„Už jsem někde napsal, že tentokrát ani nešlo o soupeření Miloše Zemana s protikandidáty, ale doslova o ‚válku médií‘ proti Zemanovi,“ zamýšlí se nad výsledky voleb politolog Zdeněk Zbořil. „O jeho ‚tažení na Východ‘ bylo napsáno tolik nesmyslů, že kdyby si je přečetl třeba čínský prezident, neprojížděl by se v královském kočáře po Londýně, ani by nejel za Barackem Obamou do Washingtonu. Útočnost některých médií i jednotlivců byla tak intenzivní a vulgární, že zabránila mnoha kritikům Miloše Zemana vystupovat na veřejnosti,“ dodal. „Nechci tvrdit, že tato agresivita byla řízena z nějakého politického zákulisí (i když i to je možné), ale byla tak monotónní, že si její účinkující neuvědomili, že také mohou nudit. Kde vlastně skončila třeba Kroměřížská výzva, která se ani po dvou letech nedokázala včas dohodnout na jednom kandidátovi? Nevěřím ani na snad chystanou ‚tyrkysovou revoluci‘, ale to ještě neznamená, že někteří lidé se nechtějí považovat za revolucionáře. Až se zdá, že za tak bláznivými nápady stojí Putinovi ovlivňovači nebo nějaký tajemný ruský oligarcha,“ poznamenal Zbořil.
Těch, kteří dlouhodobě kritizovali Miloše Zemana, byla spousta. Ale kdo nejvíc pomohl Jiřímu Drahošovi k zisku 48,63 procenta hlasů? „Na tuto otázku neumím odpovědět, respektive neumím označit osobu, která by se nějak výjimečně zasloužila. V novinách, a někdy i v ČT, radikálně vystupoval Petr Pithart a jeho bývalý blízký spolupracovník Jaroslav Veis, ale ani oni nevynikali nad zástup. Snad nejsnaživější byl Michal Horáček, který ve druhém kole nabídl panu Drahošovi i materiální podporu, ale dovolil bych si tvrdit, že mu mohl být prospěšný i svou určitou politickou kreativitou, která byla řádově vyšší než u dalších kandidátů,“ reagoval Zbořil.
Bývalý předseda TOP 09 Miroslav Kalousek aktuálně odmítl blahopřát prezidentovi ke zvolení, což na sociální síti vysvětlil takto: „Několik z vás mi vyčetlo, že jsem negratuloval vítězi voleb. Nejsem pokrytec. Neumím blahopřát falešnému hráči, který mě používal jako bubáka, když měl strach, že mu nestačí ‚hordy migrantů valících se do země‘.“ A jak se podepsal Miroslav Kalousek v uplynulých letech na vnímání prezidenta Miloše Zemana v očích voličů? Používal ho Zeman jako „bubáka“? „Myslím, aniž jsem to statisticky sledoval, že pan prezident Zeman častěji mluvil o panu Bakalovi než o panu Kalouskovi. Miroslav Kalousek byl spíš ‚bubákem‘ Andreje Babiše, ale Zeman se raději zajímal o kováře než o kovaříčka. Spíše bych řekl, že Zemana jako strašáka a toho, kdo ohrožuje demokracii a právní stát v ČR, používal ve svých verbálních eskapádách pan Kalousek. Také to slovo pokrytec, které pan Kalousek použil k sebeprezentaci, není možná namístě a nevím, koho jím chtěl přesvědčit, že právě on jím není,“ popsal politolog.
I hrubé urážky voličů sehrály svou roli
Doktor Zbořil popsal i to, jaký vliv na výsledek hlasování mohla mít média. „Pětileté ostřelování Miloše Zemana jako politika i jako prezidenta ČR, o které si několikrát i sám řekl, bylo až nechutné. Nakonec se ukázalo, že podobně jako při frontálním útoku na Andreje Babiše a jeho ANO 2011 v parlamentních volbách byl efekt, jak se dnes říká nepěkně, kontraproduktivní,“ uvedl Zbořil. „Zejména pak až hrubé urážky voličů (od zbavení je volebního práva až po jejich degradaci z občanů na obyvatele atd.) sehrály svou roli, kterou si dnes, ve dnech bojů o interpretaci výsledku voleb, mnozí nechtějí přiznat. Nejen média tištěná nebo audiovizuální, ale i tradiční médium, jako je divadlo a jeho personál, se prezentovalo aktivisticky a bude zajímavé sledovat, jak budou pokračovat ve snaze naplnit výzvu Jiřího Bartošky k občanské neposlušnosti nebo, jak říká jiný z podobné branže, ‚realizovat model roku 1989‘,“ dodal.
