Fotogalerie: - Americký konvoj
Muž, který vběhl před americký konvoj a vystrčil na něj holý zadek, ...Anketa
Českem opět projel americký vojenský konvoj. S jakými emocemi si tuto záležitost spojujete?
Nejde o emoce, ale o drsnou realitu: Opět zažíváme období, kdy někteří naši spoluobčané jásají nad přítomností cizích vojsk na našem území. Samozřejmě, že přítomností „oprávněnou“ až „nutnou“, vojsk „aliančních“ až „bratrských“ – to všechno jsme slýchali již po srpnu 1968. Ty „argumenty“ jsou k uzoufání stejné. I ten konečný – „vždyť přece“, jak s oblibou používají zastánci „zjevné pravdy“. Tehdy i teď.
Motivem řady z nich je přitom zkušenost, že přítomnost, či přímo pobyt cizích vojsk na našem území (v dnešní době z geopolitického hlediska celkem nezajímavý, na rozdíl od roku 1968) stabilizuje jejich pozice. A balí to do řečí o ochraně tehdy socialismu, nyní demokracie. O světový mír pak prý jde v obou případech.
Kdyby však šlo o poslední přejezd amerických vojsk v rámci stažení vojsk NATO zpět z východu na západ, šel bych jim sám mávat, a s respektem.
V NATO se vede debata o posílení obrany proti „agresivnímu Rusku“. Mluví se o zintenzivnění cvičení, o umístění některých vojsk ve východních členských státech EU, již probíhá posílení protiraketové obrany (Rumunsko) a v prvé řadě se všeobecně naléhá na země Aliance, aby zvýšily výdaje na obranu. Je tato aktivita opodstatněná? Jsou vztahy s Ruskem stále tak problematické, že je potřeba posilovat obranu na hranicích s ním?
Pěkně jste to formuloval – „posilování obrany“ členských států NATO již na ruských hranicích. Hodně předsunutá obrana! Rusko totiž agresivně soustřeďuje vojska na svém území!
Je to šílená propaganda a vymývání mozků, využívající ohebnosti národa, vytrénované za předchozího režimu.
Je důležité neustále se vracet nikoliv k ruským, ale k americkým zdrojům. Tedy k těm kritickým z nich. George Friedman („Příštích sto let“) píše o tom, že USA budou tlačit na Rusko podpalováním různých pozemních konfliktů, aby nemělo kapacity na vybudování konkurenčních námořních sil. Jde to přesně podle tohoto scénáře. A opět k omrzení budu opakovat Friedmanovu (!) kvalifikovanou předpověď, že ruské akce budou sice vypadat jako agresivní, ale ve skutečnosti budou obranné.
Každou situaci nutno analyzovat z roviny o etáž vyšší. O čem jsou globální spory? O udržení dolaru, o surovinách, o kontrole vzniku regionálních velmocí. Jinak řečeno o světové dominanci, při jejímž dosahování USA neuvažují o okupaci dobytých území (protože by to implikovalo jakousi nutnou správu těch území). V Afghánistánu a Iráku proto zdánlivě dostali na frak, ale přitom ve skutečnosti dosáhli svého! Oni to tam totiž všechno roztřískali, neboli – slovy George Friedmana – vyvezli tam destabilitu. Žádný hegemon tam bez jejich souhlasu nevznikne, protože když se o to pokusí, roztřískají mu to tam znovu. Až mu z toho bude třeštit hlava, z těch lidských práv a demokracie – tedy jestli mu zůstane na krku, protože Islámský stát, který koná synergicky (in puncto té destabilizace regionu), mívá občas výstřední manýry.
Pouze s Íránem se jim tato taktika nedaří. A s Ruskem. Proto je pro USA tak důležité Turecko kvůli strategické trojroli: jako klín mezi Ruskem a Íránem, jako šídlo proti každému z nich a jako konkurence hrozící Saúdům. (O důležitosti Turecka z hlediska vedení produktovodů už není vůbec žádného sporu.) Proto si Turecko může dělat v podstatě, co chce – a Evropa je nucena platit účet za to, že plní americké geopolitické úkoly. Turci si mohou říci jakoukoliv cenu.
V rámci debaty nad tímto tématem padla myšlenka, že bychom měli usilovat jak o stálé vojenské základny NATO, případně USA na našem území, tak o umístění prvků americké protiraketové obrany u nás, což jsme dříve odmítli v případě radaru v Brdech. Podpořil byste to?
Podpořím to v případě, když Rusové začnou budovat své vojenské instalace na Kubě, v Mexiku a v Kanadě. A když to Rusové budou zdůvodňovat obranou před íránskými nebo severokorejskými raketami, tak jim to nezbaštím, bo nejsem blbej.
