K nejmenšímu zlu, jak koalici ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL označil prezident Miloš Zeman, zřejmě dokráčí česká politická scéna. Naznačuje to i vyjádření šéfa lidovců Pavla Bělobrádka, který v rozhovoru pro deník Právo prohlásil, že církevní restituce ani firemní daně nebudou na překážku vzniku trojkoalice. Přitom právě o těchto dvou tématech se nejčastěji hovořilo jako o těch, na nichž mohou vyjednávání ztroskotat.
Budoucí koalice by měla mít 111 hlasů a nepůjde tedy o žádnou křehkou většinu, jakou jsme znali z dob Topolánkovy vlády či ze závěru fungování Nečasova kabinetu, když se drolila původní stoosmnáctihlavá koalice. „Pokud skutečně vznikne tato trojkoalice a mluvíme o koalici, jejíž všechny tři strany budou zastoupeny ve vládě, tak si dost obtížně dokážu představit, že by mohla vydržet čtyři roky. Délku jejího fungování ovlivní průzkumy popularity těchto stran během trvání koalice,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Sokol, politolog z Vysoké školy CEVRO Institut.
Hnutí ANO nejspíš nepočítá s vládnutím po celé čtyři roky
Svoji skepsi odvíjí od nováčka v Poslanecké sněmovně. „Myslím, že hnutí ANO pana Babiše určitě nepočítá s tím, že by chtělo vládnout celé čtyři roky a zvlášť v takovéto koalici. Má dvě možnosti. Může se profilovat jako antiestablishmentová strana, která ale těžko může být z této podstaty ve vládě. Nebo se může profilovat jako jakási berlusconiovská Forza Italia, to znamená, že bude chtít vytvořit zdání, že se jedná o velkou pravicovou stranu. Tomu by ale koalice se středovými lidovci a levicovými sociálními demokraty dlouho neprospívala,“ upozorňuje Petr Sokol.
Psali jsme:
„Pevnost koalice bych neodvíjel od počtu mandátů, protože ani Nečasově koalici se nevyplatilo ji odvíjet od síly `stoosmnáctky`, protože ta časem vyprchala. Očekávám ale poměrně silnou vůli lídrů stran, aby koalici udrželi pohromadě. Bohuslav Sobotka stojí a padá s jejím úspěchem, protože na její nezdar se budou těšit jeho protivníci, kteří museli opustit místa ve vedení ČSSD. Také Andrej Babiš potřebuje ukázat svým voličům, že sice sbíral protestní hlasy, ale dokáže je přetavit v konstruktivní program i akceschopnou sílu,“ říká pro ParlamentníListy.cz politolog Lukáš Jelínek.
Z hlediska politické historie jsou Babišovi poslanci nepopsaným listem
Na rozdíl od lídrů považuje za neodhadnutelné poslance ANO a možná i ČSSD. „V poslaneckém klubu hnutí ANO najdete osobnosti jak výrazně levicové, tak výrazně pravicové, takže časem se dá předpokládat určité názorové pnutí. V sociální demokracii si umím představit, že část sobotkovské opozice v poslaneckém klubu se pokusí vzít program jako rukojmí a grilovat Sobotkovu vládu na míře dodržování programu, s nímž šla ČSSD do voleb. Vládu sice předem nepohřbívám, ale bylo by to velmi příjemné překvapení, kdyby dokázala dovládnout do konce celého volebního období,“ přiznává Lukáš Jelínek.
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
Na budoucí trojkoalici totiž mohou čekat podobné nástrahy, kvůli nimž skončily Topolánkova i Nečasova vláda. „Potenciál nestabilního poslaneckého klubu jedné z koaličních stran je možná ještě větší než v Nečasově vládě, protože stále ještě nevíme, kdo jsou – z hlediska nějaké politické historie – poslanci hnutí ANO. To zažilo mnohem větší volební úspěch, než čekalo, takže se do sněmovny dostali poslanci, kteří byli takzvaně pod čarou, s nimiž se nepočítalo, že by se do sněmovny mohli dostat, a není jasné, co od nich lze čekat,“ podotýká politolog Petr Sokol.
Krvavé kompromisy mohou polít oponenty živou vodou
Vyloučit však nelze ani efekt protipředsedovské opozice, jak zažil premiér Mirek Topolánek v případě skupinky poslanců ODS kolem Vlastimila Tlustého. „Vypadá to, že v ČSSD je převaha zcela jednoznačně na straně sobotkovské části ČSSD, ale pokud koalice s ANO a KDU-ČSL vznikne jen za velmi krvavých kompromisů z pohledu sociálně-demokratického programu, tak to může vnitrostranickou opozici polít živou vodou. Záleží na tom, jestli se prohaškovské křídlo poučilo z chyb, které dělal pan Tlustý, jenž byl z ODS postupně vyautován,“ konstatuje Petr Sokol.
