Téměř po devíti měsících od voleb má země vládu s důvěrou poslanců. Ihned poté se objevily úvahy, že je to konec „první“ České republiky, jak ji známe, že vzniká v podstatě nový politický režim. Jsme prý na cestě od parlamentní demokracie k poloprezidentskému systému, k autokracii atd. Mění se skutečně vše, co se v republice vytvořilo od roku 1989?
Vydělala Česká republika na členství v Evropské unii?Anketa
Všichni ti náhlí a urputní „zastánci demokracie“ by si měli uvědomit dvě věci. Ta první je, že se nemění vůbec nic. Prozatím. Andrej Babiš i Miloš Zeman vyhráli volby. Zvolil je naprosto demokraticky lid. To je pro některé novinka. A lid se nedělí na „lepší“ a „horší“, protože jsme si všichni rovni. To je také pro některé novinka. I když to někteří příslušníci pseudoelit a antikomunistické úderky tak nevidí. Ti by si měli položit otázku, proč lid zvolil někoho jiného, než „jsme chtěli my, demokraté“. No, protože ti, které pseudoelity považují za představitele demokracie, prostě nikdy představiteli vlády lidu nebyli a selhali i jako představitelé elit. Neudrželi poker face. Lidé nechtějí a nepotřebují demokratickou pravici v podobě ODS, za níž zůstala rozvrácená města s privatizovanými fabrikami a nezaměstnanými živiteli rodin, majetek přesunutý do rukou bůhvíkoho, rozprodané pozemky. Ale na to ODS paradoxně nedojela. Dojela na slušného k Bohu se modlícího chlapce, jemuž bylo zjeveno, jaké to je, když žena nemyslí ve tmě na vlast. Kdo stojí o milenky, které objednávají šlehačku ve spreji a kabelky Hermes ve velkém a úkolují rozvědku? Dojela na vylitě slušňácký image, který zbyl po odchodu krokodýlích bot s panem profesorem politologie a knihkupkyní. Lidé nepotřebují tlustou, agrárnicky rozežranou pravici velkostatkářů. Pamatují si a mají rádi předsedu družstva z Vesničky střediskové. Nepotřebují knížecí rady TOP 09, nadějných plastických politiků s afrem a pilných žáčků Kalouskovy katolické školy, která se do Sněmovny dostala jen díky bezbožné Praze. Nepotřebují ani moralizující faráře, neb si pamatují co říkali před třiceti lety ještě jako součást Národní fronty. Nepotřebují proto lidovce, kteří jsou pořád stejní. A co se sociálními demokraty, z nichž se stala parta šíbrů v čele s tím slušným chlapcem Slávkem Sobotkou? Lidi už takových mají dost. Lidé chtějí, aby v jejich čele stál silný, hrdý a všehoschopný samec alfa. Který se nelekne před vraty Bruselu. Který se nelekne před intrikami cizích tajných služeb a nezačne kňučet. Lidé chtějí, aby v jejich čele stál silný, hrdý a všehoschopný samec alfa nejen v České republice. Není to vina lidu, ale samců alfa, že nejsou. Je to vina těch demokratů, kteří se chovali tak proradně, že lid začal hledat nové lídry. Nové ideje do nové doby. Petr Fiala, je mi to líto, samec alfa opravdu není. Lid je suverén a od něj pochází moc.
Fotogalerie: - Kalousek, Kalousek!
Ano, věci se od roku 89 změnily. Je to přirozený vývoj. Nebo si někdo myslel, že má všechno zaručeno na věčné časy? Ne, nemá. Ale to není druhá republika. Ústavu nikdo nezměnil a zatím tak ani nehodlá učinit. Nic se neděje, prostě jen lid demokraticky ve volbách rozhodl, že chce někoho jiného. Na Hradě Zemana a v podhradí miliardáře, „kterej je náš“. A po třiceti letech znovu komunisty, i když už tihle komunisté nejsou ti bývalí komunisté. Co už může být demokratičtější?
Fotogalerie: - Sněmovna o kůrovci
Jak hodnotíte svou osobní ekonomickou situaci?Anketa
Prohrála demokracie, nebo je právě Babišova vláda, která byla ochotná „makat” i bez důvěry, to, co teď republika potřebuje?
Babiš, pokud je mi známo, vyhrál ve volbách. Jednoznačně, nezpochybnitelně. Nepřišel dobýt Strakovku s hordou ozbrojenců, jak to mnozí zhrzeně naznačují. Ne, vstoupil do ní hrdě a se skoro stejně silným mandátem, jako měl kdysi Miloš Zeman. Miloše zvolilo v roce 1998 1 928 660 voličů. Andreje Babiše zvolilo v roce 2017 1 500 113 voličů. Je vina upejpavých trpaslíků, že sestavování vlády trvalo tak dlouho. Od vlády se očekává, že bude pracovat. Nebo ne?