Kdo je na tom v této situaci lépe, Evropa stíhaná migrační krizí, nebo Rusko stíhané cenami ropy a obecně hospodářskými problémy?
Řekl bych, že Rusko, protože tam nezaznamenávám takové strašné hovění si v předpodělanosti. Pouze společnosti v úpadku si libují ve strachu, pěstují si jakýsi návyk na něj a případné abstinenční příznaky léčí dalšími koňskými dávkami deprese, strašení, defétismu, úpění a skučení.
Naprosto příznačné jsou různé konference na téma „Máme se bát tohoto či tamtoho?“. To je nepochybně nekrofilní orientace, jak o ní psal Erich Fromm. Pouze přemýšlím, zda je tato společnost již tak zdegenerovaná, nebo deviantní, nebo jen příšerně líná a hloupá. A hysterická.
Jan Schneider
V Národním divadle hrají jakousi výstřednost o myších. Nicméně v této souvislosti jsem zaslechl cosi velmi rozumného: Výzkumníci zjistili, že myší společenství, má-li dostatek potravy a bezpečí, vymírá. Evropa je na tom hůř než Rusko!
Vloni jsem konečně na vlastní oči viděl ten velikánský a slavný Repinův obraz, jak záporožští kozáci píšou odpověď na dopis tureckého sultána Mehmeta IV. Tolik bujaré energie z něj jde! Napadlo mě, že by se na něj měl mrknout Erdogan, jen pro osvěžení paměti. A ti váleční štváči, kteří se všelijak úchylně blíží k Rusku, by mohli zpozornět. Nechystají tam v Rusku zase nějakou pěkně jadrnou odpověď tomu, kdo po nich chce, aby se mu, slovy sultána Mehmeta IV., „dobrovolně a bez odporu podřídili a zdrželi se obtěžování dalšími útoky“?
Jak se díváte na občasné návrhy na zrušení sankcí proti Rusku? Sdílíte všeobecné přesvědčení, že navzdory tomu, že Putin má obrovské hospodářské problémy, i nadále je schopen si držet podporu veřejnosti? Jaké události v Rusku lze čekat?
Tyto náznaky jsou záblesky světla, naděje a zdravého rozumu – v současné Evropě velmi nedostatkové zboží!
Západ nepochopil, že tlakem na Rusko mu vlastně předává významnou část své energie. Na Východě vědí (to by se hodilo ještě dodat i k předchozí otázce), že „tao“ používáním přibývá. Proto to asi s motivací Rusů nebude mít Putin tak těžké. Čím větší bude tlak na Rusko, tím větší bude mít podporu. Samozřejmě, že až nekritickou. Tím pádem nebezpečně svůdnou. Odolá-li však pokušením, zvládne to.
Problém však je – i když Putin se zdá být ve skvělé formě – kdo po něm. Uspořádá-li Putin systém podle své osoby, bude to za něj skvěle fungovat. Po něm se to však může rychle dostat do krize. V tom mají demokracie určitou přednost před autokratickými režimy, protože demokracie jsou v menších či větších krizích stále.
Když hovoříme o Rusku, i v rámci boje proti ruské propagandě vznikne na ministerstvu vnitra od příštího roku Centrum terorismu a hybridních hrozeb. Jak se u nás údajná ruská, ale i další propaganda projevuje? Jakými prostředky s ní může třicet analytiků na vnitru bojovat?
Na vnitru se tak zhmotní to, co bylo dosud považováno za literární fikci. V tomto případě „Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru“ z Jirotkova Saturnina. Avizovaný „Útvar pro uvádění ruské propagandy na pravou míru“ by mohl být nazýván „Saturninovým komandem“ (vulgo saturkom). Místa v něm zaujmou nepochybně ti nejstatečnější z nás.
Ale vážně. Je hrozné prožívat v jednom životě podruhé něco podobného normalizačním hrůzám sedmdesátých let. Jak režim dobrovolně, beze studu, a dokonce agilně zase přikyvuje Velkému bratrovi. Dokonce i to pohrdání Velkého bratra, s jakým shlíží na ty aktivisty, kteří na sebe dobrovolně berou podobu i kluzkost čípků, aby byli dobře aplikovatelní, je velmi podobné a velké.
