce, ale i to, co může“
Deník Die Welt upozornil ještě před sečtením hlasů na to, že i kdyby Marine Le Penová neuspěla, dá se za určitých okolností předpokládat, že v roce 2022 může být k vítězství o krok blíž. „Domnívám se, že tentokrát je to pro Marinu ‚teď, anebo nikdy‘. Pět let do roku 2022 je příliš dlouhá doba a za ta léta se může stát cokoli. Die Welt pouze šíří poplašné zprávy. I kdyby se tentokrát stal prezidentem kterýkoli z ‚radikálů‘, německá EU se nezhroutí. Jen ty prebendy komisařů, poslanců EP a jejich byrokratického aparátu by se mohly otřást, ale jak jsme se mnohokrát poučili z historie, síla byrokracie je nezničitelná. Ani politické a sociální antibyrokratické revoluce jí neublížily. Snad jen dočasně oslabily, ale to byl asi největší efekt. Podívejme se u nás doma. Není to také jeden z takových malých hezkých příkladů?“ podotýká Zbořil.
Tak či tak, síla nového francouzského prezidenta bude větší než za časů Francoise Hollanda. Nejen proto, že Hollande byl slabý prezident, ale především proto, že se přiblíží brexit, v důsledku čehož v EU významně naroste síla Francie. Zatímco Německo v čele s Angelou Merkelovou hodlá řešit migrační krizi humanitární cestou. Pokud zvítězí Macron, budou se také dít věci, s nimiž nebude souhlasit každý Němec. Macron volá po hluboké evropské integraci, po velmi hluboké integraci – po společné evropské armádě, po sjednocených tajných službách, po jednom rozpočtu EU, což je skutečný politický dynamit, píše Die Welt bez okolků. „Musím opět jen opakovat: Die Welt šíří poplašné zprávy. Ani ten nejradikálnější politický program některého z kandidátů přednesený ve volební kampani nemůže být a nebude uskutečněn. Jak donekonečna opakuji, jakýkoli nový francouzský prezident nebude dělat jen to, co chce, ale i to, co může a hlavně, co bude muset,“ říká Zbořil.
Politolog pochválil Českou televizi za zpracování přehledu výsledků voleb: „Díval jsem se na ČT a její zpravodajství i většina komentářů byly velmi kvalitní a podstatně se lišily od voleb amerického prezidenta. Tentokrát zřejmě ČT nepracovala ‚na zakázku‘, nebyla zaujatá a někteří její zaměstnanci, např. Jakub Železný, byli dobře připravení, dokonce bych řekl, že odborně převyšovali některé přizvané externí komentátory a hosty.“
Zbořil k Sekyrovi: Ještě chybí zmínka o chudácích z rozvrácených rodin
Podnikatel Luděk Sekyra vystoupil v pořadu Rozstřel serveru iDNES.cz, kde promluvil o tom, co je třeba dělat proti radikalizaci muslimů. „Pokud chceme žít v bezpečnější Evropě, musíme se zaměřit např. na čtrnáctileté až sedmnáctileté muslimy, na které cílí Islámský stát prostřednictvím videí na serveru YouTube.com.“ Cílem by mělo být vysvětlovat, že IS je nebezpečný a slibuje lidem něco, co se v žádném případě nenaplní. „Nevím, jak je na tom pan Sekyra s arabštinou a jinými neevropskými jazyky. Ale ta jeho anglická angličtina bude srozumitelná zejména těm, kteří mají anglické školy a školení a anglicky rozumí a mluví. A to jsou ti chytřejší a bohatší, kteří by nejraději studovali v Oxfordu nebo na jiné britské universitě. Ty, samozřejmě, přesvědčovat nemusí. Když se nám podařilo na FF UK zlikvidovat afrikanistiku a významně poškodit studia arabštiny, turečtiny, perštiny atd., zbývá nám jako výchovný a agitační prostředek snad jen comics pana Mareše v Reflexu.
Nevím také, jak pan Sekyra přišel na nápad, že muslimové, které chce vychovávat, musí být zrovna 14-17letí. Kolikaleté by měly být muslimky? Jak víme už od Járy Cimrmana a jeho dětství, ‚dívky dospívají rychleji‘,“ uvedl k tomu Zbořil.