Pokud jde o chápání demokracie, poslední týdny běží debata o tom, co je to tzv. liberální demokracie. Mnozí politici v čele s exprezidentem Klausem mluví o tom, že musíme bránit demokracii před liberální demokracií. Hradní mluvčí Ovčáček zase říká, že ať už liberální, nebo lidová demokracie jsou špatně a jeho odpůrci se mu smějí, že vůbec nic nechápe. Jak to je?
Bitva se vede mezi přídomky liberální a iliberální, což je podoba demokracie, kterou dal systému správy státu maďarský premiér Orbán. Podobný systém konstruuje pod termínem „moderované“ demokracie prezident Putin a strana Jednotné Rusko. Postaru bychom to mohli nazvat spojením moci či „aliancí trůnu a oltáře“. Nediskutuje se „levicovost“ či „pravicovost“, ale stabilita a sociální udržitelnost. Zejména stabilita vnucuje systému nepodporování či mocenskou eliminaci opozice, usilující o rozvrat. Pro Putinův ruský kapitalismus není nepřítelem opoziční komunista Zjuganov, ale liberální zapadnici, usilující s podporou zemí Západu o privatizaci a následný export zisku země z ropy a plynu, diamantů, hliníku a titanu.
Na té druhé straně stojí koncept „otevřené a pluralitní společnosti“ se sociální zodpovědností „minimalizace utrpení“ sira Karla Raimunda Poppera. Kde Popper hrál důležitou roli, bylo vytváření filozofie vědy jako silné, autonomní disciplíny uvnitř filozofie. Tam jeho nahrazení pravdy důsledným a neustálým dokazováním, falzifikací neboli eliminací chyb při řešení problému, je nezastupitelné. Teorie by měla být považována za vědeckou pouze tehdy, pokud je falzifikovatelná. V testování politické vědy ale nastupuje problém praxe, nutné k prověření teorie, která zároveň mění během testování teorii diktátem zájmů a moci. Zatímco vědecké teorie jsou abstraktní povahy, věda nemá preference pro existenci jedné či druhé, a tudíž mohou být testovány, je testování politických teorií riskantním pokusem o jejich mocenskou malformaci. Tak se stalo Popperovu žákovi, maďarskému spekulantovi Sorosovi, který se rozhodl měnit svět v souladu s idejemi otevřené společnosti. Zmocnil se skvělých idejí otevřené, kritické společnosti a investoval obrovské peníze, sebrané kapitalistům. Výsledek? Naprostý krach a diskreditace otevřenosti. Rozpad Sovětského svazu není úspěch, ale strategický neúspěch. Války v Evropě, na Blízkém a Středním východě, ale až v Asii, severní Africe a Jižní Americe – to je výsledek. Nárůst islamistického terorismu na celém světě, nárůst násilí a nestabilních slabých vlád bez dlouhodobé řídící ideje, falzifikace kulturních a národních identit. Za čtyřicet let miliony mrtvých, ale ani jedna životaschopná otevřená společnost. Liberalismus, který zná Klaus v souvislosti s činností think tanku „Mont Pelerin Society“ v souvislosti se jmény Friedrich Hayek, Milton Friedman, Ludwig von Mises, James M. Buchanan, a dalšími zakládal i Popper. V roce 1947. Pro ideology liberalismu jako všemocnosti kapitalismu Hayeka či Klause znamená liberalismus pouze svobodný trh bez sociálních přívlastků, pro ideologa sociáldemokratismu Poppera otevřenou společnost eliminující nepříznivé společenské důsledky otevřenosti.
Zásadním omylem Poppera je, když tvrdí, že vláda vládne dobře proto, že se bojí odvolání. V praxi však opozice byť neschopná usiluje o odvolání i sebelepší vlády bez ohledu na její kvality a ona vědecká „pravda“ je politickým bojem modifikována do podoby „ideologie“.
Liberalismus hlásá maďarský premiér Viktor Orbán – ve svém výročním projevu „Éra liberální demokracie skončila“ https: //www. youtube. com/watch? v=VZ4vsqC_CuY
Orbán věnuje v „protikladu vůči dekadentnímu Západu“ pozornost obraně národní pospolitosti, kultury a náboženství – pleduje za zachování křesťanských tradic a rodiny. Respektuje tržní ekonomiku – ve vazbě na stát. Zachovává svobodu jednotlivce, ovšem korigovanou společenským zájmem. Jako preferenci staví státní zájem, respektive společenský zájem. „Budeme bránit křesťanskou kulturu a zemi nedáme cizincům,“ tvrdí. Bojkotuje nátlak Bruselu, bojkotuje činnost Sorose a jeho Otevřené univerzity. Volební výsledek v neděli 8. dubna 2018: jasné vítězství Orbánovy vládní koalice Fidesz – Maďarská občanská unie, pro kterou hlasovalo 49,60 % voličů a získala tak 133 poslaneckých mandátů, což znamená, že si i nadále udrží ústavní 2/3 většinu. To není liberální loupeživá pravice svobodného trhu, to je národně odpovědná pravice, která chce zvítězit i příště. Druhou nejsilnější stranou se stal Orbánův bývalý politický partner – sociálně konzervativní Hnutí za lepší Maďarsko „Jobbik“, pro které hlasovalo 19,19 % voličů a získalo 26 mandátů. Levicová opozice Maďarské socialistické strany a hnutí Dialog za Maďarsko s podporou Maďarské liberální strany skončila až na třetím místem se ziskem 11,99 % a pouhých 20 poslaneckých mandátů… Levicová opozice bývalého premiéra Gyurcsányho získala devět mandátů a zelená „Politika může být jiná“ získala osm mandátů. Výsledky „demokratických“ stran k smíchu.