Jakým způsobem se u nás projevuje ruská propaganda? Nevím, co by mělo být zvláštního na ruské propagandě. Můžeme se tedy s úspěchem poučit na propagandě americké. Té jsme si užili před napadením Iráku (2003) historicky snad nejvíce. Rozsahem (celosvětově) i co do intenzity. Protože se zjistilo, že všechny Američany uváděné důvody pro agresi (pražská, nigerská i Curveballova stopa) byly vylhané.
Tento příklad by měl ten vnitrácký „saturkom“ přednostně rozpracovat jako tzv. „case study“. A publikovat pro všeobecné poučení, abychom již nikdy něčemu podobnému neskočili na lep!
Jestli to „saturkom“ neudělá a bude se profilovat pouze protirusky, pak půjde ve skutečnosti o úmyslné oslabování obranyschopnosti země. Bude nutno včas zvážit trestněprávní důsledky! Proč?
Tyto jednostranně zaměřené metody práce jsou totiž nejen subjektivně hnusné, ale objektivně jsou velmi nebezpečné. Sugerují obyvatelstvu myšlenku, že co přijde z Východu, je nebezpečné, a co ze Západu, je bezpečné. Ti degenerovaní svazáci, co takto „přemýšlejí“, však vedou společnost do nebezpečí, protože – když pominu nedůstojnost, neprofesionalitu a zejména výslednou škodlivost té avizované jednostrannosti – co když ti prefíkaní Rusové přijdou převlečeni ze Západu?
Co říkáte myšlence zakázat kouření v hospodě?Anketa
Roman Joch prohlásil, že ve chvíli, kdy ruský voják překročí hranice kterékoli z pobaltských zemí, bude správné okamžitě smazat proruské servery a po dobu konfliktu s Ruskem internovat redaktory proruských webů. Kde je míra svobody slova třeba i v případě, kdy by nastal vojenský konflikt?
Vypadá to, že u dotyčné osoby byla předčasně snížena tlumící medikace. Ani s vycházkami bych nespěchal. Přístup k internetu bych nedoporučoval, protože to dotyčnou osobu viditelně uvádí do amoku.
Nakolik je podle vás legitimní diskutovat o samotné geopolitické orientaci naší země, tedy členství v NATO a EU? Objevují se výklady, že o těchto věcech se ani diskutovat nesmí, referenda jsou nepřípustná atd.
Když to trochu přeženu, řeknu, že se obávám, že tato otázka není legitimní. Jak může vůbec někoho napadnout, že by se o něčem nemělo (neřku-li nesmělo!) diskutovat?! Pravidelné zpochybňování (nikoliv však urážení!) základních premis je metodou těch nejvyspělejších kultur, ještě lépe: těch nejkreativnějších.
Členství v EU a NATO navíc natolik skřípe a tlačí a tahá za uši, že jen úplný zabedněnec nepropadne pokušení znovu promyslet uspořádání světa, od podlahy a jinak.
Rakouské prezidentské volby nakonec těsně vyhrál exšéf Zelených Alexander Van der Bellen. Přesto jde o historický úspěch tamních Svobodných. Jak může pokračovat trend růstu dalších podobných stran v Evropě (Alternativa pro Německo, francouzská Národní fronta atd.)?
Bude záležet na jemných taktických manévrech. Zkultivují-li se strany tíhnoucí doposud k extrému, ještě získají. Přiostří-li se (a zracionální, zpragmatičtí) strany dosud konfekčního střihu, tedy vyjdou-li vstříc realitě, mají šanci na zisk ony. V podstatě jde o boj o velmi podobnou pozici. Extrémní pravice či extrémní „mimoňství“ nemají větších šancí. Výkyvy ale budou – a realisticky řečeno, díky za ně. Společnost musí dostat trochu masáž, příliš zlenivěla a stala se strašně alibistickou.
A co může tento trend znamenat do budoucna? Trvalé ochlazení Evropanů vůči imigraci? Rozvolnění či úplný rozpad EU? Nebo dokonce, jak uvádí Appelbaumová, nástup národního socialismu? Častokrát jsou tyto titulárně pravicové strany zdrženlivé vůči liberálním pravidlům mezinárodního obchodu, nadnárodním korporacím, TTIP, euru atd. K čemu to směřuje?
Větší rezervovanost Evropanů vůči nově příchozím bude přirozená. V dřívějších dobách tlak muslimů Evropě dvakráte pomohl „najít sebe samu“ – nesmíme ale zapomenout, že souběžně se střety s muslimským světem probíhaly s ním i velmi významné styky obchodní a kulturní! Jak pěkně píše Franco Cardini, občas bojovali křesťané s muslimy proti jiným křesťanům spřaženým s jinými muslimy. Uvěří-li však Evropa blouznění o střetu civilizací, je na nejlepší cestě něco takového vyprovokovat. (Může se ale objevit pravdivá výtka, že když se nechá někdo tak snadno zblbnout, těžko pak mluvit o civilizaci.)
