Co čekat od rozčepýřeného a hubatého premiéra Velké Británie? Tedy kromě komických výstupů? Většinu v parlamentu má chatrnou a většinu pro Brexit ještě chatrnější. Co zlého může udělat Bruselu a co zlého může Brusel udělat Británii?
Ono to vypadá, jako by se opakovala situace z časů „tandemu“ Thatcherová–Reagan, kdy se USA a Británie (a obráceně) navzájem ovlivňovaly a pinkaly si nápady a politické kroky. Dnes tu máme Johnsona s Trumpem, kteří se mohou doplňovat a podporovat, protože je spojuje nejen způsob vystupování a komunikace, ale především mnoho myšlenek. A mimo jiné se shodují v názoru na EU, takže si lze vcelku vsadit, že Johnson (s Trumpem v zádech) bude o Brexit (i bez dohody) opravdu usilovat. Tvrdí, že tak učiní do posledního října, takže už na nějakou jistotu nebudeme muset čekat až tak dlouho.
Je vcelku jasné, že Brusel bude Británii házet klacky pod nohy, co nejvíc jich kde schrastí. Hraje se přece o precedent. Pokud Británie opravdu odejde, a především, pokud nějak ekonomicky uchopitelně přežije první rok dva mimo EU, může to být pobídka pro další nespokojené země, aby následovaly.
Je ale samozřejmě otázka, jak bude budoucí Británie vypadat vnitropoliticky, společensky. Je třeba mít na paměti, že Johnsona do čela vlády volilo 160 tisíc členů Konzervativní strany, což je samo o sobě hodně nereprezentativní. A z těch členů strany je víc než polovina starších 55 let a skoro 40 procent dokonce starších 66 let. Nemám ráda takové ty hloupé řeči o inteligentní mládeži a tupých seniorech, ale z hlediska síly mandátu k prosazování takových zásadních otázek, jakým je vystoupení z EU, mi to připadá hodně slabé. Jaký dopad to může mít na vnitřní chod nebo soužití britské společnosti, si netroufám odhadnou, ale nic pozitivního to jistě nebude…
Západní média informují, že Asad a Rusové zvýšeně masakrují civilisty v Idlibu. Znamená to, že do toho „praštili“ a chtějí tento kout Sýrie vyčistit? A jak Rusové zvládají jednou rukou montovat Turkům rakety S-400 a druhou rukou pobíjet jejich spojence v Idlibu?
Myslím, že do toho pořád ještě „nepraštili“. A „masakry civilistů“ na územích ovládaných džihádem jsou přece jedním z hlavních témat mediálního mainstreamu po celých osm let války v Sýrii, protože „proti terorismu“ přece bojuje jen Západ, zatímco Syřané a Rusové jen proti „opozici“, přinejhorším proti „rebelům“. Bílé přilby nebo ten chlapík z britského Coventry vždy dodají údaje a my se pak povinně rozčilujeme. Kuriózní je, že kvůli osudu civilistů v Idlibu už byl za Asadem tuhle i zvláštní vyslanec od papeže Františka. Ta křesťanská láska k lidem, které si většina Západu ani nechce vzít zpět, protože se bojí jejich zfanatizovaných názorů a teroristických návyků, je dojemná.
Cca čtvrtinu Sýrie zabírají území pod kontrolou Kurdů. Jak to s nimi Asad plánuje? Jednat, nebo je vojensky porazit, až „vyřídí“ Idlib?
Kupodivu opravdu netuším, co Asad plánuje s Kurdy. Už jsme spolu nemluvili roky. Ale vážně. Souvisí to s předchozí otázkou. Zatímco Idlib je řekněme „syrsko-rusko-turecký“ problém, v němž USA a Západ v zásadě jen kibicují, tak Kurdové jsou „syrsko-turecko-americký“ problém, v němž zlehka kibicuje pro změnu Rusko a z druhé strany i Saúdská Arábie. A včera jednal Trumpův vyslanec v Ankaře o syrských Kurdech a nejspíš nepochodil, protože Turecko jej vypoklonkovalo s tím, že americké návrhy jsou „neuspokojivé“. Z toho plyne, že USA dál nějakým způsobem chtějí udržet „své“ Kurdy pohromadě, možná pro ně od Sýrie chtějí odloupnout i nějaké to území, na němž by vznikl nějaký „kurdský americký svobodný stát“, ale především by v něm byly syrské zdroje ropy a plynu, aby mohl Washington prostřednictvím Kurdů dál Damašek vydírat a tlačit na něj. A turecká armáda se mezitím hromadí na hranicích s Idlibem, ale i podél hranice severovýchodní Sýrie, kterou s americkou pomocí ovládají Kurdové, a čeká. A hrozí ofenzívou. Přetlačovaná zkrátka pokračuje, i když si myslím, že skončí – a to na úkor Kurdů – nejpozději do příštích prezidentských voleb v Americe, nebo krátce po nich. Trump chce ze Sýrie odejít už dávno, a do té doby už snad bude tak pevný v kramflecích, že své plány dokáže proti domácím jestřábům i prosadit. A pak, jestli bude následovat syrsko-kurdský konflikt? Nevím, hodně bude záležet na Kurdech a jejich vnímání reality. Tedy i jejich ochotě jednat.
Ukrajinské volby opanovala strana prezidenta Zeljenského. Z Moskvy zní slova o naději, nicméně zatím žádné vstřícné kroky z Kyjeva nepřišly. Přijdou teď? Lze výsledek strany Porošenka hodnotit jako fiasko Majdanu? Porazil ho i proruský Opoziční blok.