Obdobně reagoval na Jelcinem rozvrácené Rusko Putin při převzetí moci. Dnes, když mzdy se v Rusku vyšplhaly na desetinásobek mezd za Jelcina, nikdo nezpochybňuje směr politické strany Jednotné Rusko. A s Putinem a jeho směrem vývoje země souhlasí 78 procent Rusů. Parlamentní volby v roce 2016 – strana Jednotné Rusko získala historicky nejlepší výsledek 49,32 % a pohodlnou ústavní většinu 343 křesel ze 450. Zcela propadli liberálové – Spravedlivé Rusko 64 míst, 13,24 %, Jabloko necelá dvě procenta, Občanská platforma 0,22 %. Putin vyhrál prezidentské volby v roce 2018 s více než 76 % hlasy. HDP Ruska od Jelcina stoupá z 11 918 USD na osobu na současných 24 766 USD na osobu. Dle údajů Federální státní statistické služby je regionem s nejnižšími průměrnými platy Dagestán. Méně než 10 000 rublů za měsíc (zhruba 4 000 Kč) si v Dagestánu vydělá 34,8 % obyvatel, tedy více než jedna třetina. Nejvyšší platy mají obyvatelé Jamalo-něneckého autonomního okruhu, ve kterém dosahuje podíl obyvatel s platem převyšujícím 100 000 rublů 23,47 % a méně než 10 000 rublů měsíčně zde dostává pouze 0,6 % obyvatel. V Moskvě podíl osob, jejichž platy převyšují 100 000 rublů, dosahuje 17,05 %. Od 1. května činí minimální mzda v Rusku 11 163 rublů. Pod Putinem je Rusko významným vývozcem ropy a zemního plynu do velké části Evropy.
O tom, že novou vládu ne všichni přijali s otevřenou náručí, svědčilo i samotné jednání o důvěře. Před Sněmovnou se demonstrovalo…
Před budovou Sněmovny se demonstrovalo v rozporu se zákonem. Čerstvě jmenovaný ministr vnitra a místopředseda vlády to věděl a neudělal proti tomu vůbec nic… Policejní prezident to věděl a neudělal vůbec nic. Velitel policejní uzávěry to věděl a demonstranty před budovu Sněmovny pustil.
…Miroslav Kalousek osočil premiéra Andreje Babiše, že podvádí, křivě přísahá a není chlap, načež premiér označil Kalouska za ožralu a zloděje. Demonstranti na premiéra házeli lahve. Co všechno tohle říká o atmosféře v naší zemi?
Demonstrace před Sněmovnou byla ukázka toho nejnižšího, čeho bylo samozvaní zastánci demokracie schopni. Zde skutečně neváhám a označuji takové lidi za lůzu. Jak jinak nazvat někoho, kdo volá po tom, aby za nimi vyšel premiér debatovat, a pak po něm vrhá předměty? To je lůza, i když si to o sobě nemyslí. Otázkou také je, jak to, že tam vůbec byli? Na příkaz ministra vnitra Jana Hamáčka? Nikdo jiný to udělat nemohl. Není trochu zvláštní pustit protiprávně před budovu Parlamentu, před níž se demonstrovat ze zákona nesmí, jakousi hordu, která dává nevybíravě najevo svou nespokojenost s vládou, jíž je Hamáček členem?
To, že se na oné demonstraci natřásali někteří opoziční poslanci, to už je jen kolorit.
Podstatné je, že vláda dostala důvěru. A to vzbuzuje agresi. To samotné jednání o důvěře bylo něco, co se naprosto vymykalo čemukoliv. A to si ti opoziční politici o sobě myslí, že oni jsou ta demokratické elita? Tohle? Řečníci vůbec nebyli schopni se ovládat, nenávist z nich jen sršela. Tohle opravdu v demokracii nemá co dělat. Demokrat respektuje demokratickou proceduru.
Tisíckrát omleté fráze o hrozbě komunismu, jako kdyby se už už dobývaly do Parlamentu rudé gardy. Jako by zapomněli na to, jak lidé žijí v současnosti. Třicet let po převratu stále tytéž fráze. Kádrování. Smutné.
