O víkendu se v Norimberku uskutečnil 67. sjezd sudetských Němců. Jak silně je otázka jejich odsunu u německé veřejnosti a v německých médiích ještě vnímána?

Není vnímána vůbec. Je třeba si uvědomit, že je 71 let po válce. Máme tu druhou nebo třetí generaci Němců obecně i Němců jako potomků sudetských Němců. Trošku je ta otázka vnímaná v Bavorsku, protože většina odsunutých Němců – přes milion – skončila v Bavorsku, které má také nad nimi patronaci. Ale mohu to porovnat s minulostí, protože jsem kdysi psal ve Vídni svoji doktorskou práci právě na téma česko-německých vztahů, v níž jsem sudetské Němce sledoval od počátku padesátých let. Tehdy na jejich sjezdy, nebo sudetoněmecké dny, přišlo půl milionu lidí. Letos tam bylo dva a půl tisíce lidí a z toho ještě minimálně sto padesát, možná více, bylo z České republiky. Informace se objevují v Bavorsku v místním tisku, připomenou si, že se sudetoněmecké dny konají, ale jinak logicky po sedmdesáti letech, jak je rok dlouhý, o sudetských Němcích nikdo víceméně neví a nemluví.

Jak často se stane, že na tohle téma s vámi zavede nějaký Němec řeč, když zjistí, že jste Čech?

Teď už dlouho ne. Stávalo se mi to, když jsem žil jako exulant v Rakousku i v Německu ještě na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Tenkrát jsem ještě hodně jezdil autostopem, takže obvykle někdo z těch, kdo mě svezl, řekl, že jeho žena pochází odněkud z Liberce nebo z Opavy. Ale ani tehdy nebyla reakce nijak negativní, řekl bych naopak. Je zajímavé, že už v roce 1968, když čeští emigranti přicházeli do Německa a do Rakouska, byli to z velké části sudetští Němci, kteří jim pomáhali. Aby tam byly nějaká nevraživost nebo výčitky, to až na malé výjimky neexistovalo. To jsem ani tenkrát skoro nezažil, no a teď už vůbec. Maximálně někdo řekl, že jeho babička pochází z Čech, ale to jen tak poznamená, jako když tady u nás někdo řekne, že jeho babička byla z Maďarska nebo z Polska.

Takže s nějakou záští vůči České republice za to, že sudetští Němci museli po válce odejít z Československa, se nesetkáváte?

Už dlouho ne. V sedmdesátých, osmdesátých letech občas ano. Vzpomínám si na první zimu, co jsem byl jako uprchlík, protože jsem nechtěl v Rakousku čekat v uprchlickém táboře, tak jsem šel pracovat do Innsbrucku. Žil jsem nedaleko od něj ve vesničce Volders a vedle ní je městečko Wattens. V něm má dnes světoznámou továrnu pan Swarowski, který byl odsunutý sudetský Němec. A tenkrát, když jsem tam žil a šel do hospody, tak v ní byla většina chlapů, kteří v té sklárně pracovali jako skláři a ti mi z legrace říkali: „Vidíte, jak jste byli blbí, toho jste odsunuli, mohli jste mít Swarowského doma a mohl zaměstnávat tisíce lidí.“ Takovéhle trošku narážky jsem zažil, ale jinak nic.