K výrokům Sekyry politolog také uvádí: „Zdá se mi to jako nápady těch, kteří chtějí pustit žilou jeho miliardovým kontům. Víra, že někoho přesvědčíme dobrým slovem a jeho dům, nebo dům jeho rodičů a příbuzných v Sýrii budeme bombardovat kazetovými bombami, je stejně naivní jako lstivá. Naivní proto, že je to nápad bez znalosti pedagogických zásad alespoň J. A. Komenského, a lstivá, protože nejde o nic jiného než o způsob, jak sehnat od nějakého sponzora peníze.“ Zároveň také říká: „Víra pana Sekyry v indoktrinaci a sílu víry je obdivuhodná. Když to zjednodušíme: ‚my‘ budeme bombardovat a vychovávat (třeba jim zakážeme číst Korán), a ‚oni‘ budou střílet, odpalovat výbušniny, najíždět kamiony do lidí na náměstích a promenádách. To je nápad nehodný Nobelovy ceny míru, ale něčeho, co bych panu Sekyrovi nepřál.“
Sekyra připouští, že integrovat muslimy do naší společnosti vzhledem k postupné radikalizaci islámu není nijak snadné. „Mladí muslimové mají pocity opuštěnosti. Jsou křehcí a náchylní k radikalizaci a mohou podlehnout svodům,“ řekl. Zbořil v reakci poznamenal: „Ještě tam chybí zmínka o tom, že jde o chudáky z rozvrácených rodin, které rodičové někde pohodili. Také Minderwertigkeitskomplex by se sem hodil.“
Byznysmen Sekyra na program „deradikalizace“ mládeže přispívá statisíci eur. Podle Zbořila jde o hezký nápad, „ale lepší by bylo investovat je do odstraňování materiální, morální a duchovní bídy, kterou zavinili ti, ke kterým má pan Sekyra blíž než k těm ‚radikalizovaným‘. Anebo rovnou deradikalizovat ty, kteří na lidské bídě vydělávají. Ti také mohou mít, alespoň si to myslím, pocit opuštěnosti, být křehčí a podléhat svodům krysaře z Hameln,“ doplňuje politolog.
Musíme se naučit spolu nějak žít, ale nelze nadávat lidem, kteří se bojí
Byznysmen ve zmiňovaném rozhovoru zhodnotil, že se s muslimy musíme naučit žít a odmítl jednoduchá řešení, která se často objevují. „Jde o to, zda populisté nabízejí nějaká řešení. Za řadou teroristických útoků jsou muslimové ve druhé třetí generaci. Kontrola hranic je nutná. Nelze ale říct, že jediným zdrojem terorismu jsou migranti. V Evropě je padesát milionů muslimů, musíme řešit soužití s nimi. Jednoduchá hesla, že je třeba se jich zbavit, nefungují,“ uvedl v Rozstřelu. Za příklad populisty, který využil téma, uvedl maďarského premiéra Viktora Orbána. Jenže, co dělat, když lidé mají pocit, že současná opatření nefungují? A to u vlády „populisté“ nejsou? „Evropa se s muslimy učí žít od roku 711 n. l., kdy al-Tárik překročil úžinu u skály Džebel al Tárik (Gibraltar) a vstoupil na Pyrenejský poloostrov. A také od doby, kdy Turci dobyli Cařihrad (1453). Jeden z plánů měl už český král Jiří z Poděbrad nebo o něm psal Václav Budovec z Budova (přesto jej Habsburkové a církev popravili). Takže, kdybych parafrázoval Ludvíka Vaculíka, ‚už dávno jsme chytili býka za rohy, ale on nás stále kope do zadku‘. Samozřejmě, když se nechceme vzájemně vyvraždit, musíme se naučit nějak spolu žít. Z mnoha zemí víme, že to jde, ale také, že tam, kde je bída materiální, rychle se objevuje i bída mravní (řekl TGM). Začínat tuto ‚všenápravu‘ tím, že každý pokus, který nemáme pod kontrolou, označíme za populismus je hloupý začátek. Stejně jako nadávat lidem, kteří se bojí, je nápad, jak říkal Václav Havel, jako ‚vylévat s dítětem i vaničku‘,“ komentuje politolog.
Sekyra také zmínil i další ze svých aktivit: „Založil jsem společně s Tomášem Halíkem Centrum pro politickou filozofii, etiku a náboženství, které působí při Karlově univerzitě. Zveme řadu osobností ze světa z oblasti politické a morální filozofie, takže tuto aktivitu rozvíjím i na domácí půdě.“ A jak význam tohoto Centra vidí doktor Zbořil? „Každý pokus, kterým někdo chce zlepšit nikoli výuku, ale studium filozofie, etiky a náboženství na UK, bychom měli přivítat. Takže pan Sekyra investuje nejen v Oxfordu, ale i v Praze? To je záslužné. Teď ještě, aby to k něčemu bylo. Za všech režimů se u nás mluví o stále stejném, a nějak se to nedaří. Ale snad bude pan Sekyra – i s celou tou svou krátkou svazáckou a KSČ minulostí – mít úspěch a neskončí jako nějaký malý český Schwartz György alias George Soros, a nebude za čas investovat do státních převratů.“
Psali jsme:
Chce Chovanec ministra Babiše osobně zatýkat?