Appelbaumová má k „národně socialistickým“ manýrům zřejmě blízko, asi by se proto měla jejím řečem věnovat pozornost. Už jen proto, že nešlo o národní socialismus, což je nonsens, ale o čirý populismus, kombinující masivní podporu vojenskoprůmyslového komplexu a zaměstnanecké benefity. Socialismus z definice nemůže být sevřen „národním“ vymezením, to pak už není socialismus.
Bude-li EU bláznit dál a všechno centralizovat a usměrňovat, půjde do kopru. (Poslední hit – převozníci na říčce Punkvě v Moravském krasu musí mít podle EU zkoušky lodních kapitánů – snad už nejde ani komentovat.) Proto vítám britské varování jako šanci začít znovu vážně promýšlet svět, v němž žijeme – protože je odlišný, možná velmi odlišný od světa, v němž žijí někteří politici. A čím více se bude tento rozdíl zvětšovat, tím více podpory budou mít ti, co mají na všechno jednoduchá řešení. A to by byl už úplný konec Evropy.
Turecko opakuje hrozby, že v případě nezrušení vízového styku pustí do Evropy migrační vlnu. Jak postupovat – dát Erdoganovi, co chce, nebo opevnit řeckou či makedonskou hranici?
Samozřejmě opevnit vnější hranice EU. A začít vážně jednat o vyloučení Turecka z NATO (ať se USA třeba zcvoknou vzteky). Kvůli americké deviantní potřebě stále štengrovat Rusko se přece nenecháme semlet mezi dvěma mlýnskými koly velmocí!
Ostatně, zopakujme si s neúnavným Miroslavem Polreichem, k čemu zavazuje členské státy základní dokument NATO, Washingtonská smlouva: to je obsahem článku 1. Hojně zmiňovaný článek 5 však závazek vojensky pomoci jinému členskému státu NATO neobsahuje! Někteří nedovzdělanci si v tomto bodě pletou Washingtonskou smlouvu (1949) s Bruselským paktem (1948), kde tato vojenská povinnost zakotvena byla. Američané ji však do Washingtonské smlouvy odmítli převzít, nechtěli se nechat automaticky vtáhnout do vojenské konfrontace se SSSR.
Čtěme tedy zakládající listinu NATO:
„Článek 5: Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovémuto ozbrojenému útoku, každá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty OSN, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru. Každý takový útok a veškerá opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.“
Avšak jediný skutečný závazek, který obsahuje Washingtonská smlouva, je Tureckem flagrantně porušován:
„Článek 1: Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.“
Takže Turecko je zralé na vyhazov z NATO. Česká republika (zejména leží-li jejím představitelům stále na mysli, jestli hrajeme mezinárodně důstojnou roli) by tento proces mohla statečně iniciovat. Bez rizika není v životě nic. Zde by naopak byla velká šance, že by se mnoho států přidalo, že bychom se ocitli na čele peletonu. Bez kulek to ale nejde.
Větším problémem může být migrace z afrických zemí přes Itálii. V Libyi je připraveno na cestu do Evropy milion lidí, další utíkají už i z Egypta. Jak tomu čelit? Komu máme pomáhat a komu ne? Nakolik je v našich silách pomáhat v místě a řešit situaci přímo v Africe, aby lidé neměli důvod utíkat?
Nevím, nakolik je to v našich silách, ale vím, že když to nebude v našich silách, pak bude zle. Hrozné je, že zhoršující se situace v Evropě někomu vyhovuje, mnozí propagandisté hbitě zdvihají ruskou kartu, aniž by měli jakékoliv argumenty (a protiargumentů se bojí jako odjištěného granátu, proto nejdou do žádné diskuse, jen se neustále mezi sebou ujišťují ve svých deviacích).
Každopádně je třeba se smířit s tím, že „migrace jako zbraň“ (kdo ji spustil?!) napáchá nějaké škody, resp. způsobí ztráty. Škody na evropském území lze redukovat pouze masivními investicemi do bezpečnosti a hospodářství zdrojových a přechodových států migrace. Přesné zacílení pomoci je pak úkolem zpravodajců a diplomatů.
Generál Šedivý navrhuje, že bude nutné udělat pořádek v Libyi a migranty tam vracet zpátky. Je to jeden z možných scénářů?
