Analýza: Dělníci a nezaměstnaní, to jsou voliči protiuprchlické AfD. „Enderáci“ toho mají dost a chtějí chvíli klid, ne cizí kultury

Kde se v Německu volilo

Zemské volby, tedy volby do zemských parlamentů a následné zformování zemských vlád, se konaly ve třech spolkových zemích. Největší z nich je západní soused Bavorska asi 10 milionové Bádensko-Württembersko, které patří k jedné z nejbohatších spolkových zemí s asi 41 000 eur HDP na osobu. Po zemských volbách v roce 2011 tu vládla koalice Zelených a sociálních demokratů. Jednalo se o jedinou spolkovou zemi, kde měli Zelení svého předsedu zemské vlády.

Porýní-Falc je spolková země s asi 4 miliony obyvatel na západě Německa. Hrubý domácí produkt země je 31 000 eur počítáno na osobu a po roce 2011 tady vládla koalice sociální demokracie a Zelených. A konečně nejmenší spolkovou zemí v tomto turnusu voleb bylo Sasko-Anhaltsko situované na severovýchodu Německa s asi 2 miliony lidí a HDP na osobu v hodnotě 24 000 eur. Země měla vládní koalici složenou po volbách v roce 2011 z CDU a sociálních demokratů. Sasko-Anhaltsko je spolková země, která byla do roku 1990 součástí východního Německa.

Ve všech třech spolkových zemích měly doposud pevné postavení vládní strany, v Sasku-Anhaltsku zemská koalice kopírovala kontury současné spolkové vlády. V Porýní-Falci vládli sociální demokraté spolu se Zelenými, kteří jsou na spolkové úrovni v opozici, nicméně nestaví se opozičně například k azylové politice. A v Bádensku-Württembersku vznikla koalice Zelených a CDU kancléřky Merkelové. Taková byla tedy základní stranicko-mocenská konstelace před právě proběhlými volbami, které byly v něčem zlomové, ale také vykazovaly silné prvky kontinuity a rozhodně z hlediska celkových výsledků nijak hlasitě neodmítly politickou linii Merkelové.

Kontinuita a vzestup Alternativy pro Německo

V Bádensku-Württembersku Zelení svoje zemské pozice nejenom obhájili, ale také výrazně posílili. Podobně je tomu také v Porýní-Falci, kde s přehledem zvítězili sociální demokraté a svojí politiku obhájila stejně jako v Bádensku-Württembersku sociálně-demokratická premiérka Malu Dreyerová. Příběh Saska-Anhaltska je ale trochu jiný, i když neznamenal dramatické snížení dosavadní podpory CDU v této spolkové zemi. Pro vládní CDU je ale první zprávou z těchto voleb, že vládu má šanci sestavit jenom v Sasku-Anhaltsku, kde však paradoxně na druhém místě skončila populistická opozice. Celkově ale všichni tři vítězové a výsledky dalších stran ukazují na to, že rázné NE dosavadní politice učiněno ještě nebylo.

Německá média (příklad je z Der Spiegel) se vcelku shodují (http://www.spiegel.de/politik/deutschland/landtagswahlen-2016-in-der-blitzanalyse-afd-triumph-cdu-debakel-a-1082090.html) na tom, že tyto volby byly triumfem pro nováčka zemských voleb, stranu Alternative für Deutschland (AfD, Alternativa pro Německo), která je obvykle hodnocena jako „pravicově populistická“ strana s řadou euroskeptických názorů a otevřeně artikulovanou xenofobií. Populismus tu přitom není označením politické ideologie nebo programu, ale je spíše označením způsobu artikulování politiky a politických problémů, který se většinou staví proti dosavadnímu statu quo, či konsensu uzavřenému mezi standardními politickým stranami počínaje sociální demokracií, Die Linke, přes Zelené až ke konzervativní CDU. AfD byla v uplynulých měsících často politicky nekorektním kritikem nejenom liberální imigrační politiky současné vlády, ale také EU, islámu anebo celkové práce německých mainstreamových médii. AfD je tak možné vidět jako komunikační kanál či hlásnou troubou celkové (i když nuancované) nespokojenosti.

Anatomie voliče AfD

Ve všech třech spolkových volbách AfD získala podporu, která budí respekt a naznačuje, že německá politika má problém, a to bez ohledu na pohoršlivé, moralizující odsudky. Ty ostatně tento problém zcela určitě nevyřeší.

