Mezi vrcholnými sociálními demokraty působí rozčarování fakt, že jednání o vládě se zvrhla v podstatě jen na „boj o koryta“. Diskuse o tom, co bude vláda dělat, a co se z programu podaří prosadit pro lidi, zcela nahradily úvahy o tom, jak do vlády dostat poslance Evropského parlamentu Miroslava Pocheho (ČSSD). Podle jednoho z místopředsedů strany, který si nepřál zveřejnit své jméno, by strana nyní měla řešit především návrh státního rozpočtu na příští rok. Nyní se na meziresortní úrovni odehrává důležitá část přípravy rozpočtu, který bude vláda na podzim předkládát ke schválení do Sněmovny. „Pokud se nepodaří dohodnout dost peněz pro ministerstva, která budou spravovat soc. dem. ministři, což se rozhoduje nyní, kdy se jedná o velikosti přídělu do kapitol, tak jdeme do vlády úplně zbytečně. Bez peněz se nám tam nepodaří nic prosadit,“ konstatoval místopředseda ČSSD.
Jenže místo diskuse o projektech, které by měly být z rozpočtu v roce 2019 financovány, se ve vedení strany diskutuje o europoslanci Pochem. Už samotná jeho nominace budí odpor nejen u prezidenta republiky, který prohlásil, že jej ministrem zahraničních věcí nejmenuje, ale i u opozičně smluvních komunistů.
Těšíte se na vládu ANO a ČSSD s podporou KSČM?Anketa
Předseda ČSSD Jan Hamáček se zřejmě Miroslavu Pochemu cítí velmi zavázán za pomoc při zvolení do čela strany. Bez hlasů pražských delegátů, které mu dodal Poche, by Hamáček v druhém kole volby neporazil Jihočecha Jiřího Zimolu, který jej na počet hlasů v první kole volby předstihl. „Takže na předsednictvu a politickém grémiu se furt řeší, jak toho Pocheho do vlády dostat. Hamáček pod vlivem pražských právníků přichází s dost obskurními taktikami. Nejnovějším nápadem je požadavek, aby strana přinutila premiéra Andreje Babiše (ANO) podat na prezidenta republiky kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu, pokud Pocheho nejmenuje ministrem,“ prozradil další z členů vedení strany, který si rovněž nepřál uvést své jméno.
Sami poslanci tento nápad považují za „křeč“. Ústava v článku 87 odst. 1 písm. k) stanoví, že Ústavní soud rozhoduje spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy. Z čistě právního hlediska by se tedy předseda vlády jako ústavní orgán mohl na Ústavní soud obrátit se žádostí, aby Ústavní soud rozhodl, jestli je prezident republiky povinen jmenovat kandidáta, kterého mu na ministra navrhne. Problém je ovšem ve vynutitelnosti rozhodnutí. „I kdyby Ústavní soud rozhodl, že prezident musí jmenovat ministrem toho, koho mu premiér navrhl, tak je otázka, kdo by prezidenta přinutil jmenovací akt provést. To si snad myslí, že by na něj poslali exekutora, aby mu násilím vedl ruku po papíře při podpisu jmenovacího dekretu?“ smál se poslanec ČSSD při vysvětlování problému. Dodal, že takového exekutora by do Hradu stejně ani nepustila Hradní stráž.
Fotogalerie: - Babišův druhý pokus
Konstrukce, kterou Hamáčkovi připravili pražští právníci, má podle něj zásadní slabinu. „Naše Ústava v době její tvorby byla na žádost Václava Havla koncipována tak, že prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný. Proti jeho rozhodnutí není téměř ve všech případech žádný účinný opravný prostředek. Ani proti jeho nerozhodnutí,“ konstatoval jeden z mála poslanců ČSSD s právnickým vzděláním, který si rovněž nepřál zveřejnit své jméno. Upozornil, že v Ústavě je jen jediný případ, kdy někdo může opravit nesprávné rozhodnutí nebo nerozhodnutí prezidenta. „V článku 87 odst. 1 písm. l) byla zakotvena možnost, že Ústavní soud rozhoduje o opravném prostředku proti rozhodnutí prezidenta nevyhlásit referendum o vstupu do EU. Zákon o Ústavním soudu toto ustanovení dále rozvíjí tak, že pokud by plénum Ústavního soudu dospělo k názoru, že prezident republiky referendum nevyhlásil, ačkoli tak učinit měl, tak mu byla dána pravomoc referendum vyhlásit místo prezidenta. Referendum by pak bylo vyhlášeno zveřejněním nálezu Ústavního soudu ve Sbírce zákonů,“ vysvětlil poslanec. Toto ustanovení se do Ústavy dostalo až dodatečně při jedné z novel souvisejících se vstupem ČR do EU. V Parlamentu zřejmě panovala obava z toho, že by tehdejší prezident Vácalav Klaus starší (ODS) mohl vyhlášení referenda sabotovat. Proto byl do Ústavy v tomto jediném případě vložen opravný prostředek proti rozhodnutí prezidenta. Který je ovšem už „zkonzumovaný“.