Bude napětí mezi příznivci a odpůrci přetrvávat, nebo se antibabišovský tábor smíří s tím, že do voleb se prostě nic nezmění?
Bude přetrvávat. Odpůrci, hnáni bůhvíkým, budou v něco doufat. V Něco. V zázrak. Budou v Praze demonstrovat a lid na ně bude stále více a více kašlat. A takový bude koloběh politického života.
Oni se nesmíří s tím, že při přeformátování politického diskurzu z ekonomického pravo-levého sporu mezi sociálními a občanskými demokraty na kulturní spor mezi zastánci internacionalistického progresivistického intervencionismu a kulturními konzervativci s národní orientací zase prohráli „ti správní“. Nepolitická popperovská politika se snažila vyrašit hned uprostřed převratu v roce 1989 – spolu s idejemi reprezentovanými Václavem Havlem a jeho okolím složeným z velkoměstských intelektuálů. Nepovedlo se. Čeho se dotkli, to neuspělo. Občanské fórum zkrachovalo, Občanské hnutí neuspělo, stejně jako Liberální reformní strana či Liberálně ekologická strana. Malé strany středu jako Svobodní demokraté, Strana pro otevřenou společnost či Unie liberálních demokratů se nikdy neetablovaly. Zelení vždy prohráli, co mohli.
Fotogalerie: - Vystěhují Bedřišku?
Uspěl trh bez přívlastku. Uspěl Klaus. A pak kritika Klause, vlastní impotencí se vyčerpávající až do karikatury Bohuslava Sobotky.
Internacionalistický intervencionismus chtěl vítat muslimské migranty z Afriky a Sýrie. Neuspěl, přestože se k němu přihlásila polovina lídrů levice – včetně Sobotky.
Mezitím kulturní konzervativci zapomněli na staré spory mezi pravicí a levicí, katolíky a bezvěrci, neonacisty a fízly, extremistickými anticiganisty a Romáky. Romáci pochopili, že národ z nich nikdo dělat nebude a všude je chleba jenom za práci. Českou vlajku konzervativci nezvednou jen z prachu sportovních stadiónů, ale mávají s ní častěji. Prozatím neškodně. Většina volí marketingové heslo o tom, že jednou bude líp. A říká si, že pokud bude ještě jednou revoluce, nebude už sametová.
Pokud jde o samotný spor mezi Kalouskem a Babišem, exšéf TOP 09 poté, co v premiérovi bouchly saze, oznámil, že se byl podrobit testu na alkohol a bude Babiše žalovat. Jaký je váš odhad, skončí to skutečně u soudu, nebo bylo s nočním odchodem domů ze Sněmovny vše zapomenuto?
Byl test na alkohol zaprotokolován za přítomnosti svědků? Podle mne Kalousek k soudu ani nedojde. Hlavně si totiž nejsem jista, jak by se posuzovaly výroky řečené na plénu Sněmovny a jednoznačně související se schopností diskutovat příčetně o rozpočtu. A ostatně výroky pana Kalouska… Inu, jistě by soudy měly pré.
Programové prohlášení a kroky, která chce vláda činit, má být podle premiéra pro všechny.
No doufejme…
Jen prezentací priorit strávil Babiš ve Sněmovně necelé dvě hodiny. Lze mít program pro všechny? Kritici říkají, že takto chce jen rozdávat drobečky chudým a kupovat si je a příkladem mají být cesty po krajích, kde sliboval premiér miliardy a miliardy…
Catch all party respektive univerzální strana je politologický termín, většinou pro široce rozkročené strany středu. Snaží se přilákat voliče různých preferencí a různých ideologií. Někdy s poukazem na mrtvolnost ideologií. Je to opak ke konceptuálním stranám, u nichž je ideologie primární a determinující. Dnes je ale moderní a módní skládaný přístup – podívejme se jen na En Marche! založenou Emmanuelem Macronem, na pětihvězdičkové hnutí Beppe Grilla nebo Indický národní kongres. Případně na britský Blairův koncept New Labour.
Zatímco bohatý městský liberál netouží po daňově progresivním socialismu, venkovského statkáře neuchvátí městská pouliční kultura. Projekt příměstského akvaparku ale podpoří oba. Když k němu z města i z vesnice povede doprava. Nejlépe městská hromadná. A ještě lépe zdarma.
Vláda se vždycky snaží stvořit program ne li pro všechny, tak alespoň pro víc než oněch potřebných 51 %. A ten program obvykle bývá povšechný. Drobečky pro bohaté. Drobečky pro chudé. No, on někdy drobeček stačí, aby odřízl chudého člověka od úplného dna. Co by kritici rádi? Aby chudoba vypadala tak jako třeba v Indii? Krajům drobečky nestačí. Třeba na silnice. Že. Ale to jsou takové kritiky pro kritiky, ono si stačí vzpomenout na takovou Opencard, kolik peněz tam proletělo komínem v režii jindy tak šetřivé pravice a kolik lidí v hlavním městě mohlo za ty peníze mít o trochu pohodlnější život.
