Ještě se zastavme u vaší návštěvy Sýrie: Chtěla jste se podívat na místo, kde náš premiér Babiš chce postavit zařízení pro sirotky. Co jste tam viděla? A jak místní úřady jeho iniciativu přijímají?
Už jsem to popisovala: Ono tam k vidění fakticky nic moc není. Je to hrbolatý pozemek na svahu pod fakt širokou čtyřproudou silnicí, se zavedenou elektřinou a vodou, asi 30 kilometrů západně od Damašku a na bývalé „dobré adrese“. Před válkou si totiž v okolních kopcích začali stavět syrští byznysmeni honosné vily, aby si užili klidu od velkoměsta i čerstvého vzduchu. Vesměs zůstaly rozestavěné, rozeseté po okolních kopcích. A hned vedle je vesnička, z níž bylo slyšet štěkání psa a kokrhání kohouta. Typická idylka. Nevím, jestli se ty rozestavěné objekty dostaví, ale v zásadě proč ne. Možná to tam znovu celé ožije.
Těmi „místními úřady“ myslíte třeba syrskou vládu? Myslím si, že Babišovu iniciativu jednoznačně vítají, ale kvůli západním sankcím je celý projekt držený v čistě humanitární rovině, probíhá přes Červený kříž a Červený půlměsíc, které jsou z principu neutrálními organizacemi, a tak oficiální Damašek do ničeho – přinejmenším navenek – nezasahuje. Čili vše jistě nějak běží, ale nejvíc jsem se o projektu dozvěděla tady, z občasných oznámení samotného premiéra Babiše. Lze ale předpokládat, že výsledek projektu očekávají s napětím i další evropské země, protože Babiš svým způsobem prošlapává cestičku „minovým polem“ evropských a amerických sankcí, a pokud se mu to podaří, vyrazí na rekonstrukci Sýrie v jeho stopách i mnozí další. Takže uvidíme.
Fotogalerie: - Proti NATO
Médii procházejí informace o posledním útoku na Islámský stát. Respektive na jeho poslední baštu. Nebylo už těch „posledních útoků“ nějak moc? Jinak, na vyřešení čeká ještě severozápadní část Sýrie. Zde se dle našich médií bojí místní, že jsou v pasti: Z jedné strany Asadova vojska, z druhé Tureckem obsazená oblast. Hrozí zde masakr?
Jistě, všechny ty „poslední útoky“ už opravdu znějí úsměvně, ale důležité je si uvědomit, že mají svůj hluboký propagandistický význam. Ne že by se tam kdesi v posledním „výklenku“ východní Sýrie nehrálo o málo. Vždyť USA celou svou ilegální okupaci Sýrie zdůvodňují právě „bojem proti Daeši“ čili čím déle se bude bojovat, tím déle si Američané sami pro sebe odůvodní své vojáky v Sýrii. Bez Daeše ztratí i své vlastní opodstatnění a budou se muset stáhnout. Tedy, alespoň čistě v teorii, protože Trump sice odsun požaduje už dlouho, ale naráží na Pentagon, kterému se ze Sýrie nechce. A dokud je Daeš, tak je to pohodlné a nemusí se krkolomně vymýšlet další záminka k ilegální okupaci Sýrie. I proto všechny ty proklamace amerických generálů a politiků, že „Daeš zase zvedne hlavu“ a tak podobně, proto všechny ty zprávy v tureckých médiích, které nyní – po letech, kdy Daeš nadšeně hájily – horlivě sledují, jak si Američané přesouvají vybrané teroristy z východu Sýrie do uprchlických táborů v Iráku, Jordánsku nebo ke „svým“ Kurdům, aby je prý měli připravené k případnému „dalšímu použití“…
Na druhou stranu platí, že ať už bude Daeš na východě Sýrie formálně poražen dnes nebo za týden nebo třebas i za měsíc nebo rok, je to v podstatě jedno. Terorismus vycházející z nějaké fanatické ideologie beztak nelze porazit, lze jej jen udržovat v nějakých mezích. Pro infotainment v televizních zprávách jsou sice „poslední boje“ na východě Sýrie vděčné téma, ale svým způsobem naprosto mimoběžné. Nedůležité z hlediska celkového vývoje. Kudy se „válka v Sýrii“ bude ubírat dál, opravdu nezávisí na tom, jestli je kdesi hluboko v poušti ještě nějaký Daeš a u něj nějací Američané se „svými“ Kurdy, ale na politických tazích v Damašku, Ankaře, Teheránu, Rijádu, Abu Dhabí, Ammánu nebo samozřejmě v Moskvě. Američtí vojáci tam kdesi sice jsou, ale je jich tak málo, že v celkovém obrazu nehrají zásadní roli, a stejně dříve nebo později odejdou. Rozhodovat bude geopolitika a politika regionu.
