Když se podíváme na vývoj společnosti, ještě v roce 2010 lidé volili pravici, byli nadšení, nechtěli se vydat socialistickou cestou, báli se řeckého scénáře. Kam se společnost od té doby posunula?
Obávám se, že v roce 2010 lidé příliš nadšení nebyli, nicméně strach z „řecké cesty“ použila pravice relativně úspěšně coby volební téma. Toto téma ovšem vyčpělo, a když pravicová vláda začala dělat podobná opatření, proti kterým Řekové demonstrovali z rukou levicové, tj. úspory a zvyšování daní, těžko byste našli někoho, kdo by byl přesvědčen o jejich autenticitě. Lidé chtěli systémovou změnu, těžko se jím divit, ale nechtěli nástup komunistické, respektive komunisty podporované vlády. To dobře vysvětluje, proč bylo vítězství sociální demokracie ve volbách mnohem vlažnější, než očekávala, a proč velký úspěch oslavila „nová hnutí“. Řada lidí z tradičních stran říká, že to byl úspěch populistů, avšak možná je i taková interpretace, že pro mnoho voličů byly tyto subjekty jedinou alternativou, které bylo možné dát důvěru. Nyní se čeká, jak s ní naloží.
Fotogalerie: - Babišovo ministerstvo
Do jaké míry je česká společnost pravicová nebo levicová? Co je jí vlastnější?
Která z těchto stran je vám sympatická? (Výběr nových a menších stran kandidujících do EP)Anketa
Pokud tuto otázku položíte zastánci pravice, bude argumentovat tím, že pravicovost české společnosti jasně ukazují výsledky voleb do Poslanecké sněmovny za posledních patnáct let a to v podstatě včetně těch loňských. Položíte-li jí zastánci levice, najde velmi podobné argumenty. Já se domnívám, že česká společnost především nechce, a aktivně odmítá extrémní řešení, a to ať už přicházejí odkudkoli. Viděno pohledem médií je samozřejmě situace odlišná, ostatně prací médií je hledat extrémy, ale není zde žádná jednobarevná vláda, byť by si jí mnozí přáli, a to je myslím docela dobrý důkaz. Domnívám se, že většina občanů chce klidné a stabilní prostředí, ve kterém platí transparentní a vymahatelné právo, kde stát podporuje aktivní a samostatné, a současně se postará o potřebné.
Jaké skupiny společnosti zastupuje Andrej Babiš? Je to ten "měkký" obal ODS nebo levicoví voliči, co odmítají volit ČSSD?
Andrej Babiš, pomineme-li jeho marketingový přístup – řečeno slovy jiného významného podnikatele „o třídu lepší“, než měl kterýkoli jiný subjekt – je kapitalista, tedy rozhodně ne něco, co by oslovovalo klasického levicového voliče. Na druhé straně představoval sociální témata, chtěl dávat lidem práci. Tváří se tak, že je sice extrémně úspěšným jednotlivcem, ale současně je „z lidu“.
Dává najevo, že reprezentuje zdravý rozum, a důsledně se vyhýbá zmíněným extrémním řešením. Jeho subjekt se dost dobře nedá zařadit na tradiční levo - pravé, respektive liberálně – konzervativní ose, a kdybychom se o to pokoušeli, asi by byl pravý střed. Pravdou je, že jeho politika si vzala mnoho témat i přístupů pravicové ODS, ovšem způsobem, kterým je ODS v posledních letech neuměla ani uchopit, ani komunikovat, a kdyby se o to pokoušela, nebyla by v nich s pověstí, kterou si vytvořila, autentická. Babiš to vše vzal, ale stejně tak bral i na straně ČSSD a vytvořil image řešení pro zdravý rozum.
Psali jsme:
Někteří vaši kolegové sociologové varují před tím, že by si společnost mohla začít vybíjet zlost na menšinách, v našem případě na Romech. Často slyšíme, že česká společnost je rasistická. Je podle vás rasistická? Jak popsat "romský problém", v čem to je?
Já musím tento názor odmítnout, a nejen to, domnívám se, že je velmi nebezpečný; dovolte mi vysvětlit proč. Určitá polarizace společnosti samozřejmě existuje, a zvyšuje se tím, čím větší jsou sociální rozdíly (v ČR nejsou nijak extrémně vysoké), a čím větší je vnímaná nespravedlnost (za ní nesou vinu jednoznačně tradiční politické strany). Za této situace hledá každá sociální skupina nějaký cíl, na kterém by se mohla ventilovat. Toto platí v případě malých kolektivů, a samozřejmě to funguje i u dostatečně koherentní společnosti jako celku. Samozřejmě existují skupiny extrémistů: nacistů, fašistů, krajní pravice, které považují menšiny, ať už politické, národnostní, nebo třeba sexuální, za své nepřátele. Ovšem to jsou zločinci.