V České republice podruhé v historii vládne majoritně zvolená catch all party. První bylo Občanské fórum se svým heslem „Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny“. Zvyknout si na to bude muset nejen celá „demokratická“ opozice, ale i vládní levice. Pokud bude Babiš dělat rozumnou politiku a slušnou prezentaci této politiky, nemusí být za čtyři roky třeba ani sociální demokracie, ani komunisté.
Lze Babišovy záměry, program i rétoriku ale chápat i tak, že Češi v zásadě takovou politiku očekávají?
Samozřejmě. Volili přece na hamižnou ODS rozzlobeného miliardáře, i když věděli, že za dvacet let nelze miliardy vydělat poctivou prací.
Volili bohatého a očekávají od něj, že dokázal-li získat a uhájit svoje peníze, bude se stejně chovat ke státnímu majetku. Proč by kradl?
Volili i nostalgicky a romanticky. Slováka v Praze.
Volili i své mládí: volili mladého československého špióna, který nikdy neprozradí, že byl špión. Je jedno, zda byl, nebo nebyl. Po třiceti letech ho vazba na rozvědku či ekonomickou kontrarozvědku nekvalifikuje, ani nediskvalifikuje. Hlídání zahraničního obchodu před úplatky mu slušelo kdysi. Zapírání mu sluší dnes. Špión, který zradí anebo se přizná, není Bond, ale blbec. Byť po třiceti letech.
Že lidé chtějí, aby se o ně někdo postaral?
A proč ne? Za ty peníze, které platíme na daních?
Má šanci Babiš sliby plnit a uspět i v dalších volbách, nebo máme spíše očekávat zklamání a propad?
Ale tak jistě, že lidé potřebují do jisté míry sociální stát. Všude na světě. Bohužel, jen těžko se třídí nejrůznější podvodníci, kteří netouží po ničem víc než po invalidním důchodu či jiných státních příspěvcích. Ale tam se to jistě dá vyřešit důslednými kontrolami. I zpětně. A nebát se toho. Nepochybně přijde zklamání. Ne kvůli Babišovi, ale proto, že vždycky lidé mají od toho, koho si zvolili, nereálná očekávání, která ten dotyčný není schopen splnit, protože to prostě ani nejde. Nikdo nemůže a neumí naplnit očekávání všech, to je nesmysl. Čím větší očekávání, tím větší zklamání. Ale myslím si, že očekávání lidí jsou dnes již reálná, že pochopili, že mesiáš nepřijde. Limit volebních výsledků bych viděla okolo 25 procent. Třicet a více je hypekřivka, která opadne.
Výsledek patnáctiletého zkoumání na Harvardské univerzitě zní: Největšími rasisty v Evropě jsou Češi.
Výsledek patnáct let trvajícího demonstračního internetového dotazníku („Light Skin – Dark Skin“) v angličtině visícího na webu Harvard's Project Implicit, který nemá s Harvard Uni nic společného mimo webového serveru a jednoho zakladatele. Jde o projekt neziskové organizace a mezinárodní spolupráce mezi výzkumníky, kteří používají jeden test – Test implicitního sdružování (IAT). Projekt Implicit byl založen v roce 1998 třemi vědci – Tonym Greenwaldem (univerzita ve Washingtonu), Mahzarin Banaji (Harvardská univerzita) a Brianem Nosekem (University of Virginia). Dnes vede projekt profesor Tony Greenwald z University of Washington.
Test implicitního sdružování měří postoje a přesvědčení, které lidé mohou být neochotní nebo neschopní hlásit, někdy odhaluje znepokojující aspekty lidské povahy.
V tomto případě tvrdí, že běloši mají vizuální preference na bílý evropský obličej, zatímco černoši preferují negerské rysy. Někde víc, někde míň. O rasismu v testu není ani slovo. Nic o tom, že by Češi chtěli černochům řezat přirození jen co překročí hranice u Břeclavi. Výzkum prostě tvrdí, že sympatie k příbuzné barvě pleti a fyziognomii fungují u všech lidí, s různým věkem, pohlavím, socioprofesní stratifikací i místem bydliště. Lidem jsou sympatické ty fyziognomické rysy, které jsou podobné jejich vlastním nebo které potkávají nejčastěji. A zde je klíč k české kotlině. Čechy nemají námořní přístav, ani globální metropoli. Nebyli součástí žádného koloniálního systému. Mají složitý jazyk, který se málokdo naučí. A proto potkávají málo etnicky odlišných tváří… Konec pohádky.
Takže, co jste kde slyšel, je FAKE NEWS.