Na české politické scéně přituhuje, alespoň si to myslí ministr vnitra Milan Chovanec. „Teď jsme ve fázi, kdy je tady vážná politická krize, z mého pohledu,“ řekl v pořadu ČT Otázky Václava Moravce. A připomenul, že do konce dubna chce slyšet politické stanovisko pana ministra Babiše, který má vysvětlit na základě požadavků Poslanecké sněmovny nákupy dluhopisů. Zároveň Chovanec uvedl: „Já si myslím, že mnozí lidé podceňují sílu Bohuslava Sobotky. Počkejme na konec dubna, to je týden.“ A jak situaci hodnotí Zdeněk Zbořil? „To je pozoruhodný názor pana Chovance. Mluví, jako kdyby sám byl předsedou ČSSD a premiérem. Možná, že už tomu tak je, ale nepřeceňujme ani jeho sílu. Je zapleten do tolika podivných záležitostí, že mu nezbývá než bouchat pěstí do stolu. Tváří se, jako kdyby konec dubna byl jeho ‚den D‘. Ale kolikrát už tak mělo právě podle slov pana Chovance být? Chce snad ministra financí Andreje Babiše osobně zatýkat? Je to takový zlozvyk českých ministrů vnitra, ale skoro ještě nikdy se nepovedl. Berme to zatím tak, že jsou to jen obvyklá rázná, ale prázdná slova, typická pro přísedící v Otázkách Václava Moravce.“
Už je jasno v programu strany Realisté. Lidové veto na přijímané zákony, odmítnutí eura i nelegální migrace, rovná patnáctiprocentní daň z příjmu či povinný tříměsíční vojenský výcvik, to jsou některé ze zásadních volebních slibů. „Nechci být špatným prorokem, ale ani kultivovaně napsaný politický program nemusí být zárukou úspěchu ve volbách. Navíc, o podobné se budou snažit i ostatní ‚malí‘, a tak se mi zdá, že těch původně Realisty očekávaných 15 až 20 procent je až příliš optimistických. Zejména, když podobný nápad mají pánové Bělobrádek a Gazdík, a to jsou jinší kabrňáci,“ reagoval Zbořil.
Zbořil: Takové věci bych si dovolil „nechat jít kolem“
Zpravodajská agentura AP s neskrývaným znepokojením informuje o údajném střetu zájmů dcery prezidenta Donalda Trumpa, Ivanky. Obchodním aktivitám Ivanky Trumpové se velmi daří a mnozí to přičítají právě jejímu postavení v Bílém domě. „Využívání prestiže státní služby v budování značky není nezákonné, ale střet zájmů je u vysokých státních úředníků jasně zapovězen. Společnost Ivanky Trumpové získala předběžný souhlas od čínské vlády ohledně udělení ochranné známky právě v době, kdy seděla společně se svým manželem Jaredem Kushnerem vedle prezidenta Číny v luxusním americkém letovisku v Mar-a-Lago,“ píše AP s tím, že Trumpová tak získá monopol na prodej šperků, kabelek a lázeňských služeb ve druhé největší ekonomice světa. „Donald Trump ještě není ani celé tři měsíce prezidentem a už na něho a jeho rodinu bylo vyrobeno tolik kompro-materiálů, že kdyby měli pravdu jen naši antitrumpisté, už by se jeho prezidentský sen dávno rozplynul. Já bych si dovolil takové věci ‚nechat jít kolem‘, jak říká český básník, a počkal bych, až se stane něco, co bude důvěryhodné a ověřitelné. A pokud jde o útoky na Trumpa, použil bych na naši obranu oprášenou a upravenou Monroeovu doktrínu ‚Amerika Američanům!‘. Bude se nám v Praze lépe spát,“ doporučuje politolog.
Když už jsme u vztahů Číny, jak si vysvětlit názorový obrat prezidenta Donalda Trumpa v této věci? Nejdřív Čínu kritizoval, teď hovoří o čínském prezidentovi Si Ťin-pchingovi, kterého v kampani rozhodně nešetřil, jako o člověku, ke kterému cítí obrovský respekt. A co tím podle Zbořila sleduje? „Všechny dosavadní výroky Donalda Trumpa na účet EU, NATO a Angely Merkelové stejně jako Vladimira Putina a Si Ťin-pchinga bychom mohli brát jako zdvořilostní konverzace na začátku tanečního večírku. Jsou to jen slova, zatím jen dvakrát ‚futrovaná klackem‘ v Sýrii a poblíž Korejského poloostrova. Ale zahraniční politika nového prezidenta se stále ještě vytváří a bude na to mít ještě nejméně čtyři roky, možná osm let. Pak bychom měli začít hodnotit. Jedna věc se nám ale zdá být jasná. USA jako velmoc považují za někdy více nebo méně hodnotné partnery jen ČLR a Ruskou federaci. Na EU v tomto klubu zatím židle nebo místo u stolu nezbývá,“ říká Zbořil.
A co doporučuje Zdeněk Zbořil sledovat tento týden? Čeho bychom si měli všímat? „Já se stále ještě budu dívat do Francie a sledovat nejen, jak dopadne druhé kolo, ale hlavně, jak se budou vykrucovat ti, kteří mluvili už před prvním kolem o novém možném francouzském prezidentovi nebo jeho ženském ekvivalentu. A také se budu snažit zjistit, zda některý český politik má alespoň trochu jasno o vývoji francouzsko–českých vztahů, ať již prezidentské volby dopadnou jakkoli,“ uzavírá dnešní Rozjezd Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