Prima nápad. Poslouchám dál. Jak to ale udělat, pověděl pan generál? A koho tam instalovat, kdo bude ty vrácené migranty z Evropy přebírat – a jak ho k tomu přesvědčit? A co s nimi tam bude dělat? Vždyť se mu tam budou štosovat a brzy s ním udělají konec! Obávám se, že nakonec ti blbí politici dojdou k volbě diktátora mnohem hnusnějšího, než byl Kaddáfí. A než byl Saddám. Sýrie (a my všichni) bychom na tom mohli vydělat, kdyby tam vydržel Asad.
Úplně šílím, když slyším, kolik obětí padlo na vrub syrského režimu. Jednak ty počty padlých jsou už od balkánských válek předmětem hnusných manipulací, a za druhé – kolik z nich bylo džihádistů, alkajdistů a dalších extremistů a teroristů? Kdo má odvahu to povědět nebo vůbec zmínit? Propaganda kolem Sýrie, i na tom se ukáže skutečné ledví onoho vnitráckého „saturkomu“!
Stále se vyvíjí debata o uplatnitelnosti migrantů. Jde jak o ty, co už v Evropě jsou, i ty, co přicházejí. Jak se mění situace s jejich zaměstnatelností? Zhoršuje se kriminalita? A je vůbec správné poukazovat na kriminalitu migrantů?
Syřani se historicky u nás uchytili bez větších problémů. I Turci a další obyvatelé Levanty. To ovšem mluvíme o přirozené migraci, nikoliv o migrační tsunami. To je situace zcela odlišná.
Pokud jde o kriminalitu, Němci zveřejnili, že v souvislosti s migrační vlnou celkově vzrostla nenásilná složka kriminality (ilegální přechod hranic, padělání cestovních dokladů apod.). Násilná kriminalita ovšem poklesla! Jistě, je to mnohem větší přítomností pořádkových jednotek na ulicích.
Dále jde o to, jestli se chceme nechat děsit různými zpovykanými advokátkami, nebo jestli nechceme ztratit důstojnost (pravda, někteří, resp. některé, jí už mnoho nemají). Statistiky jsou velmi podivný svět. Například běžně se znásilnění mezi „domácím obyvatelstvem“ hlásí asi tak z jedné desetiny. To pak dává velmi zkreslený poměr, když se za „násilí“ páchané migranty naopak považuje snad už i vilný pohled.
Mediálně se pak tyto reference bulvarizují, takže to vypadá, že až do příchodu migrantů jsme se tu měli všichni jen tak nesobecky rádi... Takto „pravdoláskařsky“ naivně idealizují naši nedávnou minulost paradoxně ti, kteří mají kritiky pravdoláskařství jinak plnou chlebárnu.
Kriminalita migrantů se musí sledovat, ale pouze pro odborné účely, nikoliv pro nějaké zveřejňování, protože to už je většinou v rozporu s taktickými potřebami trestněprávních orgánů.
Z toho vyplývá závěr, že kdo bulvarizuje statistiky, tomu nejde o bezpečnost obyvatel, ale o politické zneužití, možná dokonce o převzetí moci. Zneklidněná veřejnost je pak jenom instrumentem k dosažení těchto cílů. Dočista jako ti migranti. To by už lidem mělo dojít, že by se neměli tolik vztekat na sebe navzájem, protože ti skuteční zločinci jsou trochu někde jinde.
Takže – nenechat se manipulovat, nebát se a nekrást. To jsou ty evropské hodnoty, jak nám je tradovali pánové Havlíček s Masarykem.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
Předpokládané složení nové vlády:
předseda vlády: Petr Fiala (ODS), ministr vnitra: Vít Rakušan (STAN), ministr pro místní rozvoj a digitalizaci: Ivan Bartoš (Piráti), ministr zemědělství: Zdeněk Nekula (KDU-ČSL), ministr financí: Zbyněk Stanjura (ODS), ministr zdravotnictví: Vlastimil Válek (TOP09), ministr školství: Petr Gazdík (STAN), ministr práce a sociálních věcí: Marian Jurečka (KDU-ČSL), ministryně obrany: Jana Černochová (ODS), ministr spravedlnosti: Pavel Blažek (ODS), ministr průmyslu a obchodu: Josef Sikela (BPP), ministr dopravy: Martin Kupka (ODS), ministr zahraničí: Jan Lipavský (Piráti), ministr životního prostředí: Anna Hubáčková (BPP), ministr kultury: Martin Baxa (ODS), ministr pro evropské záležitosti: Mikuláš Bek (BPP), ministr pro legislativu: Michal Šalomoun (BPP), ministryně pro vědu a výzkum: Helena Langšádlová (TOP09).
autor: Radim Panenka