Hřebíček do rakve naší tolerance zasadil i nizozemský ministr zahraničí Stef Blok, který na uniklém záznamu říká, že kdyby migranti jiné barvy pleti přišli do Prahy či do Varšavy, pravděpodobně by je tam zbili.
Hmm, naposledy to byli nizozemští Turci, kteří zde v Praze brutálně zbili číšníka.
Můžeme stokrát říkat, že jsme tolerantní a sami sebe za rasisty nepovažovat, co ale říct na uvedené skutečnosti a obecné mínění o nás v Evropě? Měli bychom tomu věnovat pozornost? V čem je vlastně problém?
Problém je v politickém tlaku, který vyvíjejí na státy V4 některé země EU, které chtějí prosadit povinné přerozdělování migrantů z Afriky a Středního východu.
Otázkou je, co dnes označit za rasismus. Nepochybně je rasista ten, komu vadí, že ve vedlejším bytě bydlí černoch/Vietnamec, kdokoliv, i když zde žije zcela tiše a nenápadně. Odpor k životu v sousedství nezaměstanané romské rodiny pořádající hlučné večítky s alkoholem každý třetí den až do rána už rasismus není.
Je však rasistou ten, kdo se bojí současné migrace? Nebo jsou to prostě jen lidé, kteří vidí vyčůranost migrantů v honbě za ekonomicky lepší existencí, bezbřehost této migrace a nebezpečí bezpečnostní, zdravotní, kulturně náboženské? Protože ještě před dvěma lety, když někdo řekl to, co dnes otevřeně říká i Angela Merkelová, by byl málem utlučen. Je rasistou člověk, který bydlí v Chanově, je tam sociálně uvězněn a nemůže prodat svůj byt? Pokud totiž vidíme vzmach nacionalistických stran, je to, opět, chyba těch, kteří na každou obavu odpovídají křikem „rasista“, místo toho, aby se snažili dobrat jádra problémů. Nemůžeme sem přece vozit nekonečné množství lidí. I ze zemí, kde se nic neděje.
Rasismus je všude v Evropě, jen jej možná dokážou lépe skrývat. Pamatuju si velmi dobře, jak se Rakušané vyjadřovali o Jugoslávcích a jak se Němci vyjadřovali o Turcích. Přitom si je sami přivedli jako levnou pracovní sílu do rozvíjejícího se průmyslu.
Je lež jiný názor? A kdo by měl mít tu čest být pozván do České televize? I tuto debatu posílil střet profesora mezinárodních vztahů z bostonské univerzity Igora Lukeše a někdejšího šéfa politického odboru Klausova Hradu Ladislava Jakla na ČT. S ohledem na příznivá stanoviska vůči Trumpovi či Rusku ze strany Jakla se profesor rozčílil, jak ho mohli dostat do debaty, kde jsou předkládány „otevřené lži, nesmysly a výmysly“.
Pan Lukeš se projevil jako elitářský nafoukanec. Idiot. To kvůli takovýmhle výhonkům demokratické politické šlechty zvítězil v USA Trump. Jakl neříkal otevřené lži ani nesmysly. Ale rozhovor amerického demokrata s českým představitelem alt-right je opravdu nemožný. O tom se v ČT přesvědčili. Jakla zvou právě proto, že je bývalý politický poradce prezidenta Klause, dnes jednoho z kontroverzních českých pravicových politiků. Kontroverzních i v Evropě, kontroverzních i v Americe.
Rozčílil se i nad tím, zda má autoritu mluvit o tom, co je dobré pro USA, díky tomu, „že má koňský ohon na hlavě“.
Máš-li dlouhý vlas, nechoď mezi nás, pravila tupá bolševická propaganda v době, kdy máničky čeští mravokárci soudně popotahovali. Argumentace ad hominem by na Bostonské univerzitě vedla k vyhazovu pedagoga.
Kdo má právo být zván do veřejnoprávní televize?
Představitel relevantního názoru. Bez ohledu na to, jestli je to profesionál, nebo amatér. Je alt-right pozice či paleokonzervatismus ve vztahu k Trumpovi relevantní názor? Ano. Je její protipól americký demokratický elitář? S trochou cynismu je třeba říct, že je. Takže z hlediska dramaturgie je dle Kodexu ČT vše v pořádku. Místní sluníčkáři hýkali, že to byl Lukešův „stěr“ Jakla. Pan profesor byl vítán jak dárek od Santa Clause. Já to celé viděla jako velké morální vítězství Jakla. Proč by se měli veřejných diskusí účastnit jen „odborníci“? Co chce Amerika, respektive američtí voliči, se ukázalo v prezidentských volbách. Voliči nechtěli slušné republikány k nerozeznání od slušných demokratů. A upřímně řečeno použít jako argument, že Ladislav Jakl má koňský ohon, to svědčí hodně o úrovni pana Lukeše a o tom, že neumí debatovat s lidmi rozdílného názoru. Také je to svědectví o hysterické atmosféře v demokratických akademických kruzích Spojených států.