„Tím ale zákonodárce jasně pozitivně vymezil dva režimy. V jednom případě je jasně stanoveno, kdy lze proti rozhodnutí prezidenta podat opravný prostředek a kdo jej spravuje – v tomto případě Ústavní soud. Tím, že zákonodárce tuto možnost nedoplnil i k ostatním pravomocem prezidenta, právně nastolil situaci, že proti všem ostatním rozhodnutím není opravný prostředek možný,“ upozorňuje poslanec. Kdokoli samozřejmě může podat žalobu. V tom není nikdo omezen. Ale Ústavní soud ji v případě sporu o jmenování ministra s největší pravděpodobností odmítně jako nepříslušnou. A když neodmítne, tak stejně není možnost, jak to jmenování vynutit.
„Reálně je prezident pod jedinou sankcí. Parlament jej podle článku 65. odst. 2 může žalovat u Ústavního soudu nejen pro velezradu, ale i v případě závažného porušení Ústavy. Jenže k tomu je třeba 3/5 obou parlamentních komor. A to v tomto případě reálně nikdo nedá dohromady,“ kosnatoval poslanec za ČSSD. Dodal, že sám by pro podání ústavní žaloby v toto případě rozhodně nehlasoval.
Miroslav Poche však není jediným kandidátem na ministra, který mezi sociálnědemokratickými zákonodárci nebudí nadšení. Spustu pochybností budí v podstatě celá navržená vládní sestava s výjimkou předsedy Jana Hamáčka. „ČSSD má ve Sněmovně i v Senátu dost zkušených politiků, kteří mají přímý mandát od voličů. Vedení strany místo nich navrhuje nové lidi, kteří neprošli testem voličů,“ konstatoval předseda senátního výboru za ČSSD, který si nepřál zveřejnit jméno. Za velký problém přitom považuje, že s výjimkou Miroslava Tomana, který již byl ministrem úřednické vlády, nikdo z nich nemá zkušenosti ani s fungováním ministerstev, ani s jednáním o zákonech v Parlamentu. „Nejméně rok se to budou učit. Což je dost dlouhá doba,“ upozornil senátor. Legislativní proces je podle něj velmi složitá věc. Opozice je na vládu hodně nabroušená a bude předvádět řadu procedurálních fíglů. „Když je ministr nezná a neví jak jim čelit, tak mu může spadnout pod stůl i dobrý návrh zákona,“ varoval senátor.
Další ze senátorů, který si nepřál zveřejnit své jméno, zase varoval před tím, že ministři bez poslaneckého nebo senátorského mandátu budou něco jako „kapesní ministři“. Dlouho se podle něj řešily různé pojistky proti prehlasování ČSSD ve vládě a v Parlamentu za pomocí části opozice. Celé to však asi bude k ničemu. „Nikdo z ministrů, kteří nemají parlamentní mandát, se neodhodlá na protest proti postupu Babiše a jeho ANO podat demisi. Museli by totiž jít do civilu,“ upozornil senátor. „Takže hrozí, že z nich budou takoví kývači. A že ČSSD bude Babišovi jen dělat ve vládě křoví,“ varoval senátor.
Podobné názory zaznívaly v anketě i od poslanců za ČSSD. I jim vadí nízká odborná připravenost adeptů na ministry. „Přítel Krčál vede domov důchodců. Část agendy ministerstva práce a sociálních věcí tedy zná z praxe. Jenže to je málo. Aby nás voliči po příštích volbách neposlali mimo Parlament, tak by bylo nutné urychleně zrušit celou sociální ‚deformu‘ ministra Drábka (TOP 09),“ konstatoval poslanec za ČSSD. Na to by se podle něj hodil spíše někdo, kdo dlouhodobě působil třeba v odborech, nebo v jejich odborných strukturách. „O zapůjčení nějakého experta z ČMKOS se přitom v určitou dobu jednalo. Nevím proč nakonec nedošlo k dohodě,“ konstatoval poslanec.