Ano, Porošenko skončil dokonce mimo první trojku, což pro něj musí být fakt zdrcující zjištění. A ano, možná lze opravdu mluvit o tom, že voliči na Ukrajině porazili už druhou barevnou revoluci, což je svým způsobem fascinující. Volby jako sisyfovská dřina. Na druhou stranu ale pořád platí, že politickou situaci na Ukrajině dál diktují a kontrolují Spojené státy, takže budoucí vývoj bude záviset na tom, jaké povely přijdou z Washingtonu. Uvidíme. Bude výměna Ukrajiny za Venezuelu? Ruský zadní dvorek za americký zadní dvorek? I když v té Venezuele se hodně angažuje i Čína, takže výměna Ukrajiny za Venezuelu nebude snadná, pokud je taková možnost vůbec „na stole“.
Zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller dle očekávání Kongresu USA oznámil, že nenašel žádný důkaz spolupráce Trumpovy kampaně s Ruskem, které údajně zasahovalo do amerických voleb. Je tím celý příběh u konce? Rozvázaly se Trumpovi ruce k tomu, aby se soustředil na obhajobu úřadu? Průzkum agentury Rasmussen mu dává „approval“ 50 procent, což je prý velmi nadějné.
Příběh rozhodně nekončí. Včera hlavní vyšetřovatel „vměšování“ Mueller vypovídal v Kongresu a stoupenci konspiračních teorií se radují alespoň z toho, že prohlásil, že nenašel důkazy o spolupráci Trumpovy kampaně s Ruskem. Je to hra se slovy. Znamená, že vměšování určitě bylo, jen se neprokázala spolupráce Trumpa s Rusy. Na podobném principu u jezera Loch Ness vysedává partička „výzkumníků“, kteří dekády hledají lochnessku. V jezeře, které zas až tak velké není. A ujišťují se, že i když po třiceti letech dodneška nic nenašli, neznamená to nic… Je tam! Je tam! Je tam!
Newsweek teď ve svém srpnovém čísle má na titulní straně Putina a k tomu článek o tom, jestli Amerika dokáže ustát jeho vměšování do příštích prezidentských voleb, tedy v roce 2020. A k tomu zase „podrývání americké demokracie“ a tak. Zkrátka, dva roky blázince očividně nestačí, jede se dál, Trumpa příští rok nezvolí Američané, ale protlačí ho zase Putin… Fakt jak u blbejch. Svým způsobem je to neuvěřitelné. A hodně – hodně smutného – to vypovídá o světě, v němž žije přinejmenším část našich, západních, „elit“. Kdyby nám aspoň nevládli a neurčovali náš společenský diskurs, tak si řeknu „nešť“, ale takhle už to začíná být zoufalé. A trapné. Oni to asi uvnitř své bubliny nevidí, ale je to trapné. Trapné.
Jeden z pozorovatelů dění poznamenal, že vyhrocení krize kolem Íránu se hodí vlastně všem: Trump tím může vyhrát volby, jiní hráči si polepší zvýšením cen ropy. Akorát se to asi nehodí nám... a tomu Íránu. Lze to tak chápat? Skončí to u vzájemných námořních schválností, nebo bude i něco víc?
Ono se to nehodí nejen Íránu, jemuž pod americkými sankcemi kolabuje ekonomika, ale všem státům, které musejí ropu dovážet. To znamená, že mimo jiné i většině Evropy stejně jako třeba Číně, která je největším světovým dovozcem ropy. Trumpovi se to hodí možná jen do míry, v níž nepropukne válka, protože její výsledky by byly nepředvídatelné, a šanci na znovuzvolení by mu nejspíš pohřbila. A jestli budou mít ze zvýšení cen ropy radost v Rusku nebo třeba u Saúdů nebo třeba u amerických frackingových (a ekologicky katastrofálních) těžařů, tak jo, ale opravdu na tom má někdo na Západě skutečný zájem? Nevím, nevím.
Pokud si odmyslím skutečně nebezpečné psychopaty typu Johna Boltona, který by Trumpovými slovy „nejradši po všech kolem rozházel atomovky“, tak netuším, proč by měla být krize kolem Íránu považovaná za výhodnou. Trump si sice může vedle Boltona hrát na „hodného“ a „zlého“ poldu, ale rizika, která ze situace plynou, jsou podle mého příliš velká, aby ospravedlnila tenhle píárový fígl.
Situace ve Venezuele se nezlepšuje ani ekonomicky, ani politicky. Jeden z mých přátel poznamenal, že nechápe, proč Nicolase Madura někdo „nesejmul“. Například část armády. Co mu odpovědět? A jaká je vlastně angažovanost USA, když si Trump teď našel „zábavu“ v podobě Íránu?
Je asi příznačné, že váš přítel v souvislosti s další americkou „demokratizací“ přemýšlí, jak to, že zvolený prezident „demokratizovaného“ státu ještě žije. To je ale mínění o našich amerických přátelích!
No, ale k otázce. Možná Maduro žije, protože už od prvních atentátů CIA proti Chávezovi z počátku tisíciletí, si v Caracasu dávají „větší pozor“ a podnikají adekvátní opatření. Fakt nevím. V každém případě ale platí, že kdyby ho chtěli zabít, tak už je mrtvý. Přece jen už ale nežijeme v časech, kdy CIA nepohodlné zahraniční politiky opravdu zabíjela. A navíc by to v Latinské Americe, kterou USA chtějí zase – oživením Monroeovy doktríny – považovat za svůj zadní dvorek, nevypadalo hezky. A mnoho bodů do ratingu by to Washingtonu nepřineslo. A na instalaci nějakých vojenských diktatur, které by po celém kontinentu sloužily Spojeným státům, už beztak není kapacita. Časy se prostě mění. Teď USA Madurovi naopak slibují, že ho nechají na pokoji, když se sám sebere a odjede ze země…
Co bychom v příštích dnech měli sledovat?
Teplotu…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