Promiňte, ale od Lukeše je problém adorovat bývalého ředitele CIA Johna Owena Brennana. Muž na špinavou práci Baracka Obamy byl jediný, který obhajoval útoky bojových dronů CIA v Pákistánu, Jemenu, Somálsku, Libyi, Afghánistánu a jinde. Obhajoval kolaterální smrt desítek civilistů. Líbí se Lukešovi jen proto, že v lednu 2017 spolu s ředitelem FBI Jamesem Comeyem, ředitelem NSA Mike Rogersem, ředitelem National Intelligence Jamesem Clapperem informoval Donalda Trumpa o ruských zásazích do amerických voleb… a v březnu 2018 Brennan řekl, že Trump měl „paranoiu“, obvinil jej z „neustálého zkreslování skutečností“ a označil jej za „šarlatána“?
Lukeš nedokázal ani reagovat na údajné Jaklovy „lži“. Nepřinesl nic. Ani jeden argument. Konzervativní americký politický slang má pro takovéto liberály přiléhavý výraz „libtard“. Liberal retard.
Asi nemůžeme počítat s tím, že bychom v médiích lži neslyšeli. Mělo by se vše nějak kontrolovat, nebo laskavý divák promine? Jak najít hranice mezi evidentními nesmysly a jiným názorem?
Hranici profesionality určuje kvalifikace dramaturga při výběru hostů, kvalifikace redaktora ve studiu a kvalifikace režie v redaktorově sluchátku, která v nejhorším případě může „střihnout koťátka“. Na lži je třeba ihned a drsně v mezích Kodexu upozorňovat, protože ony mají tendenci zakořenit a bytnět. Jiné názory je třeba chovat v bavlnce a respektovat názorovou pluralitu. Proporcionální. Protože jinost je základem demokracie v médiích veřejné služby. V americkém kontextu je to dnes složité počítání vyváženosti, protože zde Trump válčí s dvěma třetinami Republikánské strany i s Tea Party. V českém kontextu je stejně tak obtížné počítat procenta ANO a trpasličích „demokratických“ stran. Ale i na Kavčích horách se budou muset přizpůsobit stávajícímu rozhodnutí voličů, kteří dali ANO 30 % a ODS 11 % a ČSSD pouhých 7 %. Stejných 30 % by ANO mělo dostat v rámci mediální vyváženosti… A ČSSD se nejbližší čtyři roky bude muset spokojit s pouhými sedmi procenty.
Ale Igor Lukeš byl přešlap. On neví, co chtějí američtí voliči ani co chce Amerika, on tam pouze žije ve své sociální bublině. A jak vidno, obdivuje lidi, kteří jsou zločinci nebo spolupracovníci válečných zločinců, lháři a Kongresem usvědčení podvodníci. Ale vlastenečtí.
Ona ta situace je podobná jako u nás. Ti, kteří sami sebe považují za intelektuální výkvět pohrdají pracujícími, aniž si uvědomí, že jen díky nim mohou žít svůj docela pohodlný akademický život. Pak se divíme, že vznikají revoluce.
Trump se v Helsinkách setkal se svým ruským protějškem. Řešili spolu mnoho témat, včetně údajného ruského vměšování do amerických prezidentských voleb v roce 2016. Trump nejdřív překvapil tím, že nevidí důvod, proč by do voleb zasahovalo právě Rusko, pak se opravil. Bez ohledu na tuto situaci sklidil zásadní kritiku amerických politiků za to, že Putina nekritizoval, jednal slabě a pro některé i zradil zájmy USA. Vyčítáno je i to, že konkrétní závěry schůzky nejsou známé, Trump ale pozval Putina do Bílého domu. Co z toho všeho vyplývá pro svět, pro EU a pro Českou republiku?
Houstone, máte problém. Trump není na dálkové ovládání, myslí jinak než chlapci ze škatulek a umí sám mačkat tlačítka na svém smartphonu. Hodlá si svých prezidentských pravomocí užít a nenechá se řídit. Dřív, v době nezávislého bipartijního Council on Foreign Relations měly USA jednu zahraniční politiku, bez ohledu na to, kdo právě vládl v Bílém domě. To byla doba pro nové americké století. Doba globálního vládnutí. Pak chvíli vládli úředníci State departmentu a poté si chvíli úředníci State departmentu mysleli, že vládnou, ačkoliv nevládl nikdo a jen CIA si myslela, že vládne Putin. To byla doba před zvolením Trumpa. No a dnes nikdo netuší, kdo vládne, protože Trump soukromé telefonáty ze svého soukromého telefonu považuje za soukromé, i když volá japonskému či francouzskému předsedovi vlády. Stejně tak soukromý je i capslock jeho twitterového účtu.
Jak se dívat na poslední Trumpovy výroky směrem k Evropě, že by členové NATO měli platit 4 procenta na obranu, byť významná část v současné době naplňuje sotva procento?