S ohledem na obě dvě rizika se může jako rozhodující ukázat postoj hlavy státu. „Právě to, jaké signály nebo jakou energii bude vůči budoucí vládě vysílat prezident Miloš Zeman, se může pro budoucí kabinet ukázat jako klíčové. Jestli se bude snažit s tou vládou kooperovat, aby se řeklo, že za jejími úspěchy stojí i prezident a je to i prezidentova úspěšná vláda, nebo jestli se do toho vládnutí bude snažit dál vsouvat své osobní sympatie a antipatie. Takže Zemanova role tam bude také dost významná,“ domnívá se Lukáš Jelínek, politolog z Masarykovy demokratické akademie.
Podobnost najdou v sociální a hospodářské politice
V budoucí vládě by mohly ČSSD, ANO a KDU-ČSL držet společné zájmy na plnění protikorupčního projektu Rekonstrukce státu, k němuž se před volbami zavázaly. „To deklarovaly všechny tři subjekty, tak je možné, že zpočátku je bude držet pohromadě rozbíjení klientistického systému i zavádění některých prvků přímé demokracie. Naopak tu koalici mohou destabilizovat a rozrušovat daňové záležitosti, záležitosti církevních restitucí. To může být problém,“ zamýšlí se Petr Sokol nad soudržností nejpravděpodobnější vládní koalice.
Vedle protikorupční legislativy a zákonů, které se týkají rekonstrukce státu, lze najít styčné body i v některých aspektech sociální a hospodářské politiky. „Představy sociálních demokratů, lidovců i hnutí ANO byly v tomto podobné a hlavně jiné oproti Nečasově vládě, tak si myslím, že se strany budou snažit velmi okázale ukázat, jak se rozcházejí s tím, jak se v těchto oblastech v posledních letech vládlo. Také na zahraniční politice, i když o ni se většina voličů moc nezajímá, mohou dokazovat rozsah politické změny, ke které došlo,“ míní Lukáš Jelínek.
Od nastavení pravidel se bude chování koalice odvíjet
Naopak očekává, že bude snaha vytěsnit témata, na nichž se koalice nedohodne. „V případě těch vážnějších se tvářit, že neexistují. Takhle mohou dopadnout třeba církevní restituce. U méně významných témat si řeknou, že to je nad rámec jejich koaliční dohody, a tak každá strana bude moci pro prosazování toho kterého tématu hledat spojence ve sněmovně a ty ostatní to nebudou považovat za koaliční nevěru. Bude hodně záležet, jak přísná pravidla a mantinely pro své chování koalice zavede,“ podotýká politolog Lukáš Jelínek.
Ing. Miloš Zeman
Potíž může nastat i ve chvíli, pokud by ČSSD a ANO ve snaze prosadit některý svůj záměr proti vůli KDU-ČSL využila při hlasování Úsvit přímé demokracie, tedy stejně početný poslanecký klub, jako mají lidovci. Tuto možnou hrozbu už v průběhu vyjednávání vytáhl na světlo předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Ostatně podobnou taktiku využívala vláda Jiřího Paroubka, když ČSSD schvalovala potřebné zákony nikoli po dohodě s koaličními partnery, ale s podporou KSČM.
Ponižování od větších stran si lidovci nejspíš líbit nenechají
„Už teď představitelé KDU-ČSL připouštějí, že problémem jejich strany je nálepka, že chtějí být vždy ve vládě a u moci. Pokud by se tedy nechali ponižovat v nějaké koalici, kde by si větší koaliční strany občas povolaly někoho jiného na pomoc, tak si myslím, že v zájmu udržení nějaké popularity KDU-ČSL by lidovci měli z takové koalice téměř okamžitě vystoupit. Právě z obav, aby k tomu nedošlo, to ti velcí koaliční partneři stěží budou dělat,“ myslí si politolog Petr Sokol.
Stejného názoru, že by si lidovci takové chování neměli nechat líbit, je i Lukáš Jelínek. „Jejich hlavním životním zájmem teď není, aby byli ve vládě. Dokonce by pro ně mohlo být v určitém okamžiku i atraktivní odejít do opozice, takže takové nevěry by si měly ty dvě větší koaliční strany rozmyslet,“ doporučuje politolog a zdůvodňuje to tím, že Úsvit přímé demokracie jakožto možný záskok za KDU-ČSL je nejhůře odhadnutelný subjekt, který usedne ve sněmovně, a spoléhat se na to, jak se vyspí ten který den jeho poslanci, by bylo značně riskantní.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