V Bádensku-Württembersku AfD nasbírala 15,1 %, v Porýní-Falci přes 10 % a v Sasku-Anhaltsku se s celkem 24, 2 % stala druhou nejsilnější politickou stranou na zemské úrovni. Konkrétnější výzkumy, které už zveřejnil německý Der Spiegel, ukazují alespoň částečně na složitou sociální realitu, která za výsledky AfD konkrétně stojí.

Ve všech třech spolkových zemích, které se liší nejen velikostí, ale také socio-ekonomicky, AfD získávala největší díl podpory od dělníků a od nezaměstnaných. V Sasku-Anhaltsku (http://www.spiegel.de/politik/deutschland/wahl-in-sachsen-anhalt-2016-wie-die-afd-punktete-a-1081497.html) tvořili 37 % voličů AfD dělníci a 38 % nezaměstnaní. Z hlediska vzdělání byli největší skupinou jejích voličů lidé se středním vzděláním, v čemž AfD předešla konzervativní CDU. Mimochodem CDU tady volila také obrovská skupina lidí s nižším vzděláním, než je střední, a v tomto kritériu předčila CDU o 5 % AfD. Tedy v Sasku-Anhaltsku neplatí stereotypy pravicových populistů o málo vzdělaných či nevzdělaných voličích a o CDU jako o sofistikované straně vysokoškoláků s vyššími nebo vysokými příjmy. Taky v Porýní-Falci (http://www.spiegel.de/politik/deutschland/landtagswahl-2016-wie-die-spd-rheinland-pfalz-verteidigt-a-1081495.html) se voliči AfD rekrutovali ze dvou skupin – dělníků (24 %) a nezaměstnaných (27 %). Lidé s nižším vzděláním tu měli tendenci spíše podpořit sociální demokraty, zatímco AfD měla proporcionálně nejvíce voličů mezi středoškolsky vzdělanými a nejméně získala mezi vysokoškoláky.

Podobný trend se ukázal (http://www.spiegel.de/politik/deutschland/landtagswahl-in-baden-wuerttemberg-2016-wie-die-gruenen-volkspartei-wurden-a-1081493.html) také v případě Bádenska-Württemberska, kde 30 % voličů AfD byli dělníci a 32 % nezaměstnaní. A také tady AfD měla největší díl voličů se středním vzděláním a nejmenší mezi vysokoškoláky. CDU rovněž v Bádensku-Württembersku získala nepřehlédnutelnou podporu mezi lidmi s nízkým vzděláním, zatímco vítězní Zelení měli největší podporu u vysokoškoláků.

Hledání alternativ a AfD

Dalším fenoménem spojeným s AfD byl fakt, že přitáhla pozornost dosavadních nevoličů. Zemské volby letos zvedly volební účast ve všech třech zemích, nejvíce ale právě v Sasku-Anhaltsku. Podle výše citovaných výzkumů se hlasy AfD v Bádensku-Württembersku rekrutovaly z nevoličů, voličů ostatních kandidátů (malých stran nebo nezávislých) a dále z CDU, soc. dem. a také od Zelených a Linke. V Porýní-Falci a Sasku-Anhaltsku se jednalo o podobný trend. S jedním rozdílem – v případě Saska-Anhaltska AfD rekrutovala největší skupinu nevoličů vůbec. To ukazuje, že její agenda a celkový kontext pomohly zpolitizovat pasivní občany.

Tato čísla signalizují jednak, že AfD byla skutečně chápána německým voličem jako „alternativa“ – jako strana, kterou má smysl jít volit (z hlediska nevoliče), a strana volitelná těmi, kteří v minulých volbách odmítli hlasovat pro etablované politické strany. Nicméně z hlediska etablovaných stran AfD „očesala“ konkurenty bez ohledu na pravou nebo levou příslušnost. Na druhou stranu propad levice v podobě sociální demokracie a Die Linke byl ostře viditelný zase v postkomunistickém a ekonomicky slabším Sasku-Anhaltsku.