Víte, předstírat, že financujete několik válek po celém světě, je náročné. Financovat je je drahé. Nikdo nikdy nečetl strategickou doktrínu NATO, podle které se postupuje už třicet let v kampani na obklíčení a rozložení Ruska a Číny, kterou si můžeme pracovně nazvat „Drang nach Osten“. Přesto se podle této příručky přijímají do NATO země, které nesplňují základní parametry ekonomické ani vojenské. Někdo to platit musí a je logické, že USA už nechtějí. Rusko také nespí. Americe a jejím spojencům v City se nepovedlo vysávat ropné a plynové příjmy Ruska. Takže Rusko má na rozvoj obrany peněz dost. Nemá tak nenažraný systém zbrojních zakázek jako Západ. Srovnatelné výsledky stojí Rusy v rublech totéž co Američany v dolarech. Rusko vsadilo na uzavření potenciálních asijských front a teritoriální obranu – a spolu s Čínou a Indií má strategické kosmické a vojenské kooperace v hi-tech oblastech. Materiály pro řiditelné aparáty létající rychlostí Mach 12 až 20, konstrukce pilotovaných kosmických lodí, letouny 5G a 6G pro stratosférický hyperzvukový boj, vícevrstevnou modulární obranu S-300 až S-500 Prometheus. To druhou stranu vyčerpává… Diplomaticky i vojensky. Čína má nyní peníze, Rusko má technologie a vědu. Indie jako lokální mocnost nepředstavuje problém, ale pomáhá technickými silami. Zatímco Margaret Thatcherová s Ronaldem Reaganem „uzbrojili“ Sovětský svaz a Varšavskou smlouvu přivedli k rozpadu, dnešní studená válka postupně uzbrojuje Spojené státy. A jsou to opět nové technologie z oblasti počítačové a laserové techniky a nové materiály. U SDI byli Rusové zaskočeni porušením smlouvy ABM (Anti-Ballistic Missile) z roku 1972, dnes jsou Američané zaskočeni porušením smlouvy INF o likvidaci raket středního a kratšího doletu, která „je velmi důležitá a je pilířem evropské bezpečnosti“, jak konstatoval šéf NATO Jens Stoltenberg. Kdejaká raketa Iskander má pseudobalistické manévrování a dostřelí dál, než se předpokládá. Manévrovacími schopnostmi se stírá rozdíl mezi balistickými střelami a střelami s plochou dráhou letu. Rakety 3M-14T Kalibr NK odpálené na cíle v Sýrii měly dostřelit v exportní verzi 300 km, v bojové verzi letěly 1 500 km. Faktický dostřel těchto řízených střel je přitom ještě daleko větší, přepravovat se dají mimo ponorek a hladinových lodí i v námořních kontejnerech k nerozeznání od nákladu… Hranici 500 km překonávají i rakety protiletadlového komplexu S-500. Ten má působit i proti cílům na nízké oběžné dráze kolem Země.
To vše jsou informace, které americké generály neurotizují a ukazují na neefektivitu činnosti obranné aliance. Vojenský výzkum na Západě potřebuje peníze nejen na mzdy vědců, ale i na zisk zbrojních koncernů. A tolik peněz nikdo nemá, a pokud má, odmítá dát. Válka Evropě bezprostředně nehrozí a Evropa nechce vidět dopředu dál než na nejbližší volby. Být Trumpem naléhal bych razantněji. 4 % HDP jsou nereálná vydání, ale k dosažení parity NATO s Ruskem nutná. Minimálně dvacet let. A jednotné nekonkurenční plánování výzkumu, vývoje i výroby. Zbrojním zakázkám konkurence nesluší.
Trump prohlásil, že pokud jde o byznys, je EU nepřítelem USA. Šlo jen o rétorické cvičení nebo po slovech přijdou z Washingtonu činy?
Už přišly. Začala velká partie celního pokeru. Trump chce práci pro Američany, ne pro asijské dělníky. USA to rozehrály velkoryse na dvou frontách – proti Evropě a proti Číně. Nejednotná Evropa bude nějakou chvíli hledat diplomatické řešení, než pochopí, kolik milionů euro stojí jeden den zpoždění obchodní války. EU dnes je reálným obchodním nepřítelem USA. Unie je velká a stala se i velkým trhem, který platí ropu a plyn levně „nepřátelskému“ Rusku a ne draze „přátelům“ z USA. Jinak to dlouho nebude. A to determinuje politiku i geopolitické úvahy.
Bohužel, všichni si od druhé světové války zvykli, že Spojené státy jsou takový hodný strýček. Ne, nejsou. Je to dravá obchodní a vojenská velmoc. A že se Trump bude snažit ochránit americký trh, to není nic nového, to říkal už ve svých předvolebních projevech.
Tak proč to překvapení?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