A co se týče severozápadu Sýrie čili provincie Idlíb, tak ten je pod kontrolou syrské frančízy Al-Káidy a ta po celou dobu války žila díky finančnímu, zbrojnímu a mediálnímu sponzoringu ze Západu, z Perského zálivu, ale především z Turecka. Turecko si ostatně v Sýrii „páslo“ a „pase“ spousty džihádistických skupin, takže bych dnes asi nepoužila obrat, že je Idlíb „v pasti“ mezi Asadem a Tureckem. Myslím, že úplná „past“ to není a přes hranici do Turecka už dávno utíkají džihádisté, kteří už někdy od podzimu každým dnem očekávají ruskou a syrskou ofenzívu. Ankaře se ji prozatím stále daří odkládat, neboť Rusku pořád slibuje, že ty své džihádisty nějak zpacifikuje, ale potíž je v tom, že je mezi nimi mizivé procento Syřanů nebo Turků, většinu tvoří fanatici z celého světa, kteří se – podobně jako teroristé z Daeše – už fakticky nemají kam vrátit, a tak se připravují na to, že zemřou v boji. Opravdu bych nijak zásadně nerozlišovala mezi Al-Káidou a Daešem – myslím, že největší rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že Al-Káida své vraždění a popravy nenatáčí na video a nedává je světu na odiv, ale jinak si navzájem „nemají co vyčítat“.
Mimochodem, včera mě pobavilo prohlášení Člověka v tísni, jak usilovně právě v oblastech pod kontrolou Al-Káidy pomáhá… Neuvěřitelné. Člověk v tísni během syrské války působil výhradně na džihádistických územích, což je samo o sobě hodně podivná humanitárnost. A pokud nyní působí v Idlíbu, tak musejí s teroristy a jejich „úřady“ spolupracovat. Jinak tam prostě fungovat nemohou, protože Al-Káida na tomto území zavedla svou „státní správu“. A je to pořád ta samá Al-Káida. Pamatujete ještě Usámu a všechno to, co měl údajně napáchat, ne? A Člověk v tísni se Idlíbem ještě chlubí, i když současně cudně tutlá, že v Idlíbu nějaká Al-Káida vůbec je. To jsme to fakt humanitárně dopracovali…
Vítáte návrat Ivana Langera na scénu, byť jen regionální?Anketa
V Kataru probíhají neveřejné rozhovory s Tálibánem o ukončení vleklé války v Afghánistánu. K čemu zatím dospěly? Je pravda, že Američané v jejich zájmu nevedou Tálibán jako teroristickou organizaci? A co slova našeho prezidenta Zemana, že „s teroristy se nevyjednává, s teroristy se bojuje“ a že Tálibán znovu z Afghánistánu udělá základnu pro terorismus?
Prezident Zeman má ve zvyku pohlížet na islámský svět opravdu bizarně a po letech už nemám chuť to nějak komentovat. Bylo by to zbytečné, protože mám dojem, že se už nezmění, i když podle mého musí mít dost informací, aby vše viděl reálně. A co víc, svým významem nejsme země „rozhodující“, a tak je vlastně jedno, co si tady prezident říká a jak daleko to má ke skutečnosti. A rozhovory v Kataru to jasně dokládají. Zatímco český prezident by „bojoval do aleluja“, Američané po 18 letech dojednávají podmínky aspoň trochu důstojného odchodu, čímž fakticky uznávají porážku. Oni to sice budou zkoušet vydávat za jakési „taktické vítězství“, ale je to prostě prohra. No a co? Tak jsme prostě se svými moderními zbraněmi a letadly a tanky nedokázali porazit vousaté maníky v sandálech a s kalašnikovy, pro které je boj proti okupantům naprosto vším. Západ je kdysi podporoval v boji proti Sovětům, a když zjistil, že to nejsou žádné loutky, tak se do nich pustil sám – a prohrál.
Nejsme v tomto ohledu první, čistě z hlediska obyčejných Afghánců ale doufám, že budeme poslední. Jasně, Tálibán v mnoha ohledech vrátí zemi do náboženského středověku, ale co s tím dneska asi tak naděláme? Třeba potřebují čas, prostor, ale hlavně mír, aby si spoustu věcí začali řešit sami mezi sebou, bez nejrůznějších „bledých tváří“ a jejich okupací.