Na závěr kampaně pak přišly televizní debaty. Prezidentskou debatu v České televizi zhodnotil doktor Zbořil takto: „Podle ohlasů na poslední rozhovor obou kandidátů se zdá, že ty 2,6 mil. diváků bylo spokojeno. Ve skutečnosti to nebyla diskuse nebo polemika, ale zkoušení. Pochválená paní moderátorka popravdě nemoderovala, tj. nemírnila bouřlivou diskusi, ale kladla oběma pánům otázky, na které oni odpovídali jako ve škole. A pokud se jí to zdálo potřebné, sama ještě odpovědi upřesnila svou závěrečnou poznámkou. Proto nedošlo k velkému jiskření intelektů obou ‚zkoušených‘, a pokud se jim podařilo z tohoto modelu, typického pro besedování na ČT 24, uniknout, ukázalo se, že oba pánové umějí přemýšlet a mluvit o politice.“ Politolog ještě doplnil: „Mně osobně trochu vadila ta ponurá rudolfínská scenérie, která by se snad lépe hodila do filmu Spalovač mrtvol, ale to není důležité. Proti vkusu žádný dišputát.“
Nebezpečné nejsou jen mánie, ale i deprese…
„Nezvítězili jsme, ale neprohráli jsme,“ uvedl, když už bylo vítězství prezidenta Miloše Zemana jasné, kandidát na prezidenta Jiří Drahoš. Věří, že zůstane vlna nadšení ze strany bývalých protikandidátů a těch, kteří „nesli naději a šanci na změnu“. A co se stane s touto vlnou podle doktora Zbořila? „Ještě se o tom nadšení dále zmíním. Ale jen zde a na začátku bych připomněl slova pana dr. Hnízdila o frekvenci výskytu duševních chorob v ČR. Já jsem si z nich vybral upozornění na to, že nejsou nebezpečím jen mánie, ale i deprese, a že se s tím budou umět, třeba i Drahošovi bývalí protikandidáti, vyrovnat,“ uvedl politolog.
Psali jsme:
Jiří Drahoš přislíbil, že z veřejného života neodejde, a pro ihned.cz zmínil, že uvažuje o kandidatuře do Senátu. Politickou stranu zakládat nechce. „Těm slovům pana Drahoše jsem rozuměl tak, jak je řekl. Nehledal bych za nimi nic rafinovanějšího. Věk na senátora má a možná by jako předseda Senátu dělal lepší dojem než jeho předchůdci více nebo méně svázaní s neslavnou politikou KSČ,“ uvedl Zbořil. „Konečně, předseda Senátu PČR je druhá nejvyšší ústavní funkce a stranický kolotoč by pro něho nemusel být žádným velkým nebezpečím. Dokonce by se ani nemusel zabývat nápady pana Kalouska a být senátorem jen za sebe a své voliče,“ doplnil.
Profesor Jiří Drahoš gratuloval vítězi voleb ještě předtím, než byly sečteny všechny hlasy, s úsměvem a za bujarého potlesku. A tak diváka mohlo napadnout i to, že, pokud není tak dobrý herec, třeba ho výsledek voleb skutečně příliš nezarmoutil. „To jste mne překvapila, protože já jsem si v té první chvíli myslel to samé. Samozřejmě, že to mohlo být způsobeno uvolněním z napětí ze ‚shromažďování energie‘ během celé volební kampaně. Sám jsem nikdy nic podobného nezažil, ale vím, že lidé, kteří jsou dlouhodobě vyšetřovaní a stíhaní policií, či jsou někde na útěku, prožívají větší zatížení, až přetížení organismu (viz stres), než ti, kteří jsou už po odsouzení ve věznici. Je o tom velká literatura českých autorů, kteří zažili padesátá léta 20. stol. A možná bychom si měli uvědomit, že lze politiky a političky posuzovat nejen podle toho, co dělat mohou, ale i podle toho, co musí. Ani zvolení prezidentem není ‚skokem do říše svobody‘,“ říká Zbořil.