Většina společnosti si to uvědomuje, zločince – extrémisty - nebude následovat. Jakmile se ovšem zvýší koncentrace zdánlivě seriózních lidí, vědců, politiků, novinářů, kteří začnou upozorňovat na to, že „se společnost vymezuje vůči menšinám“, pak toto chování berou oněm zločincům, a dávají mu punc normality. To neznamená, že lidé začnou útočit, ale že se pro ně představa, že menšiny nenávidí, stane o trochu více normální, přitom právě takové drobné kroky jsou cestou ke katastrofě. A když si potom někdo udělá z povyku nad tím, jak jsou menšiny utlačovány de facto svůj byznys, ve skutečnosti přispěje přesně k tomu, proti čemu se tváří že bojuje. V tomto, v „boji“ médií, která dávají tématu a tím i extrémistům abnormální prostor, v „intelektuálech“, kteří ze sebe dělají salónní ochránce práv menšin, jež ve skutečnosti vůbec neznají, vidím riziko, protože skutečné účinky jejich práce mohou takové, že nenávist podněcují.
V Evropě narůstá diskuse o problému imigrace, Angela Merkel už před časem řekla, že multikulturalismus selhal, bavorští politici v souvislosti s rozšířením Schengenu varovali před imigranty z Bulharska a Rumunska. Jaký vývoj opsala Evropa ve věci imigrace od 60. let? Jakým problémům v tomto směru čelí? A jak je vyřešit?
Evropa je prostředím, které bylo, je, a snad vždy bude vstřícné k cizím kulturám. Určitě nejsme místem, kde by se Arab, Asiat, nebo třeba černoch či indián báli chodit po ulici, nebo poslat děti do školy. Evropa byla, a je vnímána jako svého druhu ráj, měřeno z pohledu zemí, které jsou dost blízko na to, aby na ní viděly. Sociální zabezpečení, vysoká úroveň zdravotnictví a vzdělání, průmyslový potenciál, politická a vojenská stabilita. To vše je velkým lákadlem pro imigranty, které výrazně posílil fakt globalizace na jedné straně vymizení hranic uvnitř EU na straně druhé.
Multikulturalismus, tak jak jej německá kancléřka označila, je ale něco jiného. Podmínkou aby tradiční evropská společnost se svou vstřícností fungovala je, že existují jednotná pravidla vycházející z elementárních etických zásad. Jednotný řád respektovaný všemi, kteří se fyzicky nacházejí na území, kde je prosazen. A tady je kámen úrazu. Onen „multikulturalismus“ totiž, dle pojetí, které samo sebe označuje za progresivní, měl znamenat, že si každá kultura zachová svá vlastní pravidla, své zvyklosti, normy, svá řešení problémů, a řada z nich je s tím v Evropě místně tradičním dost nekompatibilní. Toto nefunguje a fungovat nebude.
Psali jsme:
Zkuste si představit sebe – přijedete do Spojeného království, a protože vás ještě jako dítě v autoškole naučili jezdit vpravo, budete i tam jezdit vpravo. Moc daleko nedojedete. Toto je klíčový problém, jeho řešení je jednoduché: nikoli bránit vší silou v imigraci, což by bylo proti tradicím i proti zdravému rozumu, ale prosazovat dodržování pravidel a norem chování založených na evropských hodnotách. Což by neměl být problém, protože cizinců zde není nijak mnoho. Například v České republice jich žije jen asi 4% z celkové populace, a to většina z nich připadá na evropské národy, které jsou nám hodnotově blízké.
V souvislosti s ekonomickou stagnací klesá spotřebitelská důvěra, míra pozitivního očekávání budoucnosti… Jak moc je v Čechách to, co Václav Havel nazval blbá nálada? Co se s tím dá dělat? Je to racionální nebo jen vyhnané pesimismem a negativním informováním v médiích?
Asi nikdo nedokáže změřit míru „blbé nálady“, protože sám ten název je geniální v tom, že nelze přesně říct, co znamená. Ekonomické chování je ze značné části podmíněno množstvím a formou informací, které jsou dostupné jednotlivci. Tyto informace dnes přicházejí z médií a od ostatních lidí, kteří je mají také z médií a od ostatních. Bylo by ale velmi jednoduché vinit média z negativismu, ostatně pokud byste na Vašem serveru začali psát jen pozitivně, byl by to patrně velký risk. Domnívám se, že existují dvě cesty, jak se tyto informace mohou stát pozitivními.
První možnost je taková, že pozitivní informace začne produkovat politická a vůbec veřejná sféra a tím i média sama od sebe. Druhá možnost je, že stále více lidí bude negativními vstupy přesyceno do té míry, že je jednoduše odmítne, a veřejné sféře nic jiného nezbude. Je pravděpodobné, že jsme blízko druhé variantě. Ostatně když se vrátíme k výsledkům voleb a úspěchu hnutí, které si založil zmíněný miliardář, všimněte si, že neměl jediné negativní téma. Nemyslím si, že by uspěl stejnou měrou, kdyby říkal, že je „proti“. On byl pro. Lidé chtěli někoho, kdo bude pro.
Kdo je Vojtěch Bednář (nar. 1979)
Sociolog, manažerský a mediální poradce, lektor, pedagog a spisovatel. Pomáhá jednotlivcům a organizacím v komunikaci s médii, s veřejností i uvnitř společnosti. Působí jako odborný konzultant v oblasti manažerských kompetencí, motivace zaměstnanců, pořádá odborné semináře. Je autorem řady odborných publikací. Na filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci vystudoval sociologii a žurnalistiku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