Tato agenda se řešila i na oslavách našeho členství v NATO. Tam ale převažovaly vzletné věty o spojenectví, ukotvení na Západ a věčné bezpečnosti. Jak se vám oslavy líbily? Radujete se z toho, že jsme v NATO? A bylo dobře, že pražská radnice vyzdobila tramvaje a v metru pouštěla hlášení o tom, že primátor za Piráty se z NATO raduje?
Zrovna jsem se vracela ze Sýrie, takže naše zdejší „oslavy“ NATO šly naštěstí mimo mě. Nicméně, už předevčírem mi kamarádi, co jeli metrem, „očima navrch hlavy“ popisovali toho Hřiba a jeho nadšenou proklamaci… To zůstává rozum stát. Piráti a takováhle militaristická oslava zahalená do řečí o míru a bezpečnosti. Už dlouho mám pocit, že naši Piráti na rozdíl od těch rebelských a antimilitaristických pirátů západních jsou jen „odredovaná“ klasická neoliberální parta, a tohle mě v tom jen utvrdilo… Fakt sranda.
Přijela Madeleine Albrightová, která uvedla, že Češi si dostatečně neváží toho, co vykonal Václav Havel. Neváží? Co jinak říci k osobě někdejší americké ministryně zahraničí? Často se kritizuje její angažmá v kosovské krizi, ale nechránila tenkrát pouze albánské obyvatelstvo vražděné Miloševičem?
Víte, když přijde řeč na paní Albrightovou, vždy si vzpomenu na všechny ty teze, podle kterých by s větším počtem žen ve vysoké politice svět vypadal jinak. Míněno, že líp. A zrovna paní Albrightová, která prosadila odtržení Kosova od Srbska a pak si ho lukrativně zprivatizovala, se mi vždy připomene svým kývnutím na otázku, že sankce proti Iráku stály za to, i když vedly ke smrti půl milionu – půl milionu! – iráckých dětí, kterým se nedostalo léků… Když si k tomu přidáte Condi Riceovou, Hillary Clintonovou, která se radovala ze zničení Libye a ubití tamního Kaddáfího, což ve finále otevřelo dveře migrační krizi do Evropy, na Samanthu Powerovou, na Theresu Mayovou, Angelu Merkelovou s jejím pozváním migrantům… Říkám si, ano, víc žen ve vrcholné politice svět změní. Ale možná paradoxně k horšímu… A co se týče nynější Albrightovic návštěvy v Praze, z níž jsou někteří klasicky v trvalé extázi, nabízí se omleté – „řekni mi, s kým se přátelíš, a já ti řeknu, kdo jsi“…
Nějak drhne Brexit. Ještě víc než předtím. Vsadila byste si spíše na Brexit bez dohody, nebo nové referendum? Že by nakonec Brexit vůbec nebyl?
Přiznám se, že už to moc nesleduji, respektive nesleduji to hlavně proto, že už jsem dávno ztratila nějakou „nit příběhu“ a nevyznám se v britských reáliích natolik, aby mi dnes ještě něco dávalo smysl. V každém případě je ale jasné, že „Brusel“ si celou situaci užívá, neboť tím všem nespokojencům dává okatě najevo, jak dopadnou, když se budou chtít trhnout. A přitom by se zdálo, že v demokracii je možné někam vstoupit a pak i vystoupit, shodne-li se na tom většina. A ono to tak očividně nefunguje. Jako kdybyste se dostali fakt na blbý film, chtěli odejít a zjistili, že vás tam zamkli, abyste to dokoukali až do konce…
Nechceme kafrat našim sousedům do jejich voleb. Ale co říkáte na slovenskou kandidátku Zuzanu Čaputovou? Chválí ji v Respektu, chválí ji Karel Schwarzenberg, chválí ji Tomáš Halík... Je to důvod ji chválit také?
Neznám paní Čaputovou, i když je vcelku očividné, že když jí fandí vámi zmínění lidé a redakce, musí mít určité své „špecifícke“ hodnoty. No, tak si Slováci zvolí Kisku v sukních. A co má být? Svět se tím fakt nezboří. On si mezitím poběží svou cestou a žádná paní Čaputová tomu zabránit nemůže…
Co bychom v příštích dnech měli sledovat?
Cokoli, událostí je každý den přehršel. Svět na první pohled vypadá sice chaoticky, ale ve skutečnosti se vcelku přehledně vydělují dva směry – jeden tvrdošíjně jede v zaběhnutých, ale drhnoucích kolejích Západu, druhý směřuje do Eurasie…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