První lekce z voleb

Podtrženo a sečteno, CDU se ukázala v těchto zemských volbách jako mírně oslabená síla, která má podle prvních výsledků šanci získat posty zemských předsedů vlády jenom v Sasku-Anhaltsku. Rázné NE dosavadní politice kancléřky Merkelové ale nezaznělo, i když komentáře, že CDU sice nevyhrála, ale Merkelová a její politika ano, jsou poněkud příliš optimistické. Největší pokles podpory zaznamenala Merkelové strana přitom – paradoxně – v Bádensku-Württembersku. V médiích už zazněla první kritická slova vůči německé kancléřce a její politice, a to dost nepřekvapivě z úst (http://www.welt.de/politik/deutschland/article153233403/Fluechtlingskrise-wirkt-wie-eine-Erosion-auf-die-CDU.html) bavorského premiéra Seehofera.

Dosavadní styl politiky, který kulminoval do způsobů řešení uprchlické krize, dostal dost jasný signál nespokojenosti od nezanedbatelné skupiny německých voličů ve třech spolkových zemích. Výsledky ukazují, že v německé politice se hromadí energie konfliktu. Je samozřejmě možné se podivovat nad tím, že Němci volí pravicové populisty, kritické k otevřené imigrační politice, odmítající EU a mediální mainstream s jeho sterilitou, ale mnohem důležitější by mělo být si položit následující otázky a hledat východiska:

Proč AfD volilo takové množství nezaměstnaných a lidí s dělnickým povoláním? Proč tyto sociální skupiny nevidí alternativu u (radikálnější) levice? A jak podpora pravicového populismu dělníky a nezaměstnanými souvisí s xenofobními náladami vůči nově příchozím a anoncovanou politikou integrace (a zaměstnávání) přibližně 750 tisíc až 1 milionu imigrantů? Jak s tím potom souvisejí pocity sociální nejistoty (a pocitu konkurence ze strany nově příchozích, která je prazákladem xenofobie) a jakou na ně mají etablované politické strany politickou odpověď (nikoliv jen morální apely)?

Další – roky pod koberec zametanou – otázkou, před kterou se už nedá utéct, je stále patrnější nesouměrnost mezi bývalým západním Německem a bývalou NDR. Tento problém se týká (úplně stejně jako v zemích V4) nejen otázky kulturních a historických odlišností, ale hlavně otázky sociálně-ekonomických dopadů transformace, v německém případě tzv. sjednocení. Proč AfD získala takovou podporu v Sasku-Anhaltsku? A je pravděpodobné, že by podobně triumfovala například v sousedním Sasku, kde se volby (ještě) nekonaly?

Když budoucnost už byla

V jinak podle mého názoru ne moc povedeném článku o současných protiimigrantských náladách v bývalém výchoevropském Sasku pro anglickou edici Der Spiegelu (http://www.spiegel.de/international/germany/saxony-xenophobia-under-the-microscope-a-1079062.html) jsou dva zajímavé momenty-svědectví: první mluví o tom, že rasisticky nebo xenofobně motivované útoky a násilí nebyly problémem NDR před rokem 1990.

Druhý moment bije do očí a upozorňuje na něco, co mnozí nechtějí vidět, anebo nechápou. Slovy jednoho v článku citovaných zdrojů Sasové museli po roce 1990 vydržet celou řadu změn: „Teď potřebují čas na reflexi a pořádně se nadechnout. Nechtějí sem dovézt konflikty jiných kultur.“ Jak autoři článku připomínají, jsou to často místní, kdo konflikty s jinými kulturami vyvolávají, ale to není vůbec ten hlavní poznatek a problém. Ten je mnohem prozaičtější, ale zároveň komplexní – je to špatně strávená transformace, která dnes generuje mnohem silnější a snad v něčem radikálnější potřebu po více či méně protestní, populistické „alternativě“, která by nabídla jistoty a řád či onen „čas na reflexi a nadechnutí“.

Relativní úspěch AfD ve všech třech volbách je na jednu stranu ukázkou toho, že je Německo po 26 letech jednotná, politicky kompaktní země. Na druhou stranu podpora blížící se 25 % pro AfD v Sasku-Anhaltsku je nejen projevem politicky nepojmenovaných sociálních problémů, promítaných kulturně na kupříkladu imigrační a azylovou otázku. Je snad také Budenovou vzpourou (http://www.rybkapub.cz/rybka/eshop/0/0/5/142-Boris-Buden-Konec-postkomunismu) „dětí postkomunismu“, zbavených politické zralosti a zinfantilizovaných transformací. AfD či Pegida už nejsou jenom nějakou dětskou nemocí, ale spíš (zatím) bezmocnou politickou reakcí na zjištění, že slibovaná budoucnost už byla.