Velké oblibě se mezi zákonodárci za ČSSD netěší ani kandidát na ministra kultury Antonín Staněk. Ten je sice poslancem a zkušeným komunálním politikem. Už však stihl předvést, že o kultuře toho moc neví. „Plete si spisovatele a herce, což se ukázalo v případě nominace Karla Sýse na státní vyznamenání,“ konsntatoval jeden ze jeho kolegů z poslaneckého klubu. Dodal, že Staněk vůbec netuší o temných proudech, které jsou pod povrchem kultury. „Ono to není jen ministerstvo pro správu knihoven a státních zámků. Pod kulturu spadají i velmi konfliktní věci jako autorský zákon či památkový zákon,“ upozorňuje poslanec. V oblasti autorského práva jde o velké miliardy, kolem nichž probíhá ostrý boj. „Ne nadarmo se největšímu kolektivnímu správci přezdívá OSA-nostra. Tahle parta má ministersvo dobře promazané a používá jej jako svého sluhu. A mezi lidmi není zrovna populární,“ upozorňuje. Lidi už výběrčí poplatků považují za vážný problém. Což podle něj dokládá mimo jiné i zvolení Pirátů do Parlamentu. „Nový ministr by měl problematiku velmi dobře znát, jink hrozí, že si jej ministerští úředníci ochočí a udělají z něj dalšího slouhu OSA. Jenže nyní máme ve Sněmovně Piráty, a ti si určitě nezkušeného ministra při projednávání autorského zákona namažou na chleba,“ varuje poslanec.
V průběhu času mezi zákonodárci dost poklesla chuť se na vládě s Andrejem Babišem přímo podílet. „Poslanci zjistili, že v opozici není špatně, pokud je vláda slabá. „Dnes si můžeme hlasovat jak chceme – jak to cítíme. Až budeme ve vládě, tak budeme muset hlasovat jak chce Babiš,“ přiznal jeden z poslanců, který ve Sněmovně působil již v minulém volebním období. Dodal, že i noví kolegové si už stihli vyslechnout historky, jak Andrej Babiš na vyjednavače z klubu vytahoval různé složky údajně kompromitujících materiálů – jako v případe exposlance Ladislava Šincla (ČSSD). S cílem donutit je, aby klub hlasoval koaličně pro to co navrhuje ANO.
Podle sněmovního veterána se ministři vlády v demisi nyní chovají vůči poslancům slušně, protože vědí, že je potřebují pro schválení zákonů. „Když někdo něco potřebuje vyřídit na ministerstvu, tak jsou páni ministři samá ochota. Vědí, že sami nemají hlasy na protlačení zákonů, a tak se tváří vstřícně. Ale až budeme ve vládě, tak bude Faltýnek zase furt řvát na předsedu klubu, aby nás postavil do latě. Sklenák z toho byl ke konci minulého volebního období úplně odrovnaný,“ vzpomíná zkušený poslanec.
Asi polovině poslanců za ČSSD by nejvíce vyhovovalo pokračování současného stavu. „Do vlády s Babišem se fakt hrne jen Hamáček a ti jeho navržení ministři,“ uvedl jeden z členů poslaneckého klubu ČSSD. Klub podle něj nakonec vládu, pokud bude jmenována, při hlasování o důvěře podpoří. „Všichni se v tuto chvíli nejvíc bojí předčasných voleb. To by pro nás asi byla konečná,“ vysvětlil poslanec. Řada poslanců má však vážné obavy z toho, že předčasné volby nakonec budou stejně. Celý průběh jednání s Babišem podle nich působí dojmem, že on chce co nejdéle vládnout sám. A že stejně bude chtít udělat předčasné volby v červnu příštího roku– společně s volbami do Evropského parlamentu. Prý si od toho slibuje, že klesne počet stran ve Sněmovně a jemu se bude pohodlněji vládnout. „Mezi těmi, kdo se mohou ocitnout mimo, může být i ČSSD,“ upozornil poslanec s odkazem na vývoj preferencí.
Podle řady sociálních demokratů je jediným, kdo skutečně chce vládu ANO+ČSSD podpořenou komunisty, prezident republiky Miloš Zeman. „Údajně proto, že se v televizi vsadil se Soukupem o láhev kořalky, že tu vládu prostě postaví,“ konstatoval poslanec. Proto prý tak tlačí na ustavení vlády ještě nyní. I když existuje řada rozporů mezi účastníky budoucí vlády.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Kunštek