Analytik Štěpán Kotrba v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz uvedl: „Většina posledních voleb je vzkazem, respektive budíčkem pro pražskou (a brněnskou) ‚kavárnu‘, že politická realita začíná 20 km za hranicí Prahy a v jejich sociální bublině neexistuje. Málokdo z Prahy dokáže tento vzkaz přečíst.“ Jenže, proč se tak liší uvažování lidí v Praze nebo v některých velkých městech od těch, kteří bydlí v menších obcích? „Myslím, že to není těžké pochopit. V Praze a ve strukturách na Prahu přisátých se žije lehčeji a s menší odpovědností. Také se zde snadněji vydělávají velké peníze, které pocházejí z jiných zdrojů než jsou ty, které vznikají jako výsledky z někdy až lopotné práce a jejího prodeje na nesnadněji dostupném trhu,“ uvedl Zbořil.
Ještě dlouho se budeme vzpamatovávat…
Výsledky hlasování hovoří jasně. Jenže, kdo je tu vlastně poražený? „Nevím, zda Václav Moravec v dnešních OVM použil slovní spojení ‚rozeštvaná společnost‘ záměrně, nebo zda si ho nevypůjčil odjinud, ale podařilo se mu jím označit hlavního poraženého. A zdá se mi, že z tohoto knock-outu, se budeme dlouho vzpamatovávat a ví Bůh, zda se vzpamatujeme,“ říká Zbořil.
A jsou tu i další otázky: Nalinkovaly volby přesně, kde leží „bojová linie“? Je už teď naprosto jasné, kdo s kým a proti komu? „Myslím, že situace se na bojišti mění každým okamžikem, jak říká klasik (Jaroslav Hašek a jeho Dobrý voják Švejk). A kdo se opozdí o pět minut jako Napoleon u Waterloo nemusí mu být jeho dnešní sláva zítra nic platná. Kdyby se např. zítra konaly senátní volby, jistě by pan Drahoš nejen vyhrál, ale mohl by se bez problémů stát předsedou Senátu, a dokonce přispět k popularitě a významu této stále ještě neoblíbené instituce. Jenže za půl roku může být všechno jinak a politická přátelství nebo vzájemná podpora jsou většinou podmíněné utilitárními zájmy,“ reagoval Zbořil. „Dokonce i z nepřátel se stávají přátelé stejně tak jako z přátel nepřátelé. Snad by si konečně už někdo mohl přečíst a promyslet úvahy Gordona H. Skillinga (psal nejen o Československé „přerušené revoluci“, ale i o Chartě 77 a T. G. Masarykovi jako disidentovi). Doporučoval bych stať o specifické a frakční opozici, o jejím vztahu k hodnotám a k politické moci,“ dodal.
„A pokud jde o podporu z řad ‚politiků‘ některým kandidátům, domnívám se, že byla velice skromná, až žádná. Mnozí se totiž obávali, aby právě jejich podpora nebyla přijata jako nepodpora, a tak snad jedině Václav Klaus mluvil jasně ve prospěch Miloše Zemana. Takže překvapení se nekonalo, ale popravdě útočnost tištěných a audiovizuálních médií byla tak intenzivní, že se za ní leckdo mohl schovat,“ uvedl politolog.
K náladám mezi dvěma znepřátelenými tábory ve společnosti Zdeněk Zbořil také uvedl: „Myslím, že to pan profesor Drahoš řekl přesně. Nahromadila se energie a ta se neztrácí. Nevím, zda všichni víme, že tato energie může způsobit také přírodní katastrofu. Ale věřím, že v regionálních nebo obecních volbách, ve kterých půjde o konkrétní problémy, a nikoli o Hrad, se lidé, občané i ‚obyvatelé‘ budou chovat rozumněji. A pokud jde o svědomí – i tentokrát jsme byli svědky, že je ho většinou pomálu.“
A jaký je hlavní vzkaz, který bychom měli zachytit z těchto prezidentských voleb? „Myslím si, že jen to, jak umějí někteří lidé ‚rozeštvávat společnost‘ (to je výrok z dnešních OVM) a jsou zcela bezskrupulózní. Často se tak sice chovají i na ulicích, obchodech, v MHD, ale když jde o politiku, tak je to až životu nebezpečné. Nechci ani radit, ani varovat, to se, doufám, ode mne už nečeká. Ale chtěl bych na tu zlobu, ať již je antizemanovská, nebo má být jejím terčem kdokoli jiný, upozornit. Historických znalostí toho, jak jsme se uměli nenávidět, máme dost.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
